Vracím se domů (Part 2)

27. března 2011 v 22:18 | TheNomik |  Ostatní
17:25 - Odcházím z focení a čančání a běžím rychle zpátky do auta.
17:45 - "Dnešním hostem není nikdo jiný než latinská superstar Enrique Iglesias," řekne Ellen a já se nahrnu za ní. Zamávám na diváky, které sedí v hledišti.
"Tak tě vídám."
"Děkuji." Teď už se usmívám docela pravdivě. Moje kruhy pod očima lehce zmizeli. Brýle jsem měl nepovoleny, ale aspoň tak kšiltovka mi zůstala.
"Enrique, ty jsi výjimečný." Ellen dokáže pobavit, to ano.
"Já? Ty ses zbláznila? Ty jsi výjimečná."
"Ale běž."
"Teď jsem přišel." Lidi se začali smát a Ellen se dotkla mé nohy s velkým úsměvem. Mě to ani vtipné nepřišlo, ale jsem rád, že se lidé směji.
"Je u tebe něco nového?"
"Ani bych neřekl. Jenom jsem vyslal první singl z mého budoucího alba, který vyjde v létě. A na nový rok chystám turné. Jinak je všechno při starém."
"Dobře, dobře. Tvá nová písnička se opravdu povedla. Vážně, moc se mi líbí."
"Děkuji."
"Četla jsem na internetu zajímavou otázku a já ti ji musím položit." Tak to jsem napjatý.
"Nosíš trenky nebo slipy?"
"Dneska mám trenky, někdy nemá nic." Ellen se zasměje.
"A proč sis je dneska bral?"
"Tak přišlo mi nevhodné tady sedět bez trenek, když ještě neobila 22 hodina."
19:00 - Sedím v letadle a jsem na cestě do Londýna. Sedím nad papírem a skládám. Teda spíš se o to pokouším. Za deset minut mě napadly dva řádky.

Někdy cítím, že nikam nemířím
Jdu dál, ale nemůžu najít cestu

A to je všechno. Tím jsem začal a skončil, protože mě vyrušil Fernando a jeho problém s penězi. "Enrique na účet ti přišlo 1.000 dollarů (cca 20.000 korun)." Tak to je ovšem hrozné, pomyslím si. Nijak na to nereaguji. "Problém je v tom, že já nevím za co to bylo. A společnost to neposlala." Tak jo, tohle je opravdu divné, ale proč se nad tím trápit? Zrovna teď? Čeká mě šíleně dlouho cesta, žáden spánek a hup hned na další rozhovor, žáden spánek a zase hup do letadla, zkusit usnout a potom konečně domů. Další ráno do nahrávacího studia, nahrát. aspoň dvě skladby. A tohle je moje předpověď na dalších 24 hodin, tak proč se trápit nad nějakými penězi?
19:40 - Zase sedím sám nad svým papírem. Raději si ho vezmu do klidu, abych mohl psát. Zamknu si dveře a sednu si na postel.

Jsem obklopeným miliony tváří
Všichni říkají, že budeme přátelé.

Mám další dva řádky. Z ledničky si vezmu vodku a společně s ní znovu usednu k popíru.

Dám si další drink, abych zapil bolest
Ale přijde ráno a nic se nezmění
Nebe si plyne dál
Je to zlé, začíná to…

A tím to pro mě končí. Ne že bych už dál nechtěl psát, ale prostě nemůžu. Raději se paiji znovu z flašky a pomalu usínám.

05:00/13:00 - Vystupuji z letadla a nasedám do auta. V letadle jsem asi usnul, bolí mě páteř a mám bloknutý krk. Už chci být zase doma a být v klidu.
06:00/14:00 - Jsem na hotelovém pokoji. V zadní kapce u kalhot mám rozepsaný text další písně. Nemůžu teď začít psát, protože musím počkat na doktora. Nemůžu se skoro pohnout. Hlava mě bolí. Mám pocit, že jsem se musel z té vodky opít. Jinak to není možné. Časový posun mi nedovoluje si odpočinout. Na 14:30 - zdejší čas - musím být znovu v místním rádiu.
06:10/14:10 - Doktor mě masíruje a já jsem uvolněný. Moje záda už neplaší. Jsou v klidu.
06:30/14:30 - Všechno jsem stihnul a tak sedím na židličce a poslouchám moderátora, jak upozorňuje na mojí přítomnost ve studiu.
08:30/16:30 - Zastavíme se ještě rychle v MacDonaldu.
09:00/17:00 - Znovu letadlo. Přichází mi esemeska a na displeji se mi objevuje Anna. Rozbaluji zprávu: Mrzí mě, že jsme se rozešli. Vím, že teď hodně pracuješ a já nemůžu po tobě něco takového žádat jako jsou děti, ne teď, já vím. Došlo mi to, ale později, prosím dovol mi abychom si spolu promluvili. PS: Miluji tě A. Nad zprávou kroutím hlavou, ale odpovědět bych na to měl. Jenomže jsem líný a raději se chopím psaní na svůj papírek.

Slyšel jsem v rádiu tvou oblíbenou píseň
Přiměla mě přemýšlet nad vším co jsme dělali
Je toho mnoho, o čem jsme mluvili
Ale já nemůžu, i když říkám, že mi chybíš
Jde mi to poněkud dobře, ale na refrén přijít nemůžu. Nejde to. Už jsem pokrčil asi deset papíru, ale ani na jednom není nic co by jsem chtěl napsat.
11:30/19:30 - Časové pásmo pomalu vrátím zpátky na to Miamské. Pokrčených papíru přibylo. Ale něco jsem začal psát a docela to vypadá dobře.

Nechci čekat až to skončí
Nechci čekat až bude po všem
Nemůžu čekat do zítřka
Protože už jsem čekal dost dlouho

19:00 - Otvírám si bránu a vjíždím svým autem dovnitř. Vítají mě moji pejsci, ale vidím stát u dveří jednu osobu. Všechno je mi vlastně už jedno. Rozběhne se ke mně a já k ní. Dám ji dlouhý polibek a ona se mi omlouvá. Omluvu přijímám.

Jsem doma, když je semnou Grammy, Lucas a Anna… a proto mě napadají mé poslední slova k refrénu LÁSKO, VRACÍM SE DOMŮ
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sára Tajina Sára Tajina | 27. března 2011 v 23:11 | Reagovat

Něco TAK KRÁSNÉHO už jsem dlouho nečetla. Nebudu vykřikovat bravo a podobné věci, protože se to k tomuhle nehodí... Je to nádhera, Noemi, já tě miluju :-)

2 Juana Juana | 28. března 2011 v 19:32 | Reagovat

U tohohle se člověk neskutečně uvolní...:-)...a taky zamyslí... :-P ...jo, děkuji Noemi, miluje tě asi víc lidí... :-D ;-)

3 TheNomik TheNomik | 2. dubna 2011 v 22:00 | Reagovat

No tohle, děkuji moc!! Děkuji za lásku, já vás taky holky :o*

4 Caerol Caerol | E-mail | Web | 4. dubna 2011 v 21:38 | Reagovat

Krááása moc hezký...píšeš prostě nádherně. :-)

5 enriqueiglesias-fanfiction enriqueiglesias-fanfiction | Web | 7. dubna 2011 v 11:02 | Reagovat

[4]: Děkuji moc! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama