Hádka

29. prosince 2010 v 18:49 | TheNomik |  Enrique a Anna
Je devět hodin večer. Venku je tma a fouká silný vítr. Sedím u klavíru a jenom nechávám mé prsty jemně se dotýkat kláves. Hraji pomalu a tóny působí smutně. Poslouchám melodii a nechávám své starosti projít kolem mě. Nevšímám si jich.
Vstávám a nalívám si whisky. Se skleničkou se postavím k oknu a dívám se ven. Je mi smutno. Jsem v domě sám. Podívám se na hodiny a hodinová ručička se pohnula, je deset třicet a já mám pocit jako kdyby neuběhla ani minuta.
Se skleničkou whisky, ze které jsem ještě neupil ani centimetr, se pomalu dostávám do kuchyně. V kuchyni je rožnuto i když tam nikdo není. Teď bych rád řekl Anně, že by měla zhasínat, ale to ji říct nemůžu. Je pryč. Je daleko. Světla jsem nechal rožnutá ještě z rána kdy odešla. Kdy jsme se pohádali a ona prostě odešla. Bylo mi to jedno. Teď bych raději kdyby tady byla.

Je deset padesát. Hodiny se posunují po milimetrech. Je mi smutno a raději bych teď byla úplně někdy jinde. Chtěla bych být s ním a říct mu jak ho miluji. Proč jsem jenom po něm vyjela, když dobře vím, že měl pravdu? Mám mu napsat sms nebo zavolat? Vím dobře, že by mi to nezvednul.
Je deset padesát jedna. Pomalu jdu k oknu a dívám se ven. Venku je zima a fouká vítr. Na mé tváří se objevují slzy. Tolik bych ho chtěla obejmout. Tolik bych chtěla být s ním. Utřu si slzu a sednu si s polštářem na sedačku. Co asi dělá on? Možná hraje na klavír a vymýšlí novou hudbu. Možná přemýšlí o naší hádce. Možná, možná, možná. Jsem hloupá. Napíšu mu.

Když stojím u klavíru a přemýšlím jestli mám začít znovu hrát a snažit se vymyslet něco nového. Něco co by se mohlo líbit lidem. Něco co bych jim rád ukázal, tak mi přijde esemeska. JE MI LÍTO CO JSEM TI ŘEKLA, PROSÍM DOVOL MI SE VRÁTIT. MILUJI TĚ, ANNA. Ani bych nečekal, že mi napíše. Většinou to trvá minimálně dva dny. Teď přemýšlím, co ji mám napsat. Mám ji říct, že mě to také mrzí? Mám ji říct, že náš vztah už nemá šanci? Ale já si to nemyslím. I když mě mrzí co jsem ji řekl, ale to co řekla ona mi, mě hodně bolelo.

Je to hodina, co jsem mu napsala. Stále mi ještě neodepsal. Mám o něj strach. Kdybych se teď rozjela za ním, je to jenom deset minut k němu, otevřel by mi dveře? Snad ano. Musím se mu omluvit. Musím mu všechno říct. Já bez něj žít nechci. Ani jsem to takhle nemyslela. Přeci člověku, kterého miluji nemůžu říct, že mě nezajímá co si myslí, že je jedno jestli je to tak nebo onak. Nemůžu mu říct, že náš vztah je jeden velký omyl. Tohle prostě jsem nemohla myslet, tak jak jsem to řekla. Bolí mě to a já chci, aby mi odpustil. Tak mám za ním jet?

Vrátím se zpátky ke klavíru. Sednu si. Skleničku s whisky položím na klavír. Zavřu oči a jenom lehce hraji. V hlavě mám spousty slov. V srdci mám melodii. Všechno co se teď stalo vkládám do hudby. Poslouchám co hraji, poslouchám své srdce. Musím si zajít pro papír. Vezmu si papír a tužku, všechno zapisuji do notového řádku, mé slova, které se tvoří náhle, zapisuji na další papír. Přehrávám si to dál a dál. Pořád dokola. Oči se mi začínají mlžit.

Oblékám se a vyrážím. Nasedám do auta. A ještě několikrát zvažuji jestli mám opravdu jet. Nastartuji auto a jedu. Míjím tenisové kurty, kde jsem s Enriquem poprvé hrála. Míjím park, kde mě poprvé políbil, tak vášnivě, kde mi poprvé řekl, že mě opravdu miluje. Všechny vzpomínky mám teď před očima. Všechno vidím jako by to bylo teprve včera. Už jsem kousek od jeho domu. Zastavuji auto a vystupuji z něj. Jdu k bránce. Otevřu a stále ještě váhám a obávám se. Bojím se, že mě odstrčí a já ho navždy ztratím. Bojím se teď všeho. Zazvoním na zvonek u dveří. Stojím u dveří a nikdo neotvírá.

