Prosinec 2010

Má chyba, ale mám úžasné fanoušky.

30. prosince 2010 v 1:03 | TheNomik |  Enrique a Fanoušci
Je jedna hodina v noci. Zapnu počítač a co na mě nečeká? Dvacet nepřečtených e-mailů. Otočím hlavu doprava "Au! Sakra!" křupnul mi krk. Ale, tak že jsem si myslel, že se u toho počůrám. Povzdechnul jsem si a rozkliknul jsem první email.

Ahoj Enrique, jak se máš? Doufám, že dobře. Jak plánuješ své turné? Vynecháš zase českou republiku? Promiň za mou troufalost, měj se pěkně, posílám do Miami pusu, adios.

Tak jo, co mám odepsat? Ach jo, proč mi lidi kladou takové otázky? Tak jo, odepíšu rychle a stručně.

Ahoj, mám se dobře, děkuji a jak se máš ty? Posílám pusu do České republiky adiós.

Jo, to se mi povedlo. Rozkliknul jsem další e-mail a čeho se zase nedočkám? Ahoj Enrique, potřebuji tě. Celý fanclub tě potřebuje, nemohl by jsi přijet do České republiky, do Prahy, na sraz fanoušků? Děkuji za odpověď a měj se pěkně.

To Česko mě nějak moc miluje. S tím bych měl něco udělat. Tak jo, odepíšu. Jak to asi v Praze vypadá? Jít na sraz? To by bylo úžasné. Ale jak to mám sakra vmáčkout do programu. Musím zajít za Fernandem. Přeci to nemůže být tak těžké.

    Je deset hodin, další den a já jsem na cestě za Fernandem. Jedu v autě a poslouchám jakou si písničku. Je dobrá, ale její text je jako by někdo vypustil duši. Přepnu kanál a paní v rádiu říká "Teď si pustíme španělského krasavce Enriqua! Do You Know" pěkné, ale to poslouchat nebudu. Přepnu na další kanál a slyším "Baby I Like It! I-I-I like it!" sakra! To nemůžou vymyslet speciální rádio, kde nebudu hrát? Ne že by se mi to nelíbilo, že hraji všude, je to neuvěřitelný pocit, ale nějak mi začíná z I Like It harašit. A to do slovně. Už to zpívám i ve sprše a vůbec všude.
   Na zem mi spadne mobil. Ohnu se pro něj a potom už cítím jenom silný náraz. Airback vystřelí a moje hlava se ocitá někde na konci, kde nevidím nic. Začínají se mi mlžit oči. Do kufru mého auta něco narazí. Cítím jak se auto otočilo a sto šedesát stupňů. Cítím bolest u nohou a nemůžu se pohnout. Ztrácím vědomí.
   Ležím na nějakém lehátku. Slyším sirény sanitky a uvědomuji si, že jsem poraněný. "Probral se," řekl nějaký hlas. Byl to mužský hlas, ale já ho nemůžu vidět. Nemůžu otevřít oči a ani nemůžu nic říct, jsem jako paralyzovaný. Co se to panebože děje?
   "Pane, slyšíte mě?" říká mi hlas, ale jak mu mám sakra odpovědět?
"Můžete pohnout s rukou?" snažím se ovládat své tělo, ale nejde to. Nemůžu pohnout s rukou a ani nohou. Jak poznali, že jsem se probral? Mám snad otevřené oči? Proč nic nevidím?
"Uklidněte se," uklidňuje mě, teď ženský hlas. "Zrychlil se mu puls." Začínám kašlat. Cítím jak se nemůžu nadechnout. "Nemůže dýchat, kyslík honem! Nemůžeme ho ztratit!" křičí mužský hlas. Já se snažím dýchat a snažím se udržet, abych neztratil vědomí, to je ale marné. Přestávám všechno vnímat a ocitám se ve snu, který mi napovídá, že umírám. "Musíš bojovat! Poslouchej mě! Bojuj Enrique!" říká mi hlas v mé hlavě. Snažím se, moc se snažím. Ale nejde to. Necítím nic.
   Otvírám oči. Nad mnou se někdo sklání. Ten obličej znám, ale nevím odkud. Je to žena. Má vlasy jako afričanka. Zvednu pravou ruku a protřu si oči. Ruka mě bolí, ale co mě bolí ještě víc je hlava a nohy.
   "Enrique, ahoj," říká mi žena. Ale já si stejně nejsem jistý jestli ji znám. Povzdechla si a já se na ní dál dívám. Kde to jsem? Co tady dělám? Proč si nemůžu vzpomenout na to, co je to za ženu?
   "Já jsem Laura, pamatuješ si mě? Jsem tvá vokalistka." Laura? Počkat, já ji možná znám. Někde jsem ji stoprocentně viděl. Její hlas, její oči. Já ji znám. Sakra! Ale stejně nevím odkud! Moje vokalistka? Co to znamená? Jaká vokalistka?
   "Slečno, netlačte na něj. Byl dva dny bez vědomí, málem zemřel." Řekla nějaká žena. Byla oblečená v nějakém podivném oblečku. Teď mi začalo docházet kde jsem. Jsem v nemocnici. Bílá barva všude kolem mě. Nějaké podivné pípatko, které pořád pípá. Hadička, která vede od mé levé ruky, která je zavázaná obvazem. Na hrudi mám nějaké přísavky, v nose mám další hadičky.
   "Enrique, můžeš semnou mluvit? Jestli mi rozumíš, tak mi prosím nějak odpověz, jakkoliv." Prosí mě Laura. Zvednul jsem pravou ruku a ona se usmála. To je dobře, alespoň pochopila, že ji rozumím.
   "Pamatuješ si na mě?" promnu si znovu ruce. V jejích očích se objevují slzy. Otvírám pusu. "Já nevím," vypustil jsem ze sebe. S těžkou námahou, ale přeci jsem něco řekl. Něco co jsem chtěl říct a neříkal jsem to jenom ve své hlavě, ale taky konečně to vyšlo ven.
   Ve dveřích se objevila další žena. Blondýna. Vysoká. Džíny, tilko, vysoké podpatky. Na sobě má zelné něco co se dává na jednotce intenzivní péče. Takže další informace pro mě. Tuhle holku taky neznám, ale je pěkná. Jsem na jednotce intenzivní péče.
   "Ahoj Anno, nevím jestli si tě bude pamatovat, ale mě si nepamatuje," říká ji Laura. Anna? Zajímavé. Je pěkná, je to moje vokalistka? Prstýnek na levé ruce nemám, takže ženatý asi nebudu.
   "Ahoj Enrique, jsem Anna," usměje se na mě, ale já stejně nevím kdo je. Anna. Bezva. Laura a Anna. To je hezké, ale já vážně nevím kde jsem přišel na takové holky.
   Zavírají se mi oči a chce se mi spát. Je toho na mě nějak hodně. Snad je zítra uvidím znovu a už je budu znát.
   "Je unavený," řekla blondýnka, po tváři ji utekla slza. Podívala se na Lauru. "Necháme tě spát, zítra se za tebou přijdeme podívat," řekla mi Laura. Společně odešli. Zavřel jsem oči a ztratil jsem se. Usnul jsem.
   Probudil jsem se. Nikdo vedle mě nebyl. Zazvonil jsem na znovek, přiběhla sestřička. Byla mladá, měla hnědé vlasy a modré oči.
   "Potřebujete něco?" zeptala se mě lehkým hláskem.
"Co se mi stalo? Proč tady jsem? Hrozně mě bolí nohy a hlava," začal jsem mluvit. Mluvilo mi to samo od sebe. Trochu se mi ulevilo.
   "Měl jste autonehodu. Zítra by vás měli přeložit na normální pokoj, pokud bude všechno v pořádku. Noha vás bolí, protože ji máte zlomenou. A hlava, protože jste se ho ní praštil. Pamatujete si něco?" mluvila na mě španělsky. Takže mám další informace. Jsem v Miami. Jsem si tím stoprocentně jistý. Jsem v Miami. Je to jediné místo, kde by jsem mohl být, kde na mě mluví španělsky i anglicky. Aspoň si teda myslím. I když já vlastně ani nevím. Ale jedno vím jistě. Umím dva jazyky.
   "Autonehodu? Na to si nepamatuji, ale jsem v Miami, že ano?"
"Ano, jste. Jak se jmenujete?" to kdybych k čertu věděl. Něco si asi vymyslím, třeba se širou náhodou trefím. Ne to je blbost. Tak si vzpomeň. Ty ženy mi říkali Enrique. Takže to bude moje jméno.
   "Enrique, víc po mě nechtějte. Ty ženy co tady zamnou byli, kdo to byl?" asi mám hodně otázek, ale já to potřebuji vědět.
   "Vaše přítelkyně a vokalistka." A je to tady zase. Vokalistka. Počkat přítelkyně? Ta blondýna je moje přítelkyně? No pání! Kde jsem k ní přišel, to bude nejmíň modelka.
   "Děkuji," poděkoval jsem a sestřička odešla. Podíval jsem se na hodiny. Byly tři hodiny. Bylo světlo, takže bylo odpoledne. Já jsem měl hlad. Chtěl jsem si sednou, ale to se mi nějak nepodařilo. Zkazil mi to doktor.
"Zbláznil jste se? Měl jste nehodu, chcete se posadit po třech dnech? Včera jste se probral asi na půl hodiny a dneska už chcete sedět? Uklidněte se." Ten doktor mi to jednoduše natřel. Bolí mě celé tělo a on na mě křičí? Sotva vím jak se jmenuji. Nevím kolik je mi let. Nevím co mají všichni s tou vokalistkou. Zjistil jsem, že jsem v Miami a mám jako přítelkyni modelku. Ale k mému štěstí to bude prodavačka a já uklízeč.
   "Ahoj miláčku," řekla mi blondýnka ze včerejška. Moje holka. Ale já ji neznám. Super! Proč se tohle všechno muselo stát? Co jsem komu udělal?
   "Ahoj, jsi Anna, že ano? Chodíme spolu. Nezlob se na mě, ale já si tě nepamatuji, štve mě to, protože jsi krásná."
"Enrique, to nevadí. Ty si vzpomeneš. Donesla jsem ti tvého pejska. Třeba si na něco vzpomeneš." Ukázala mi německého ovčáka. Toho samozřejmě znám. Můj pes. Au. Píchlo mě u srdce. Vzpomněl jsem si. Měl jsem ještě jednoho, ale umřel. To si pamatuji.
"Pamatuješ si něj?" zeptala se mě.
"Ano," odpověděl jsem jistě. Byl to krásný pes.
"A víš kdo to je?"
"Můj pejsek," to jsem věděl tak jistě jako ještě nikdo.
"A víš jak se jmenuje?"
"Myslím, že ne. Enrique?" Usmála se. Asi ji to přišlo vtipné. Já jsem se taky usmál. Měla pěkný úsměv.
"Já už vím, jmenuje se Lucas, a měl jsem ještě jednoho a to byl Grammy, umřel v létě, že?" Sklopila oči. Ona má pěkné oči.
    "Jsi modelka?" musel jsem to vědět.
"Ano a bývalá tenistka. Ptej se mě na všechno co budeš chtít." To je dobré. Takže kde mám začít. Mám tolik otázek.
"Jak jsem sakra k tobě přišel?" Ve dveřích se objevil nějaký muž. Měl břicho a nebyl moc velký. Bylo mu asi 40. Možná míň.
"Ahoj Enrique. Co mi to k čertu děláš?" řekl mi. Hezké. Jo, toho taky odněkud znám. Ale co to jemu dělám to nevím. Co to dělám sám sobě, že nic nevím? Mě to docela rozčiluje a unavuje mě se pořád dívat na nové a přitom staré obličeje. Sakra!
   "Já nevím. A tohle je kdo?" zeptal jsem se potichu Anny.
"Tohle je tvůj manager." Zamračil jsem se. Vokalistka, manager, bývalá tenistka, modelka. Já jsem co? Zpěvák ne? No to je dobré no. Asi ještě pořád spím v nějakém svém snu.
   "Manager? To je super. Tak jo, vyspal jsem se docela dobře, ale abych vám pravdu řekl, tak ani jednoho z vás moc neznám. Annu si pamatuji, vím že ji odněkud znám, tebe taky odněkud znám, ale nevím odkud. Takže by bylo fajn, kdyby jste mi vysvětlil co jsem, jak se jmenuji." Vzal jsem to nějak moc narychlo. Trochu se lekli. Na to že jsem ještě včera nedokázal mluvit, tak mi to teď mluvilo rychle a dobře.
   "Jsi zpěvák…"
"Počkej Anno, půjdeme na to jinak. Enrique poslouchej mě: Baby I Like It?... Ne?" Ne, tohle vážně nevím co mělo být. Ten rytmus mi sice něco připomněl a to připomněl mi to, že jsem tuhle písničku zpíval s nějakým chlapem. Ten chlap byl plešatý a nosil kravaty. Tak jo, co mi nabídnete dál? Zpívejte. To mi asi pomůže.
"Tak jinak," teď to pro změnu vzala do svých rukou ona.
"You can run, you can hide, but you can´t escape my love,"
"Ty jsi Anna Kournikova? Já jsem Enrique Iglesias. Tohle je moje písnička, v tvém podání sice zněla jako by jsi zpíval pes, ale jinak hezké. Ty jsi můj manager Fernando Giaccardi. To je úleva. Teď vím, že jsem blázen. Ale jednu věc stejně nevím, to Baby I Like It jsem zpíval s někým, ale já nevím z kým." Začali se smát. Což mi přišlo jako dobré znamení.

O týden později mě pustili z nemocnice. Teď ležím v posteli a otevírám emailovou schránku. Otevřu jeden e-mail. Hola Enrique, tady fanynka z Česka, přijedeme tě navštívit, když ty nemůžeš za námi. Doufám, že nám otevřeš dveře a taky doufám, že se trefíme do správných dveří haha, měj se pěkně a zanedlouho se uvidíme. Wow, to je od nich tak moc pěkné. Toho si vážím. Nikdo by mi neuvěřil jak moc si toho vážím. Je to neuvěřitelné. Před dvěmi týdny jsem nevěděl jak se jmenuji. Celé dva týdny jsem poslouchal svou hudbu, abych si vzpomněl na sousty věcí a já si opravdu vzpomněl. Teď otevřu počítač a dostanu dobrou zprávu od fanoušků z České republiky, že zamnou přijedou.
"Enriuqe? Máš tady nějakou bandu." Oznámila mi Anna. Byli to mojí fanoušci z české republiky. Přijeli zamnou, protože já nemohl za nimi. Kvůli mé nehodě, kvůli mé hlouposti. Má chyba, ale mám úžasné fanoušky.

Pahádka ve skutečnosti

29. prosince 2010 v 21:58 | Kateřina Fišerová |  Enrique a Fanoušci
1.Kapitola - Enrique Iglesias


"Já ti někoho ukážu. Mě se moc líbí, tak jsem zvědavá jestli se ti taky bude líbit." Tak jo sem s ním. "No
nevypadá špatně." Ale nelíbí se ti, co?" "No…ani ne." "Já si to myslela, že se ti nebude líbit."

To mi teď sestřenka Janča ukázala její nový objev španělského zpěváka Enriqueho Iglesiase. Další den jsem se dívala na hudební pořad Eso. Jako novinka tam byl Enrique Iglesias se songem Do you know. Pomyslela jsem si: "Není to ten Iglesias, o kterém mi Janča říkala?" Byl to on a náhle jsem se do něj úplně zamilovala! Líbilo se mi na něm úplně všechno! Jeho hnědé oči, jeho nádherný hlas, jeho hluboký pohled a všechno, co dělá a jak se chová.

O týden později u Jany:


"Tak už se mi taky líbí!" "Jo?" "Jo!" "Viděla jsem ho v Esu s klipem Do you know a prostě jsem se do něho zbláznila!!" "Mě se taky moc líbí!!!!!!! Já ti dám i písničky, co od něj mám: Hero, Heroe (španělská verze), Do you know, Dimelo (španělská verze) a Free." "Jee, to budeš moc hodná!!" "Jo, jasně tady je máš." "Díky!!"

2.Kapitola - Fotečky, písničky, diskuse


"Tak a teď si z těch překrásných foteček mám vybrat!! Jedna krásnější než druhá!!!! Holky mi taky poslaly přenádherné fotky!!! Už jich mám 870, ale toho ještě určo spousta přibude!! U toho poslouchat ty jeho přenádherné písničky!!! A ty klipy a videa na YouTube taky nemají chybu!!! Ještě navíc, když má teď turné a během toho měl i 34. narozeniny, které oslavil v letadle si svými kamarády a na koncertě v Manchesteru ve Velké Británii. Já už se nemůžu dočkat na jeho koncert v Bratislavě, na který pojedu!!"


3. Kapitola - Koncert


Už nastal ten den D! Koncert začíná ve 20:00 hodin. Ráno v osm jsem se začala připravovat. Pak jsem vyrazila vlakem. Janča jela samozřejmě se mnou! Když jsme dorazily do Bratislavy, tak bylo 17:05h. Do haly se ještě nepouštělo, ale byly jsme tam mezi prvníma! Začalo se pouštět v 18:00h. Koncert začíná v 19:00h. Měly jsme připravené foťáčky! "Tak co už se těšíš?? Už to chytá atmošku."☺ ptám se Janči. "Jo jasně!!! Už se nemůžu dočkat až ho uvidím!!" ☺ "No a co teprve já!!!"☺ "Máme štěstí, že stojíme hned u pódia!! Navíc, když je úplně zaplněná hala!" ☺ "Hele, už to začíná!!!" povídám. Na úvod hrálo Can you hear me. "Koukej už se zvedá opona! A Enrique už tam je!!" řekly jsme společně.☺ Fotily jsme celou písničku. Teď nastal projev: "Vítám Vás tu. Jsem velmi rád, že jste přišli už se těším až to společně pořádně rozjedeme!" Pak zazpíval Takin back my love bylo to krásné! Pak říká: "Teď bych si zde chtěl pozvat nějakou slečnu." Rozhlídá se kolem sebe, poté ukáže na mě! Když jsem stála na pódiu, tak mi začal zpívat Hero! Chytil mě za ruku a začal mě objímat a já jeho! Bylo to famózní,úžasné!! ☺ Nedá se to popsat slovy!! Po písničce mne políbil. Pak jsme sjeli dolů plošinou. Cestou se mě ptá: "Jaké z toho máš pocity? "Bylo to úplně skvělé! Tohle je zážitek na celý život!!" "Jak se jmenuješ?" "Katka." "Pěkné jméno. Co takhle se stát přátelé?" "To by bylo skvělé!!" "OK. Tak tady je moje číslo na mobil, pak zavolej a domluvíme se někdy a sejdeme se!" "Tak super to budu mocinky ráda!!" ☺

"Tak co jaké to bylo??" ptá se Janča. "No skvělé úplně úžasné!! Řekl jestli se nechceme stát přátelé a dal mi své mobilní číslo, že se spolu sejdeme!! Nemůžu tomu uvěřit!!!" "To se ti nedivím! Já jsem to všechno natočila na video!!" "To je super! Jsi skvělá!!"

Pak následovaly další pecky jako Do you know, Tirád to beány sorry, Away, Donde estan corazon, Esparanza, Love to see you cry, Quizás,… Trvalo to do 22:00h. Po koncertu byla autogramiáda. Šly jsme tam s Jančou hned jako řízené střely. ☺ Koupila jsem si tam i jeho nejnovější CD Greatest hits.



4. Kapitola - Přátelé


"Tak já mu zkusím zavolat. Za to nic nedám. Stejně na mě určitě zapomněl. Takových jako jsem já dennodenně
potkává, si mě určitě nebude pamatovat." "Ale jo zkus to a zavolej mu." "Tak jo." "Ahoj tady je Katka z Bratislavy. Dal jsi mi svoje mobilní číslo a stali jsme se kamarády, pamatuješ?" "Jistě, jak bych mohl zapomenout na takovou krásku jako jsi ty?" "Ale nepřeháněj ☺ žádná kráska nejsem!" ☺ ?Hele nepodceňuj se a když ti to říkám, tak to tak je!" ☺ "OK, já se s tebou nebudu hádat. ☺ Chtěla jsem se zeptat jestli bychom se mohli sejít?" "Jo, tak co třeba zítra?" "Páni, tak brzo jsem to nečekala! ☺ Tak jo a kde?" "V Praze?" "Jo tak to beru." "Tak se měj pěkně ahojky." "Ahojky už se těším!" "Já taky."☺

"Tak to je husté!!! Zítra máme sraz v Praze!!" "No neke!!" "No fakt!!" ☺ "Tak to ti gratuluji!!" "Děkuji." ☺

"Ahoj jsem tady!" "Ahoj už tě vidím." ☺ "Tak, co jak se máš?" "Skvěle, když tě vidím, tak jsem v sedmém nebi!!!" ☺ "Nepřeháněj!"☺ "No fakt."☺ Podelší době povídání. "A to dáváš na každém koncertu své číslo fanynkám?" "Ne jsi první, protože jsi mi byla už od pohledu sympatická a nezmýlil jsem se v tobě!" "Jé, tak to ti děkuji!"☺ "To jsem ráda, že ses ve mně nesplet!"☺ "Ty jsi mi byt taky odjakživa sympatický a taky jsem se v tobě nespletla!"☺ "To mě těší!"☺ "Z tebe vyzařuje taková pozitivní energie! Pořád se směješ, je s tebou zábava! Jsi super holka!!" "Jen to s tou chválou nepřeháněj!!"☺ "Ne, vážně! Já bych nelhal! A už vůbec ne svým fanynkám ve tvém případě tomu není jinak!" "Tak toho si moc vážím! Děkuji ti." "Mě neděkuj nemáš zač."☺ "Ty jsi naprosto úžasný!! Můžu ti něco říct, co už ti chci říct celý život?" "No jasně!! Povídej." "Miluji tě!!" "Jak to můžeš říct o někom koho znáš takovou chvilinku???" "Jednoduše, protože jsem to cítila už jen z tvých fotek a videí a teď, když tě vidím na živo, tak to je ještě intenzivnější!!!" "Aha, tak to je pádný důvod!" "Doufám, že jsem tě tím nijak neodradila??!!" "Ne to ne!" "Tak to jsi mě uklidnil!" "Škoda, že už se musíme rozloučit!" "No jo bohužel mám nabitý program." "Tak ahoj bylo mi s tebou báječně!" povídám mu. "Mě s tebou bylo úplně suprově! Díky tobě jsem zapomněl na všechny problémy a trápení!" "To jsem ráda!" "Tak na viděnou
příště!" A na konec byl sladký polibek. ☺


U Janče:


"Tak co jaké to bylo?" "No skvělé!! To se nedá popsat slovy!! Povídali jsme si o všem možném, a pak jsem se ho zeptala jestli ty mobilní čísla rozdává na každém koncertě a on říkal, že ne, jsem první, protože jsem mu byla sympatická a že se ve mně nesplet. Ke konci jak jsme s loučili, tak mi řekl, že se mnou zapomněl na všechny problémy a trápení a že mu se mnou bylo suprově! A taky jsem mu řekla, že ho miluji a on povídá, jak to můžu říct o někom koho znám jenom chvilku a já jsem mu odpověděla, že už jsem to cítila z fotek a videí a když ho teď vidím na živo, tak že je to ještě intenzivnější! On na to, že to už je pádný důvod!" "Páni, tak to je drsné!" "Hej, já jsem v sedmém nebi!! Já ho upe zbožňuju!! Miluju!!! Je to prostě
moje zlatko!!!" "Já bych z něho taky nemohla!!" ☺ "Taky jsme se domluvili, že se příště opět sejdeme, ale nedali jsme si termín, takže nevím." "Tak to je dobré to vypadá, že z vás se stávají opravdu kamarádi!" "Jo, už to tak vypadá." ☺


5. Kapitola - Pozvání


V 10:00h mi zvoní mobil. Volá mi Enrísek! "Haló, tady Katka." "Ahoj tady Enrique, chtěl jsem se tě zeptat jestli bys nechtěla přijet ke mně domů na prázdniny?" Já překvapeně reaguju: "To myslíš vážně??" "No jistě, že to myslím vážně jinak bych ti nevolal." "Tak jo pojedu velmi ráda je to pro mě čest a pocta!" "Tak jo, tak mě čekej na Ostravském letišti já tam přiletím ve 13:00h." "Tak jo už se jdu balit!"☺ "Zatím ahoj." "Ahoj za chvíli na viděnou."☺

"Ahoj Jani letím k Enriquemu domů mám čekat v Mošnově ve 13:00h tam bude na mě čekat!" "Si děláš srandu ne??" "Ne nedělám!" "Tak to ti gratuluji!! Ať se ti tam daří a líbí!! Pak povyprávíš!" "Jasně o to se neboj!"☺ "Tak ahoj." "Papa."

Na letišti:


Páni takové letadlo to je drsné nemůžu uvěřit, že v něm za chvíli budu sedět! "Ahoj!" "Volá na mě Enrique. "Ahoj, tak můžeme letět!" "Fajn, tak prosím señora." "Děkuji señor."☺ "Páni, to tu je upe drsně vymakané!!" "Posaď se prosím." Děkuji."☺ "Co tě to napadlo?" "Říkal jsem si, že když mám teď volno, tak bych si ho chtěl užít s někým blízkým." "Ó děkuji to je pro mě čest!" Pak jsme si povídali o všem možném.

U Enriqueho doma:


Po příjezdu na místo jsem si v jeho domě vybalila věci, a pak jsem si šla lehnou, protože jsem byla hodně unavená.

"Dobré ráno señora, tak jakpak ses nám vyspala?" "Do růžova!"☺ "Tak to jsem rád. Půjdeme na pláž a rozhlédnout se po okolí?" "Jo jasně já si jen obléknu plavky." "Budu tě čekat před domem."

Na pláži:


"Půjdeme do vody?" ptá se mě. "No jasně!! Bude sranda!"☺ Ve vodě jsme se potápěli plavali jsme k druhému ostrůvku, který byl kousek od pobřeží. "Koukej na ty korály jsou překrásné." Povídá mi. "Jo to jsou, moc překrásné stejně jako ty." "To slunce září jako tvé oči." "Děkuji za kompliment."☺ "Nemáš zač, vždyť je to pravda."☺ Pak se k sobě přiblížíme a políbíme se. Poté mu řeknu: "Ten byl sladký jako jahodová marmeláda."☺ "Pojď do vody už začíná být vedro!"☺ "Jo taky si říkám." ☺ Odvětím mu.

Potom se jen tak procházíme po pláži a povídáme si. "Teď bych tě chtěl vzít do nahrávacího studia, co ty na to?" "Super to budu moc ráda a moc mě zajímá, jak to vypadá a probíhá všechno!" "Tak to je super to jsem moc rád!"☺

V nahrávacím studiu:

"Tak tady se to všechno odehrává." Teď mi to všechno ukázal. "Chceš si to taky vyzkoušet? Zazpívat si?" "Já neumím zpívat to by sis musel zacpat uši!"☺☺ "Nepřeháněj a zkus si to." "Já tě varovala."☺ Zazpívala jsem Love story od Taylor Swift. "…Romeo, take me somewhere we can be alone I'll be waiting, all there's left to do is run You'll be the prince and I'll be the princess It's a love story, baby, just say yes…" "To bylo super moc se mi to líbilo!!" říká mi. "Mi se to taky moc líbilo a jsem ráda, že se ti to taky líbilo nakonec to nebylo nejhorší."☺ "Tak vidíš a to bylo řečí."☺ "No jo no."☺ Pak mi tam ukázal další věci a triky.


Další dny chodíme po pláži, koupeme se, taky jsme byli na nákupech. Když v tom v rádiu slyšíme: "Na celé Španělsko se řítí vichřice síly orkánu! Nikdo nesmí vycházet ze svých domovů!..." povídám: "Páni, tak to tu ještě chybělo!" "Jo no."
Odvětí mi. V tom se u nás začnou dít věci! Otevřely se dveře a okna do kořán a mě to v tom průvanu odneslo pryč a nešlo se ničeho chytit. Až ve vzduchu jsem se chytla koruny stromu a držela jsem se ho co mi síly stačily! Ale v tom okamžiku se větev, které jsem se držela začala lámat až se ulomila celá a já jsem odletěla neznámo kam. Enrique se doma stihl chytit, takže ho to neodneslo. Mi podával ruku, ale už bylo pozdě. Pak už si jen pamatuju, jak jsem se probudila v nemocnici s otřesem mozku.


6. Kapitola - Záchrana


U mé postele seděl Enrique a vyprávěl mi o tom, jak mě našli. Prý jsem ležela u pobřeží a byla jsem celá od krve, protože jsem byla poškrábaná všude na těle.

Taky mi každý den nosil jídlo a povídal si se mnou, co nového. Pokaždé, když jsem ho spatřila, tak mi bylo o mnoho lépe! Dokonce mi zpíval i písničky! Zazpíval mi i Hero a u toho jsem se rozplakala, protože to bylo opravdu dojemné! ".... I can be your hero..." "Fakt krásné!!!" povídám mu! "K nám dvěma se to hodí nemyslíš?" s překvapením mu odpovím: "Jak to myslíš?" "No, že se ta písnička k nám dvěma hodí. Zvlášť po tom, co se teď stalo. Začínám mít pocit, že kdybychom se na tom koncertě nepotkali, tak bych teď byl úplně někde jinde a ty jsi mi do života přinesla něco nového! Prostě k tobě začínám cítit něco víc." "Tak teď jsi mi úplně vyrazil dech! Opravdu nevím, co ti na tohle mám říct..." Pak mě přeruší. "Nemusíš říkat nic pouze jsem chtěl, abys to věděla, abys věděla, že tě miluji!" Pak jsme se políbili! "Tak na tohle říkám ANO, ANO, ANO! Pokračuj a pevně mě drž!" "Už tě nikdy nechci ztratit Kačenko!!" Pak mě pevně objal a začal mě líbat! Byla jsem v sedmém nebi! "Miluji tě!" Pošeptal mi do ucha. "Já tebe taky!" Pak už ovšem musel jít, protože byl konec návštěv. "Taková škoda, že už musíš jít! Mi tu bude bez tebe smutno!" "Neboj zítra tu za tebou zase přijdu. Teď už půjdeš stejně spát. Tak dobrou noc a vyspinkej se do růžova!" "Děkuji tobě taky přeji dobrou noc!" Pak mi sestřička přinesla tabletky na spaní a hned jsem usnula.

Další den mě ze spaní probudí polibek. "Dobré ráno.☺ Přinesl jsem ti kytici." "Ó děkuji ta je překrásná! Čím jsem si ji zasloužila?" "Tím, že je každý den s tebou krásnější!☺" "S tebou je celý můj život krásnější!☺" Pak jsme si povídali.


Po pěti týdnech:


"Tak ptal jsem se doktorů jestli tě pustí do domácí péče a vyšlo to!" "Tak to je super!" "Takže si začni balit kufry jede se domů!"☺ "Rozkaz kapitáne už jdu na věc!"☺

"Tak vítej ve svém novém domě. Musíš ještě pár týdnu ležet, pak trochu nějakou menší aktivitu můžeš dělat."
"Tak takhle jsem si tu dovolenou zrovna nepředstavovala, ale hlavní je, že jsme spolu!" "Taky jsem si to představoval trochu jinak, ale jsem rád, že jsi v pořádku! Taky jsem ráda, že nás to dalo do hromady!"☺ "To jsem taky moc ráda! Moc tě miluji a nikdy mě nenapadlo, že se mi to někdy splní!"☺ "Tak to vidíš, že i zázraky se dějí!"☺ "To jo od této chvíle věřím na zázraky!"☺ Pak jsme se políbili.

Po měsíci:


"Tak posaď se a zavři oči." Po chvíli čekání: "Můžeš otevřít!" "Jani ahoj kde ty se tu bereš?" "Enri mi zavolal, abych se za tebou přijela podívat. Dokonce pro mě poslal i letadlo!" "Tak to jo to je šikovný!" "Co bych pro tebe neudělal!"☺ "To jsem ráda, děkuji ti!" Pak se políbíme.☺ Janča se mě pak zeptá: "Co to mělo být?" "Co? Ten polibek?" "No jistě!" "No my spolu chodíme!" "To si děláš srandu?!" "Ne nedělám si z tebe srandu! On mi v nemocnici zpíval Hero, a pak
řekl, že s ta písnička k nám dvěma hodí a bylo to, pak jsme se políbili, řekl mi, že už mě nikdy nechce ztratit a bylo to, potom jsme se líbali." "Tak to je mazec! To by mě v životě nenapadlo!" "A myslíš, že mě jo?!"☺ "Jsem moc šťastná!!" "To vám přeji a gratuluji vám!" "Děkuji. Teď mi řekni, co nového u nás." "Nic vše při starém. Už se mi po tobě stýskalo, ale povím ti, že to jeho letadlo je fakt luxus!" "To je no."☺ "Jsem si připadala jako celebrita!"☺ "Tak si to tu teď pojďme užít! Vyrazíme na nákupy!" "OK už se těším!"☺ "Jdem na nákupy jdeš s námi?" "Ne, užijte si to beze mě jako dámskou jízdu."☺ "Tak jo. Pusu na rozloučenou a jdeme!"☺ "Dej mi na ni pozor jo?" "Jasně buď bez obav!"☺

Prošly jsme všechny butiky a všechny obchody, které nám stály v cestě. Domů jsme se vracely s rukama plných tašek!☺ "Vy jste snad vykoupily všechny obchody ne?☺" "Skoro jo."☺ Odpovím mu. "Teď ti ukážeme, co jsme si koupily.

"To máte teda krásné věci!"☺ "Děkujeme." Odvětíme stejně.☺


7. Kapitola - Překvapení


Chodíme s Enrim spolu už skoro rok a báječně nám to klape! Dneska jsme spolu byli v kině na romantickém filmu, pak jsme byli na večeři. "Ten film byl báječný!" "Taky se mi moc líbil."☺ Přijde číšník a přinese tác, který je přikrytý pokličkou. "Zvedni tu pokličku." Tak jsem ji zvedla a co pod ní nebylo! "To je prsten!" "Ano, chtěl bych tě totiž požádat o ruku." V tom momentu mi do očí vhrknou slzy! "Opravdu nevím, co na to mám říct!" Pak ho Enri vezme do ruky: "Táži se tě Kateřino Fišerová jestli si mě chceš vzít za svého manžela?" "Ano, chci si tě Enrique Migueli Iglesiasi Preysleri vzím za svého manžela!!!" Pak mi nasadil prstýnek na prst a začali jsme se líbat! "Ty jsi mě právě učinil nejšťastnější ženou pod sluncem!!" "A ty mě zas nejšťastnějším mužem pod sluncem!!"

"Koukej Jani!" "Páni, to je zásnubní prstýnek?!" "Jo je."☺ "Tak to vám gratuluji! Ať vám to vydrží!!" "Děkuji! Jsem úplně Šťastná ani nevíš jak!!!" "Já ti věřím!! Bodejť bys byla nešťastná s takovým chlapem jako je Enrique!" "Taky si říkám!!"☺
                                                            
Svatba:


Před oltářem: "...berete si zde přítomného
Enriqueho Miguela Iglesiase Preyslera za svého právoplatného manžela a budete s ním žít v dobrém i zlém?" "Ano beru." "Vy Enrique Migueli Iglesiasi Preyslere berete si zde přítomnou Kateřinu Fišerovou za svou právoplatnou manželku a budete s ní žít v dobrém i v zlém?" "Ano beru." ?Nyní jste společně vstoupili ve svazek manželský... smíte políbit nevěstu." To byl ten nejkrásnější pocit v životě! Po vyhození kytice, kterou chytla Janča, následovala oslava!

Po oslavě jsme odjeli na svatební cestu do Řecka.


Výhra

29. prosince 2010 v 21:54 | Kateřina Fišerová |  Enrique a Fanoušci
1. Kapitola - Objev


Dneska jsem, tak surfovala na netu. Lépe řečeno jsem se dívala na klipy na YouTube. Dívala jsem se na klipy od Avril Lavigne, Miley Cyrus a náhle, co nevidím. Je tam nějaký krasavec. Kliknu na to a tam je Do you know od Enriqueho Iglesiase. Podívám se pak na další jeho klipy a při tom ztrácím dech! Od té doby se o něj začnu zajímat dál. Dívám se teď na něj na osobnostech a pomyslím si: "Ten je tak sladký!! K sežrání!!" Na osobnostech jsem si prohlédla všechny jeho fotečky a stáhla jsem si je do svého PC. Pak jsem prošla všechny odkazy, které tam mám a stáhla jsem si další fotečky, které jsem ještě neměla.☺ Stáhla jsem si i jeho videa a přehrávám si je v iPodu, protože on je úplně božský!! Nemůžu bez něj být!!

"Ahoj Ivi mám nový objev!! Jmenuje se Enrique Iglesias a je úplně božský!!" "Hmm.... nepovídej, tak mi ho ukaž." "Jasně tady mám jeho výdejka v iPodu, tak ti je pustím." "Hmm.... tak ten není marný! Takový sexy, nevypadá vůbec špatně!" "To je super, že se ti taky líbí!!! Já z něj upe nemůžu!! Moc, moc, moc, moc se mi líbí!!" "No mi se taky moc líbí!! V tom klipu neměl chybu a na těch fotkách taky vypadá skvěle!" "Jo to máš pravdu, když jsem ho našla, tak jsem úplně ztuhla a neodtrhla jsem od něj oči!"☺ "To se ti nedivím, takový krasavec!"☺

To jsem teď mluvila s nejlepší kamarádkou Ivčou o mém novém objevu.


2. Kapitola - Soutěž

Na plakátě:

                                                                  Chcete si splnit sen?
Chcete se setkat s jednou z největších celebrit Španělska?
Tak zavolejte na toto číslo: 558 692 848 a odpovězte na tuto otázku:
Z jakého CD je píseň Esperanza?
a) Cosas del amor
                                                                b) Escape

Cena jednoho hovoru je 30,-
Přejeme Vám hodně štěstí v soutěžení!! Cena tu čeká jen a jen na Vás!!!!!

Soutěž připravila a.s. Celebrites s.r.o.



"Tak to je drsné!!!" Právě jsem si přečetla plakát se soutěží o osobní setkání s Enriquem Iglesiasem. "Co na to říkáš Ivi?" "Hmm... to je zajímavé. Tak to zkus, když jsi takový blázen do něj!" "Ale to víš, že zrovna já to vyhraju! Na druhou stranu za zkoušku to stojí!!" "No proto to jsem chtěla slyšet!"☺ "Dobrý den." "Dobrý den, takže já Vám zopakuji otázku a vy mi musíte do pěti sekund odpovědět, jaká je správná odpověď na naší otázku, která zní: Z jakého CD je píseň Esperanza? Za a) z Cosas del amor nebo za b) z Escape." "Z Cosas del amor." "Ano tato odpověď je správná! Gratuluji Vám! Teď mi prosím vás
nahlaste svou adresu..... Od této jste zařazena do slosování v případě výhry Vás budeme informovat. Zatím přeji pěkný zbytek dne a naslyšenou." "Naslyšenou." "Tak co?" Ptá se mě Iva. "Jo. Byla jsem zařazená do slosování, tak teď už budu jen čekat." "Tak super."☺

Další den:


Další den mi volá neznámé číslo. "Dobrý den. Vy jste nám včera volala do soutěže o osobní setkání s Enriquem Iglesiasem. Je to tak?" "Ano je." "Tak Vám gratuluji k výhře. Setkání proběhne během zítřejšího dne v Madridu, takže v 7:00H čekejte na letišti Ruzyně. Pořádně si výhru užijte. Přeji Vám pěkný zbytek dne a naslyšenou." "Naslyšenou."

"Ahojky. Nebudeš tomu věřit kdo mi teď volal!" "Kdo?" "Ti z té Celebrites společnosti, co pořádá tu soutěž o osobní setkání s Enrískem!!!" "No nekecej!!!! Tak to ti gratuluji!!! A kde se sejdete?" "V Madridu. Zítra mám být v 7:00h na Ruzyni." "Tak to je hustý!!! To je dost drsné!! To ti gratuluji! Se máš tak mi, pak povyprávíš zážitky a přiber autogram i pro mě!" "Jasně můžeš se spolehnout!" "To jsem ráda!" "Tak ahoj já už se jdu balit." "Papa ať se ti tam daří."☺

3. Kapitola - Setkání


"Dobrý den. Tak nastupte prosím." "Dobrý den." Přivítáme se s paní, která mě bude doprovázet po dobu setkání. V letadle jsme si povídaly.

V Madridu:


"Tak teď pojedeme taxíkem až k Enriquemu domu." "Wow, tak to jsem nečekala, že pojedu až k jeho domu!" "Takové menší překvapení!" "Tak to se mi líbí takové překvapení!"☺

Na místě už nás čeká Enrique. "Hola, señorita!" Volá na mě. "Hola, Enrique" Odpovím mu nadšením a ani nedýchám!! "Tak prosím pojďte dál." Pozve nás, pak do svého domu. "Dáte si kávu nebo čaj." Všichni si dají čaj. Pak se otočí na mě a zeptá se: "Dáš si taky něco?" "Tak jestli můžu poprosit o čaj?" "Jistě už se to nese."☺ Nemůžu tomu ještě pořád uvěřit, že jsem tady u Enriho!! Povídali jsme si.

Pak si mě odvedl do svého pokoje a dal mi autogram. Řekla jsem si i o autogram pro Ivču. ☺ Pak mi řekl jestli se nechci projít po pláži. Neváhala jsem ani chvilinku! Už byl západ slunce. "Koukej na ten západ slunce je krásný viď?" Povídá mi. "Jo moc se mi líbí! Pořád ještě nemůžu uvěřit tomu, že jsem s tebou teď a tady!" Usměje se na mě a povídá: "Jsem rád, že tu s tebou můžu být!" "Taky jsem ráda, že s tebou můžu být! Je to opravdu neuvěřitelné, že jsem tu s tebou!" "Pojď půjdeme na plážovou diskotéku!" Nabídne mi. "Tak jo to beru!" "Super jdeme se bavit a pořádně si to tu užít!"

Na diskotéce:


Na diskotéce hraje prima muzika. Taková trsací!☺ "Teď ploužák pro pár večera! Přivítejme Enriqueho s jeho přítelkyní Kačenkou!" Pak mu řeknu překvapeně: "Tak přítelkyně jo?" "Tak se u nás říká kamarádům."☺ Odpoví mi.☺ "Aha tak to je pěkný zvyk to se mi moc líbí!" Pak jsme tančili na ploužáček. Přitiskli jsme se k pevně k sobě. Pak jsme si sedli k baru. "Tak ten ploužák neměl chybu! Byl to skvělý pocit, když jsi mě držel pevně kolem těla!" Povím mu. "Mě se to taky líbilo! Jsi skvělá!" ☺ Zalichotí mi. "Ó děkuji na tohle se nedá říct nic jiného než to, co ti chci říct od té chvíle, co jsem tě poznala! Miluji tě! Tak a teď už to víš a prostě to ze mě muselo jít ven! Už se mi ulevilo!" "Tak to je nářez!" "Ale já to myslím upřímně! Od té chvíle, co tě znám, tak myslím jen na tebe, když slyším tvůj hlas, tak mám srdce v krku a když tě vidím, tak se mi zastavuje srdce!" "Tak tohle mi ještě žádná neřekla, tak upřímně jako ty! Tobě to opravdu věřím, protože ty to říkáš fakt od srdíčka ale vidět, že to myslíš opravdu upřímně!" "No to si piš, že to myslím upřímně! Tohle jsem ještě nikomu neřekla! A ještě s nikým jsem to nemyslela tak upřímně jako s tebou!" "Teď nevím, co ti to na to mám říct!" "Neříkej nic!" Pak mu vrazím dlouhý, vášnivý polibek! "Wow, tohle bylo drsné!" povídá s vyraženým dechem. "A tohle ještě drsnější!" Odvětím mu. Pak ho opět vášnivě začnu líbat!☺ "Pojď půjdeme do mého pokoje!" Řekne mi. Pak jsme prožili noc plnou vášní.


Ráno jsem se probudila a Enrísek mi přinesl do postele snídani!☺ "Dobré ráno." Řekne mi. "Tady jsem ti nachystal snídani."☺ "Jů, to jsi moc hodný! A ta včerejší noc na tu se nedá zapomenout!" "Jsi úžasná!" Pak mě políbil. "Taky ti musím něco říct." Pokračuje dál. "Včera jsem k tobě začal cítit něco zvláštní ho, jiného. Asi to bude láska! Prostě jsem tě začal milovat a musel jsem ti to říct!" "Tak to jsi mi teď vyrazil dech! Tak to jsem ráda, protože já tě miluji moc, moc, moc!!" Řeknu mu. "Pojď sem!" Pevně mě chytne a začneme se líbat! "Pokračuj zašeptám mu do uší."
"Já se tě teď na něco zeptám." Říká Enri. "No, ptej se." "Chceš se mnou chodit?" "No jasně, že váháš!" "Super pojď sem už tě nikdy nechci ztratit!" "Já tě taky nechci nikdy ztratit!"
Pak jsme se líbali a milovali jsme se.☺










4. Kapitola - Překvapení!


"Ahoj Ivi, nebudeš věřit, co se stalo! S Enrim spolu chodíme a dokonce spolu čekáme dítě, ale on to ještě neví právě mu to jdu říct!" "To si děláš srandu ne?? Vy spolu čekáte dítě jo??" "Jo čekáme! Já vím je to šok já to vím."☺ "No to je jak rána z čistého nebe teda to ti povím!!"☺ Říká Iva. "Ale gratuluji vám a
ať vám to spolu vydrží!" "Jo díky to jsi moc hodná!" Pak jdu za Enrim.


"Ahoj Enri." "Ahoj moje lásko."☺ "Musím ti něco říct." "No to jsem zvědavý, tak mě nenapínej a povídej!"☺ "Čekáme spolu dítě!" "Páni já budu tatínek?!" "Jo budeš pokud teda budeš chtít!" "No jistě, že chci, co je to za otázku??!!"☺ "Teď jsi mě učinila nejšťastnějším mužem pod sluncem!! A budete holčička nebo chlapeček?" Ptá se Enri nedočkavě. "Bude to chlapeček a chtěla bych ho pojmenovat po tobě Enrique." "Tak to je super!" "Miluji tě lásko!!" Povídá mi.☺ "On je tak rozkošný!!" Pomyslím si v duchu.☺

O šest měsíců později:


"Chtěl bych tě požádat o ruku. Přijímáš mou nabídku k sňatku?" "Ano přijímám! Pojď sem!" Pak se obejmeme. "Jsi fakt úžasný lepšího chlapa než jsi ty bych nenašla!"☺ "Já bych zas nenašel, tak úžasnou ženskou jako jsi ty!"☺ Pak se políbíme.

U oltáře:


Oddávající: "...Enrique Migueli Iglesiasi Preyslere berete si zde přítomnou Kateřinu
Klapačovou za svou budoucí manželku a bude s ní v dobrém i zlé a nikdy ji neopustíte?" "Ano beru." "Vy Kateřino Klapačová berete si zde přítomného Enriqueho Miguela Iglesiase Preyslera za svého manžela a budete si pomáhat v dobrém i zlém a nikdy ho neopustíte?" "Ano beru." "Nyní jste společně vstoupili ve svazek manželský niný smíte políbit nevěstu." Ten polibek byl úplně slaďáčky jako med! Pak jsem vyhodila kytici, kterou chytla Ivča.

Po oslavě jsme jeli na svatební cestu do Austrálie.

Když jsme se vrátili z dovolené, tak se nám narodil syn Enrique. Je to celý táta!

Dovolená

29. prosince 2010 v 21:51 | Kateřina Fišerová |  Enrique a Fanoušci
1. Kapitola - Odjezd na dovolenou


"Snad mám všechno sbalené! Jinak by mě muselo picnout!" Právě jsem dobalila věci na dovolenou do Španělska. Jedu tak i se svou sestřenkou Kačkou. "Ahojky, už máš sbaleno? Já jsem právě skončila, tak doufám, že mám všechno sbaleno!" "Ahojky, jo už mám taky sbaleno! Takže jedu k tobě." "Jo super!"


"Ahoj!! Tak, jsem zde!" "Ahooooj, to mám radost, že jsi tady už se nemůžu dočkat až budeme ve Španělsku!!" "Jo no já taky!!"☺ "Hlavně mám to nejdůležitější!!! A to je foťáček!!!! Koupila jsem si pro jistotu ještě druhou paměťovou kartu 8GB! Taky mám iPod! Bez toho se taky nehnu na krok!"☺ "Tak to je super já jsem se taky pojistila druhou paměťovou kartou a baterkami! Do foťáku i do MP3." "Jo to já taky!"☺ Přitakala Káťa. Pak jsme probíraly další věci, které bereme s sebou.

Na letišti:


"Tak jo letenky máme, tak už se zajdeme odbavit ne?" Ptám se Kačky. "Jo já myslím, že už se můžeme jít odbavit. "Váš pas prosím." "Ano tady ho máte." "Děkuji." "Tak prosím může jít. Nashledanou." "Nashledanou." Odpovím, a pak počkám na Kačku. "Tak už jsem tu." Řekne. "Jo super, tak jdeme." Až projdeme i bezpečnostní kontrolou, tak se posadíme a čekáme až oznámí náš let. Zatím s procházíme po obchodech, ale mají moc vysoké ceny, takže si nic nekoupíme.

Za hodinu nám oznamují, že naše letadlo již přiletělo a tudíž, že do něj můžeme nastupovat.

V letadle:


"Takový luxus to se mi líbí!" Povídám Kači. "Jo taky se mi to líbí! Ty obrazovečky a dá se tu poslouchat i hudba, ale máme svou!☺ Beztak, že tu ani nehrajou Enriho!"☺ "No to určitě ne."☺

Během letu nám přinesou jídlo. Letíme dvě hodiny. Přistáli jsme v Madridu.

Pak nás autobus rozvážel do hotelů. Náš hotel se jmenuje Punta Prima v oblasti San luis.



2. Kapitola - Pobyt


Při příchodu na hotel jsme byli všichni obeznámeni s informacemi. Na pokoji jsme si začaly vybalovat věci. "Páni to je krásný pokoj! Takový velký!" Říká mi Kačka své pocity z prvního dojmu. "Tak jo vybalíme si věci a půjdeme se mrknout k moři!" "Jasně už se těším!" Odpoví mi.

U moře:


"Takový překrásný západ slunce musím vyfotit!" Povídá Kačka. "Jo to je! Taky si to musím vyfotit!"☺ Odpovím. "Už se těším až zítra půjdeme plava a na ty všechny dobrodružství!" Povídám. "Jo já se taky moc těším!"

Další dny:


Na schůzce jsme se dověděly pokyny, co se týče zájezdů a ostatních věcí týkajících se pobytu ve Španělsku. Objednaly jsme si zájezd do Madridu, který se koná zítra.

"Wow, ta voda je teplejší než jsem myslela!" Povídám. "Jo to máš pravdu! Je to teplé jako čaj!"☺ Pak jsme plavaly, potápěly se a dělaly blbiny ve vodě. Také jsme šnorchlovaly. "Koukej na ty překrásné rybičky!" Podívá mi Kača.

Pak jsem si zašly na oběd. Po obědě jsme se rozhodly jít prozkoumat město. "Hele tohle triko se mi líbí." Oznamuje mi Kačka. "Ani není moc drahé." "Tak si ho kup. Mi se líbí tyhle kraťasky!" "Tak jo a ty si kup ty kraťasky!"☺ "Tak jo."☺ Odsouhlasím to. Pak procházíme dalšími obchody.

Po večeři se jdeme projít na pláž. "Nádherný západ slunce!" Povídám. "Jo to máš pravdu!" Pak se jdeme balit na zítřejší výlet do Madridu.

Na výletě:


Vyjeli jsme brzy ráno. V autobuse jsme dostali pokyny k výletu. V Madridu jsme navštívili nejrůznější památky. Například: Palacio Real, Monasterio de las Descalzas Reales, Ermita de San Antonio de la Florida, Convento de la Encarnación, ...
Ke konci výletu jsme dostali rozchod po náměstí. S Kačkou jsme chodily a koho nevidíme! Slavného španělského zpěváka Enriqueho Iglesiase! Hned jsme šly k němu pro autogram! "Hola!" Voláme na něj. "Hola." Odpoví. "Firmada por usted, por favor?" Ptáme se jestli by se nám nepodepsal. Odpoví: "Curso." To znamená samozřejmě. Jsme šťastné jako blechy!☺ Na konec se s ním vyfotíme!☺ Potom se nás zeptá: "Nechcete zajít do kavárny?" "Ano chceme!" Řekneme jednohlasně.☺ V kavárně si povídáme o našich zážitkách z dovolené a taky se ho zeptáme na jeho kariéru a podobné věci. Říkám mu: "My jsme tady na výletě a za 15 minut máme být u autobusu." "Aha to je škoda. Ale já vás tam odprovodím." "Jé to bys byl hodný!" Řekne nadšeně Kačka. "No to by byla parádá!" Přitakám. "Čím jsme si to zasloužily? Takový komfort?" Zeptám se. "To nemůžu jen tak své fanynky odprovodit k autobusu?"☺ "Jo jen se to tak často nevidí!"☺ Povídám. "Mám ještě jeden dotaz. Ve kterém hotelu bydlíte? Ať vás mohu přijet navštívit." Jůů, tak o je bomba!!☺" Vyhrknu. "V hotelu Punta Prima v oblasti San Luis." Odpoví Kačka. "Fajn, tak já vás někdy přijedu navštívit!" "To budeme moc rády!"☺ Odpovíme jednohlasně. "Tak jsme domluveni." Dodá a pak nás jde odprovodit k autobusu.

"Tak to je něco!! Ještě pořád nemůžu uvěřit tomu, že jsme byly v kavárně s Enrim!!" Povídá unešeně Kača. "Přesně! Já tomu taky ještě pořád nemůžu uvěřit!!" Přitakám. "To je jak sen!! Hodně dobrý sen!" Dodám unešeně.☺ "A jak se na nás všichni koukali!" Dodá Kačka. "No to máš pravdu!"☺


Další den v novinách: "Enrique Iglesias chodí do kavárny se svýma fanynkama a odprovází je až k autobusu!!" "Vidíš to?? Co to má znamenat??" Ptám se naštvaně! "No to by mě taky zajímalo!" Odpoví Kača rozhořčeně. Po chvíli nám jde naproti Enri. "Ahoj viděl jsi dnešní noviny?" Ptám se. "Jo viděl! Je to děs!" "Nás to úplně naštvalo!" "To co tam všechno píšou je hnus!" "Toho si holky nevšímejte! Já už to ani neřeším, protože to je pořád něco!" "Aha tak to jsi dobrý, ale nám to vadí! Jak kdybychom byly nějaké šlapky! Jako kdyby to byla špatnost, že si zajdeš do kavárny s Fanynkami!" "Jo chápu, že vám to vadí, ale co s tím mám dělat? Žalovat je? To už teď bude zbytečné, když to vidělo celé Španělsko!" "Fajn dobře, ale cítím, že to nebyl poslední článek jestli se budeme nadále stýkat." "Nechcete mi snad dát košem?! Nebo jo?" "To ne. Dobře, my to přežijeme, když budeme v novinách. Fajn už to nebudeme pitvat!" "Super to jsem moc rád!"☺ "Tak co podnikneme?" Ptá se. "Chcete se projet po Španělsku nebo jít k moři?" "Co takhle obojí? Dneska moře, pak cestování." Nabídne Kačka. "Jo to beru." "Tak jdeme do vody!" "Počkej my se musíme převléknout do plavek!☺ Nepůjdeme se koupat jen ve spodním prádle!"☺ "Ale mi by to nevadilo!"☺ "No tomu ráda věřím! Ale nám jo!"☺☺ "Ty máš plavky na sobě?" Ptá se Kača. "Ne taky se musím jít převléknout."☺ "Tak pojď s námi na pokoj." Nabídnu mu. "Tak jo."

U moře jsme plavali a potápěli jsme se a dělali jsme blbiny. "Kde vlastně přespíš?" Ptá se Enriho Kačka. "Mám objednaný hotel kousek od vašeho hotelu. "Aha to je škoda já jen, že je u nás volná postel!"☺ "Myslím, že by to nebyl dobrý nápad." "Myslela jsme si to, že nebudeš chtít. Tak nic za pokus to stálo!"☺ Odpoví zklamaně Kačka. "Nebuď zklamaná! Pouze vás chci uchránit před palbou novinářů!" "Aha no to jsi hodný, máš pravdu, že by nás zase roznesli na kopytech. Bych se nedivila kdyby tu i teď někdo byl a fotil nás." "Jo já bych se tomu taky nedivil." "Tak pojďte půjdeme někam jinam." Řeknu. "Kam chcete jít?" "Pojď k nám. Zvu tě na kávu." "Tak takové pozvání se nedá odmítnout!"☺ "To jsem ráda!"☺ Řeknu.

Na pokoji si u kávy povídáme. Pak si Kačka odskočí a Enri povídá: "Ty jsi taková krásná! Vyzařuje z tebe pozitivní energie." "Páni, tak teď jsem na rozpacích! Nevím, co mám teď dělat!" "Nedělej nic." Pak mě uchopí a políbí mě. "Wow, to je drsné!" "Tak teď nás bulvár opravdu roznese na kopytech!" "Roznese, ale ne když se k tomu veřejně přiznáme. Pokud budeš teda chtít." "Chtít jako co? Chodit s tebou?" "Jo." "Děláš si ze mě legraci?? Co bys se mnou prosím tě dělal?"☺ Vyhrknu překvapeně! "No co bych s tebou asi měl dělat?!☺ Chodili bychom spolu jako přítel s přítelkyní." "Tak na tohle říkám ano!! Ale co pak? Až s Kačou budeme muset odjet zpátky do Česka?" "No tak tady zůstanete?" "To nepůjde." "Jo chápu. Něco vymyslíme, tak jo."☺ Už budu muset jít. Bylo mi tady s vámi moc pěkně! Mějte se ahoj zítra." "Jo děkujeme za všechno! Ahoj." na konec byl sladký polibek!☺ "Teda!! Vy spolu chodíte jo?" "Jo!! nemůžu tomu uvěřit!!!" "To se ti nedivím! Taky bych s ním hned chodila!" "Akorát nevím, co bude dál. Až budeme muset odjet domů!" "No to nevím." "Požádal mě abych tu zůstala, ale řekla jsem mu, že nemůžu." "Aha." "Takže nevím." "No tak to je teda zajímavé!" "No to mi povídej!" "Pojď půjdeme se projít na pláž." Nabídne mi Kačka.

Při procházce na pláži si sedneme k baru. "Hele já být na tvé místě, tak tu zůstávám!" "Ale já mám v Česku rodinu, tebe!" "Jo já vím, ale tady máš Enriho!" "Jo to vím." "Tak vidíš na co čekáš?" "Máš pravdu." Pak jsem si odskočila na toalety. Když přijdu, tak co nevidím. Kača flirtuje s nějakým klukem. Přijdu k nim a Kačka mě s ním seznámí. "Tak Jani tohle je Julio teď jsme se tu seznámili a taky spolu chodíme!"☺ "Wow, ty na to jdeš teda šupem!"☺ "Tak já tu tak sedím a Julio ke mně přijde a začne se mnou flirtovat! Nešlo mu odolat!"☺

"Aha, tak a teď jsme na tom stejně." "Jo, ale já si Julia otestuju, jak moc to se mnou myslí vážně. Jestli mě nebere jako holku na jednu noc." "Aha no to je chytré." "Tak Julio už musím jít. Zatím se měj pěkně a papa zítra."☺ Na konec byl sladký polibek.

Další den byl opět v novinách článek o Enrim a o nás dvou. Dokonce tam byla i fotka, na které se s Enrim líbáme! "Tak to je už vrchol!! Jdu za Enrim a veřejně to přiznáme nebo mě něco trefí!!" "Klid to chce klid!" Uklidňuje mě Kačka. "Fajn jsem v klidu! Jdeme okamžitě za Enrim!" "Jo jasně už jdeme." "Ahoj Enri, pojď už o nás zase píše bulvár a dokonce je tam i fotka, jak se spolu líbáme! Musíme se už veřejně přiznat k našemu vztahu!" "Ahoj jo jasně pojď uspořádám konferenci a pozvu na ni novináře a veřejně se k tobě přiznám!" "Jo fajn. Díky!" "Tak já jdu za Juliem." Oznámí mi Kačka. "Jo jasně." Odpovím. "Tak vám držím palečky."☺ "Děkujeme!" Pak Enri Kačku políbí a my se obejmeme s Kačkou.

Na konferenci jsme si sedli před tu spostu novinářů a Enri jim oznámil, že spolu chodíme. Pak měli novináři několik otázek.

"Moc ti děkuji, že ses ke mně veřejně přiznal! Moc to pro mě znamená!" "Nemáš zač! Pro tebe a pro náš vztah jsem to udělal velmi rád!" "Tak to ráda slyším! Mám pro tebe překvapení!" "Tak povídej!" "Zůstanu tady s tebou ve Španělsku!" "Páni! To myslíš vážně?" "Jistě, že my myslím vážně! Včera jsme o tom s Kačkou mluvily a tím, co jsi teď pro mě udělal jsi mi dokázal, co ke mně doopravdy cítíš a toho si vážím!!" "Tak to mě těší!! Mám z tebe takovou radost, že se mi chce brečet!!"☺ "Tak breč, já budu brečet s tebou!!"☺ Pak se začneme líbat. "Pojď pojedeme za Kačkou!" "Jo jasně! Máš úžasnou sestřenku a hlavně ty jsi úžasná!"☺

Na pokoji zastihnu Kačku těsně před odchodem s Juliem. "Ahoj Jani a Enri." "Ahoj." Řekne Enri. "Ahoj. Oznamuji ti, že konference dopadla dobře a že zůstávám ve Španělsku." "Tak to mám radost! Já totiž taky zůstávám ve Španělsku! Julio mě má opravdu rád! Dneska se překonával!"☺ "Pojď sem mám z tebe takovou radost!" "A já z tebe!"☺


3. Kapitola - Láska navěky!


Po příjezdu domů jsme zařídily všechny formality, rozloučily jsme se s rodinou a odstěhovaly jsme se do Španělska se španělským občanstvím. Ve Španělsku jsme se s Kačkou domluvily i na společném termínu svatby. Měly jsme svatbu ve stejný den hned za sebou!☺

Oddávající: "Jano Havlásková, berete si zde přítomného Enriqueho Miguela Iglesiase Preyslera za svého právoplatného manžela a budete s ním žít v dobrém i zlém a nikdy ho neopustíte?" "Ano beru." "Vy Enrique Migueli Iglesiasi Preyslere, berete si zde přítomnou Janu Pavláskovou za svou právoplatnou manželku a budete s ní žít v dobrém i zlém a nikdy ji neopustíte?" "Ano beru." "Nyní jste společně vstoupili ve svazek manželský. Smíte políbit nevěstu." "Ten byl sladký!!" Povídám mu. "Jo ten tvůj taky!"☺ Pak nastala Kačina svatba.

Oddávající: "Kateřino Fišerová berete si zde přítomného Julie Marquese za svého právoplatného manžela a budete s ním žít v dobrém i zlém a nikdy ho neopustíte?" "Ano beru." "Vy Julio Marquesi berete si zde přítomnou Kateřinu Fišerovou za svou právoplatnou manželku a budete s ní žít v dobrém i zlém a nikdy ji neopustíte?" "Ano beru." "Nyní jste společně vstoupili ve svazek manželský. Smíte políbit nevěstu." "Miluji tě!!" Řekne mu Kačka. "Já tebe taky!" Odpoví ji. "Tak a jde se pařit!!" Říká Kačka. "Jasně!!" Přitakám ji.

Po svatební hostině jsme odjeli na svatební cestu. Já s Enrim na Filipíny a Kačka s Juliem do Karibiku.


Láska z zvězení

29. prosince 2010 v 21:41 | Kateřina Fišerová |  Ostatní

"Stát! Ani se nehněte! Nastrkej do toho pytle všechny prachy, co tu máte!! Nešahej na ten alarm nebo ti ustřelím palici!" Křičím s pistolí v ruce na zaměstnance banky. "Prosím, hlavně nikomu neubližujte!" volá zoufalý zaměstnanec banky. "Tady to máte." Podává mi zaměstnanec pytel s penězi. "Nikdo se ani nehne!!"
Zařvu při odchodu z banky. Když však vyjdu z banky čeká na mě nemilé překvapení! U vchodu banky stojí policisté a zatýkají mě. "Odhoďte pistoli a dejte ruce za záda." Teď mi na ruce nasazují pouta. "Au, to bolí! Pusťte mě!" Řvu, ale nic mi to není platné. "Máte právo nevypovídat. Cokoliv řeknete, může být u soudu použito proti vám. Máte právo na právníka. Jestli ho nemáte, bude vám automaticky přidělen." To mi právě polda sdělil má práva. "Já a můj právník vám to natřeme to se budete divit!" Teď mě posazují do policejního auta s ostrahou.

U soudu mě označí za jednoznačně vinnou a jdu do lapáku na tři měsíce. V lapáku mám celkem štígro, protože mě strčí do cely s pěkným klukem. "Čusec! Jak jde život?" Zeptám se ho. "Nazdar. No jak může jít život v cele." "No já nevím. Ještě sem v cele nebyla." "No tak jde to tu. Ale nestojí to tu za nic!" "Aha a za co tu sedíš?" Ptám se ho. "Za přepadení banky." "Fakt jo?! Já taky!" "Hmm... to je náhoda. Na jak dlouho tu budeš sedět?" Ptá se mě. "Na tři měsíce. Na jak dlouho tu budeš ty?" "Já tu budu ještě měsíc. Pak padám." "Aha, takže odsud vypadneš dřív než já." "Jo." Pak se ho zeptám: "Jak se jmenuješ?" "Enrique. Ty se jmenuješ jak?" "Pěkné jméno. Já se jmenuju Katka." "To je taky pěné jméno." ☺ Potom jsme si povídali.

Další den spolu máme směnu na roznášení jídla a pomývání. Skvěle jsme si padli do noty a výborně si rozumíme. "Hele, chlebíček dáš si?" Ptá se mě Enrique. "No jasně!" ☺ Odpovím mu. "Dáš si chili papričku?" "Že váháš! ☺ Pálivé jídla zbožňuju!" ☺ "Hmm... tak to jo." ☺ Po roznesení jídla jsme oba v kuchyni a pomýváme nádobí. "Koukej zbyly špagety. Dáme si je společně ,co ty na to?" Nabídne mi Kike. "No jasně!" Odpovím s nadšením. ☺ Jeden konec špagety mám já a druhý konec špagety má Kike. U konce špagety máme rty u sebe a začneme se líbat. Je to tak romantické! ☺☺ Lišácky se na mě usměje a pak řekne: "Ten byl sladký." ☺ Já se na něj podívám a zase se začneme líbat. ☺ Zachvíli nás ovšem přeruší ostraha. "Hej! Vy dva, co to tam děláte?! Vypadněte od sebe ať vás už nevidím spolu!" "V klidu! Dyť se nic nestalo?! Tak co vás tak žere?!" Vyjedu po ostraze. "Hele mladá, nebuď drzá a padejte dělat svou práci! A žádné muchlovačky tady nechci už nikdy vidět!" Vyhrožuje nám.
"Jasně!" Odpoví Kike. "To si leda může nechat zdát! ☺☺☺" Řekne mi polohlasně. "Jo taky jsem si to v duchu říkala! ☺☺☺☺" Přitakám mu. Potom se políbíme a pokračujeme v pomývání nádobí.

Po práci si odběhneme na WC a pokračujeme v našem románku. "Jsi krásná! Víš to?" "No do této chvíle jsem to nevěděla! ☺" "Tak teď už to víš." ☺ "Ty jsi krásný, je s tebou legrace a jsi velmi milý a pozorný!" ☺ "To ty taky. ☺ Miluju tě!" "Já tebe taky!" Pak se začneme líbat a vyspíme se spolu.
                                                                                 -1-
"Bylo to super!" Povím mu. "Taky se mi to líbilo!" Odpoví mi.

Ostatní dny to pokračovalo podobně. Když v tom se o přestávce na basketbalovém hřišti spustila bitka a vězni po sobě začali střílet. "Oddělám tě ty grázle!!" Ne, já oddělám tebe ty kryso!!" Tak po sobě řvali jeden na druhého. My jsme s Kikem utíkali pryč se schovat, ale když jsme běželi přes hřiště, tak jedna kulka zasáhla Kikeho do ramena
a druhá do břicha. Teklo z něj hodně krve! "Enrique ne! To snad není pravda!! Pojď musím tě odtáhnout do bezpečí!" "Děsně to bolí!" "Já ti věřím, ale hlavně to nevzdávej! Musíš být silný a přežít to!" Když jsem ho odtáhla do chodbičky, tak jsem ihned volala ostrahu, aby zavolala záchranku. "Haló, jsem v uličce mezi WC a basketbalovým hřištěm a potřebuji záchránku! Můj spoluvězeň je těžce zraněn! Pomozte mu prosím!" "Jistě už tam voláme vydržte okamžik!" "Vydrž miláčku, to bude dobré!" Uklidňuju ho. "Jsem rád, že jsi tu teď se mnou! Bez tebe bych to tu nezvládl!" "Neboj budu vždy s tebou a nic nás nerozdělí!" Pak upadne do bezvědomí. V tom přijede záchranka. Hned ho nakládají do sanitky. "Můžu jet s vámi?" "Ne." "Prosím! Já jsem mu slíbila, že s ním pořád budu! Prosím vezměte mě s sebou!" "Tak dobře, ale s ostrahou!" Odpoví mi jeden z lékařů. "Jistě, mockrát vám děkuji!"

V nemocnici čekám celé hodiny. Za šest hodin vyjdou lékaři a sdělí mi jak dopadla operace. "Operace byla velmi složitá, ale je mimo ohrožení života." Sdělí mi jeden z lékařů. "To je super! Mockrát vám děkuji! Mohu jít za ním?" "Dnes ne, ale zítra byste mohla." "Děkuji vám!" "Tak pojď mladá. Jedeme zpátky do vězení." "Mohla bych tady počkat do rána?" "No to byste nemohla!" "Prosím!" Podívám se na ostrahu smutnýma očima. "Tak dobře, ale žádné kraviny!" "Díky!"

Ráno jdu hned za Kikem. "Ahojky, tak co jak se cítíš?" "Ahojky, jo jde to, ale už jsem se měl i lépe!" Pousměje se. "No to ti věřím, ale jsem ráda, že jsi to přežil!" "Jo taky jsem rád, že jsem to přežil, protože nevím, co bys bez mě dělala!" ☺ "No to mi ani nemluv!" Pak jsme se chytli za ruce a políbili jsme se. "Až mi bude lépe a nebudeme ve vězení, tak se ke mně můžeš nastěhoval jestli budeš chtít." ☺ "No jasně! Budu moc ráda!" "Tak super! Budu s tebou počítat!" ☺ "Super." ☺ Pak se opět políbíme. ☺ "No nechte toho cukrování a jdeme zpátky do cely!" "Ne! Nechte mi ji tady ještě prosím!" Prosí smutně Kike. "Ne žádné takové!! Budete spolu za tři měsíce to vydržíte!" Odsekne ostraha a odvádí mě v poutech na rukou zpátky do cely. "Miluju tě!" Zavolám na něj. "Já tebe taky!" Zavolá na mě.

Ve vězení jsem jak tělo bez duše. Neustále myslím na Enriqueho a píšeme si dopisy. Tak jsme aspoň
v kontaktu.


Po třech měsících mě propouštějí z vězení. Otevírají celu a odemykají mi pouta. Hned před vězením na mě čeká Kike. Už je v pořádku. Samou radostí mě obejme a já ho taky. Koupil mi kytici. "Tady je něco pro mou krásku." ☺ "Ó děkuji." ☺ "Je krásná!" ☺ "Tak pojď přestěhujeme tě do mého bytu co ty na to?" "Jo jasně! Jdeme na to!" ☺

Když jsem se k němu nastěhovala, tak mě požádal o ruku a já to přijala.

Svatba:

Oddávající: "...Enrique Migueli Iglesiasi Preyslere berete si zde přítomnou Kateřinu Klapačovou za svou budoucí manželku a bude s ní v dobrém i zlém a nikdy ji neopustíte?" "Ano beru." "Vy Kateřino Klapačová berete si zde přítomného Enriqueho Miguela Iglesiase Preyslera za svého manžela a budete si pomáhat v dobrém i zlém a nikdy ho neopustíte?" "Ano beru." "Nyní jste společně vstoupili ve svazek manželský niný smíte políbit nevěstu." "Teď jsi jenom má!" ☺ "A ty jsi jenom můj!" ☺
Rok po svatbě máme dítě a živíme se poctivou prací. ☺

Hádka

29. prosince 2010 v 18:49 | TheNomik |  Enrique a Anna
Je devět hodin večer. Venku je tma a fouká silný vítr. Sedím u klavíru a jenom nechávám mé prsty jemně se dotýkat kláves. Hraji pomalu a tóny působí smutně. Poslouchám melodii a nechávám své starosti projít kolem mě. Nevšímám si jich.
Vstávám a nalívám si whisky. Se skleničkou se postavím k oknu a dívám se ven. Je mi smutno. Jsem v domě sám. Podívám se na hodiny a hodinová ručička se pohnula, je deset třicet a já mám pocit jako kdyby neuběhla ani minuta.
Se skleničkou whisky, ze které jsem ještě neupil ani centimetr, se pomalu dostávám do kuchyně. V kuchyni je rožnuto i když tam nikdo není. Teď bych rád řekl Anně, že by měla zhasínat, ale to ji říct nemůžu. Je pryč. Je daleko. Světla jsem nechal rožnutá ještě z rána kdy odešla. Kdy jsme se pohádali a ona prostě odešla. Bylo mi to jedno. Teď bych raději kdyby tady byla.

Je deset padesát. Hodiny se posunují po milimetrech. Je mi smutno a raději bych teď byla úplně někdy jinde. Chtěla bych být s ním a říct mu jak ho miluji. Proč jsem jenom po něm vyjela, když dobře vím, že měl pravdu? Mám mu napsat sms nebo zavolat? Vím dobře, že by mi to nezvednul.
Je deset padesát jedna. Pomalu jdu k oknu a dívám se ven. Venku je zima a fouká vítr. Na mé tváří se objevují slzy. Tolik bych ho chtěla obejmout. Tolik bych chtěla být s ním. Utřu si slzu a sednu si s polštářem na sedačku. Co asi dělá on? Možná hraje na klavír a vymýšlí novou hudbu. Možná přemýšlí o naší hádce. Možná, možná, možná. Jsem hloupá. Napíšu mu.

Když stojím u klavíru a přemýšlím jestli mám začít znovu hrát a snažit se vymyslet něco nového. Něco co by se mohlo líbit lidem. Něco co bych jim rád ukázal, tak mi přijde esemeska. JE MI LÍTO CO JSEM TI ŘEKLA, PROSÍM DOVOL MI SE VRÁTIT. MILUJI TĚ, ANNA. Ani bych nečekal, že mi napíše. Většinou to trvá minimálně dva dny. Teď přemýšlím, co ji mám napsat. Mám ji říct, že mě to také mrzí? Mám ji říct, že náš vztah už nemá šanci? Ale já si to nemyslím. I když mě mrzí co jsem ji řekl, ale to co řekla ona mi, mě hodně bolelo.

Je to hodina, co jsem mu napsala. Stále mi ještě neodepsal. Mám o něj strach. Kdybych se teď rozjela za ním, je to jenom deset minut k němu, otevřel by mi dveře? Snad ano. Musím se mu omluvit. Musím mu všechno říct. Já bez něj žít nechci. Ani jsem to takhle nemyslela. Přeci člověku, kterého miluji nemůžu říct, že mě nezajímá co si myslí, že je jedno jestli je to tak nebo onak. Nemůžu mu říct, že náš vztah je jeden velký omyl. Tohle prostě jsem nemohla myslet, tak jak jsem to řekla. Bolí mě to a já chci, aby mi odpustil. Tak mám za ním jet?

Vrátím se zpátky ke klavíru. Sednu si. Skleničku s whisky položím na klavír. Zavřu oči a jenom lehce hraji. V hlavě mám spousty slov. V srdci mám melodii. Všechno co se teď stalo vkládám do hudby. Poslouchám co hraji, poslouchám své srdce. Musím si zajít pro papír. Vezmu si papír a tužku, všechno zapisuji do notového řádku, mé slova, které se tvoří náhle, zapisuji na další papír. Přehrávám si to dál a dál. Pořád dokola. Oči se mi začínají mlžit.

Oblékám se a vyrážím. Nasedám do auta. A ještě několikrát zvažuji jestli mám opravdu jet. Nastartuji auto a jedu. Míjím tenisové kurty, kde jsem s Enriquem poprvé hrála. Míjím park, kde mě poprvé políbil, tak vášnivě, kde mi poprvé řekl, že mě opravdu miluje. Všechny vzpomínky mám teď před očima. Všechno vidím jako by to bylo teprve včera. Už jsem kousek od jeho domu. Zastavuji auto a vystupuji z něj. Jdu k bránce. Otevřu a stále ještě váhám a obávám se. Bojím se, že mě odstrčí a já ho navždy ztratím. Bojím se teď všeho. Zazvoním na zvonek u dveří. Stojím u dveří a nikdo neotvírá.

Slyšel jsem zvonek a vstal od klavíru. Že by to byla Anna? Jdu ke dveřím, podívám se do kukátka a opravdu tam stojí ona. Je smutná. Otvírám dveře.

Otvírá dveře a mě se stále ještě tají dech.

Povzdychnu si a vezmu ji za ruku. Nic neříkám a ona taky ne. Přivedu ji ke klavíru. Usadím se za klavír. Stále nikdo nic neříká a ani nechci.

Mám něco říct? Ne, raději počkám co se bude dít. Enrique začíná hrát a zpívat. Zpívá tak krásně a ta melodie je nádherná.

Stojí vedle mě a já hraji. Slova se mi vynořují ze srdce a hraji podle toho jak to opravdu cítím. Když pohlednu na ni, tak vidím jak ji po tváři uklouzne slza. Její krásné zelené oči se zaplňují slzami. Mé oči jsou také mokré. Slza mi utekla. Dokončuji skladbu. Vstanu k ni a beze slov, bez čehokoliv. Políbím ji.

Polibek, který s ním sdílím je neuvěřitelný. Ten pocit je teď ve mně všude. Tolik ho miluji, tolik s ním chci být. Utírá mi slzy a ani jeden z nás nic neříká. Jenom se ke mně znovu přibližuje a líbá mě.

Teď se cítím jako kdyby tohle bylo pro mě jediné, co mě drží ještě na živu. Vezmu ji za ruku a odvedu ji do ložnice. Líbáme se a pomalu ji rozepínám knoflíčky u její košile. Zvedám ruce, aby mi mohla sundat mé tričko. Její dotyky jsou tak vášnivé. Cítím se jako v nebi. Všechno se teď kolem mě točí. Všechno mažu. Jsem s ní a já ji miluji.

Jeho rty se dotýkají těch mých. Pevně mě svírá ve své náruči. Miluji ten pocit. Pocit, který dokáže u mě vyvolat pouze on. Pocit, který je nenahraditelný, jako je on sám. Všechno se teď kolem mě točí. Všechno mažu. Jsem s ním a já ho miluji.


Tak snad se vám líbí :)