Slyšel jsem zvonek a vstal od klavíru. Že by to byla Anna? Jdu ke dveřím, podívám se do kukátka a opravdu tam stojí ona. Je smutná. Otvírám dveře.

Otvírá dveře a mě se stále ještě tají dech.

Povzdychnu si a vezmu ji za ruku. Nic neříkám a ona taky ne. Přivedu ji ke klavíru. Usadím se za klavír. Stále nikdo nic neříká a ani nechci.

Mám něco říct? Ne, raději počkám co se bude dít. Enrique začíná hrát a zpívat. Zpívá tak krásně a ta melodie je nádherná.

Stojí vedle mě a já hraji. Slova se mi vynořují ze srdce a hraji podle toho jak to opravdu cítím. Když pohlednu na ni, tak vidím jak ji po tváři uklouzne slza. Její krásné zelené oči se zaplňují slzami. Mé oči jsou také mokré. Slza mi utekla. Dokončuji skladbu. Vstanu k ni a beze slov, bez čehokoliv. Políbím ji.

Polibek, který s ním sdílím je neuvěřitelný. Ten pocit je teď ve mně všude. Tolik ho miluji, tolik s ním chci být. Utírá mi slzy a ani jeden z nás nic neříká. Jenom se ke mně znovu přibližuje a líbá mě.

Teď se cítím jako kdyby tohle bylo pro mě jediné, co mě drží ještě na živu. Vezmu ji za ruku a odvedu ji do ložnice. Líbáme se a pomalu ji rozepínám knoflíčky u její košile. Zvedám ruce, aby mi mohla sundat mé tričko. Její dotyky jsou tak vášnivé. Cítím se jako v nebi. Všechno se teď kolem mě točí. Všechno mažu. Jsem s ní a já ji miluji.

Jeho rty se dotýkají těch mých. Pevně mě svírá ve své náruči. Miluji ten pocit. Pocit, který dokáže u mě vyvolat pouze on. Pocit, který je nenahraditelný, jako je on sám. Všechno se teď kolem mě točí. Všechno mažu. Jsem s ním a já ho miluji.


Tak snad se vám líbí :)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Caerol Caerol | E-mail | Web | 27. ledna 2011 v 18:12 | Reagovat

To je nádherný až mě z toho mrazí. Bravo! Taky bych chtěla umět tak neuvěřitelně psát! :-)

2 enriqueiglesias-fanfiction enriqueiglesias-fanfiction | E-mail | Web | 27. ledna 2011 v 21:25 | Reagovat

[1]: Wow, děkuji mockrát :)

3 Caerol Caerol | E-mail | Web | 7. února 2011 v 15:50 | Reagovat

[2]: Nemáš zač, když je to pravda :-)

4 Sára Tajina Sára Tajina | 19. února 2011 v 0:47 | Reagovat

To je tak krásně napsané, že se mi z toho až tají dech. Skvělý nápad, popsat jeho i její pocity. Překrásné. Moc jsem si to užila!

5 Simique Simique | E-mail | 2. března 2012 v 19:23 | Reagovat

Moc krásné a začala jsem u toho brečet!!!! To se opravdu mezi Enrim a Annou stalo????Kdyžtak mi prosím odepiš na můj e-mail: simula13@seznam.cz  Já jim to moc přeju Enrísek s Anničkou jsou opravdu překrásný pár tak ať jim to vydrží!!! Anna má velké štěstí, protože má Enriho- toho nej.....nejkrásnějšího,nejněžnějšího,nejmilejšího,nejhodnějšího,nejúžasnějšího,nejpěknějšího,nejvíc sexy prostě nej.... muže na celém světě. Žádnej jinej chlap není tak nej...... jako Enrísek!!!! Moc ho miluji,MRZÍ MĚ ŽE S NÍM NEJSEM!!!ý,každičký den jako Anna!!! MILUJI ENRIHO NAVŽDY!!!!! =* =) =* =) =* =) =*TAK MOC BYCH HO CHTĚLA MÍT USEBE A OBEJMOUT HO A LÍBAT POŘÁD A POŘÁD DOKOLA!!!!!!!!=* =* =* =* =*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama