Duben 2011

Krev

26. dubna 2011 v 21:47 | TheNomik |  Ostatní
Jako každý jiný den jsem se vydal na hřbitov. Venku pršelo a byla zima. Tašku jsem si přehodil přes rameno a vyrazil jsem.
Přišel jsem k náhrobku, kde bylo napsané Syn, kamarád a otec. Navždy v naších srdcích. Julio Iglesias jr. Pokaždé, když jsem si tohle přečetl, tak mi proběhl mráz po zádech. Nechal po sobě syna, kterého pojmenoval po mě. Nikdy mi neřekl proč. Teď když se na to pokaždé zeptám sám sebe, tak musím uznat, že si toho cením. Tolik bych si přál, aby byl naživu a aby byl semnou.
Otočil jsem se a zamnou stála mladá dívka. Měla na sobě modré tilko a rifle. Překvapilo mě, že má docela vysoké podpatky. Kudrnaté hnědé vlasy měla až pod prsa. V hnědých očích jsem ji viděl záblesk hněvu.
"Chodíš sem každý den, ať sněží, prší nebo je pařák. Byl to tvůj brácha či co?" Ani se nepohnula. Prohlížela si mě jako obrázek.
"Ano, byl to můj bratr."
"Tak to je mi líto, promiň." Přikývl jsem a dál jsem se na ni díval. Začala se usmívat. Vypadala ďábelsky. Přitahovala mě nějakým zvláštní způsobem.
"Podívej, vím co cítíš. Fakt mě to mrzí, ale bohužel tohle je život. Každý potřebuje potravu, každý potřebuje pít." Zašklebil jsem se. Vůbec jsem nechápal o čem to mluví.
Otočil jsem se na náhrobek a potom zpátky. Ale už byla pryč. Zmizela jako by tady nikdy nebyla. Nemohl jsem nad tím ztrácet moc času. Měl jsem na spěch. Musel jsem jít rychle do své nové práce. Měl jsem dělat učitele matematiky na zdejší střední škole. Vůbec se mi do toho nechtělo, ale nic jiného mi nezbylo. Od té doby co Julio zemřel jsem neměl nic a musel jsem se postarat o jeho rodinu.
Zaparkoval jsem své polorozpadlé auto na parkovišti před školou. Hned na to přijel červený sporťák, nějaký starší verze. Z něj vystoupil mladík, který mi věnoval pohled. Vystoupila mladá slečna a když se otočila tak vypadala stejně, jako ta kterou jsem viděl dneska na hřbitově. Jenomže tahle měla vlasy rovné a na sobě měla svetr a pod tím červené tričko. V očích neměla hněv, ale spíš obavy. Tohle bude těžké. Pomyslel jsem si a raději jsem nad tím mávl rukou.
Moje první hodina začala docela dobře dokud jsem se nerozhlédnul a neuviděl jsem znovu tajemnou dívku. "Tak třído," začal jsem svůj proslov poněkud nervózně. "jsem Enrique Iglesias a budu vás učit matematiku." Všichni se na mě dívali a já jsem měl chuť křičet. Nenáviděl jsem matematiku, nenáviděl jsem učení. Jenomže nic jiného mi nešlo a na nic jiného jsem neměl ani chuť.
"Co ty jsi jako zač?" zeptal se mě jeden z kluků. Jestli já jim vůbec můžu říkat kluci. Všichni vypadali přibližně k mému věku. A taky jim bylo k mému věku. 18-19 let no a mě bylo 26. Dobrý ne?
"Já? Já jsem." Protřel jsme si oči a podíval jsem se ven z okna. Zrovna tam prošla stejná holka jako ta co seděla v předposlední lavici. "Blázen," pošeptal jsem.
"Promiň, já vám neznám a vy mě taky ne. Mohli byste se mi představit?"
"Já jsem Elena Gilbert, těším mě pane Iglesias." Jako první se mi představila tajemná dívka z hřbitova, která byla zázrakem na dvou místech.
"Těší mě Eleno, můžu se zeptat zda náhodou nemáš dvojče?" Elena se podívala na kluka, se kterým přijal v autě. Oba dva vypadali hodně překvapeně.
Zavrtěla hlavou. "Ne, nemám."
Po prví hodině jsem musel jít ven. Je to příliš brzo na to abych začal pracovat. Proč jsi odešel tak brzy? Ptal jsem se sám sebe. Jenom co jsem se otočil, tak jsem zahlédnul kudrnatou holku.
"Učitel jo? Tohle bych na takového fešáka neřekla. Spíš bych tě tipovala na tanečníka nebo herce, možná modela. Jak vypadá tvůj pupek?" Vyhrnula mi tričko a já jsem zůstal s otevřenou pusou dokořán stát jako přibitý. Byly si obě tolik totožné.
"Kdo jsi?" zeptal jsem se.
"Břicho máš krásné, ale víš co mě fascinovala na tvém bráchovy? Oči. Máš je stejné jako on." Odmlčela se a potom pokračovala. "A promiň nepředstavila jsem se, jsem Kathrine. A večer je ve zdejším baru, Grillu, malá party. Přijdeš, že jo?"
"Nevím, asi ne. Na party se necítím," řekl jsem nesouhlasně. "Odkud jsi znala mého bratra?"
"Jo, tak to je dlouhá historie, ale pokud dneska přijdeš a dáš si semnou skleničku, tak ti všechno mile ráda řeknu."
"Jenomže já mám jiné povinnosti." Kathrine přistoupila blíž ke mně a podívala se mi hluboce do očí. "Dneska přijdeš do Grillu a spolu se napijeme," řekla. "Dneska přijdu do Grillu a spolu se napijeme," zopakoval jsem po ni. V tom mi zmizela před očima.
Přišel jsem domů jako omámený. Kolem nohy se mi ovinul malý Enrique a začal na mě mávat nějakou hračkou. Carla už na mě taky mávala z kuchyně. "Tak jak dneska bylo v práci?" zeptala se mě. Byla to blondýnka a byla neuvěřitelně krásná. Bráškovy jsem ji vždy záviděl, ale teď bych byl radši kdyby byla jenom jeho.
Přišla ke mně a objala mě. "Promiň, ale já to musela udělat." Dala mi pusu a přivítala mě doma teplým obědem. Byla to úžasná žena a ztratila příliš.
"Máš dneska něco v plánu? Slyšela jsem o zdejší párty."
"Jo, mám v plánu tak zajít." Usmívala se na mě a přitom držela Enriqua v náručích.
"Tak dobře, budu ráda, když si konečně odpočineš a taky se začneš věnovat sám sobě. Je načase si najít nějakou krásu."
"Ne, Carlo, na tohle se necítím." Pomalu jsem usrkoval polévku. Carla si povzdechla.
"Enrique, to chceš do smrti truchlit? Jeden nepovedený vztah ještě neznamená konec světa."
"Jedna smrt blízkého ale ano." S těmi slovy jsem sklopil oči k zemi a potom jsem se podíval na Carlu. Dívala se na mě vražedně a hrozně smutně. "Enrique, vím jak ti je. Já jsem ho taky ztratila. Nejsi na to sám." Carla mě objala a já ji. Byla jedinou oporou, kterou jsem měl.
Bylo půl osmé a tak jsem se zašel nahoru převléct do něčeho příjemnějšího abych mohl vypadnout na tu party. Dal jsem si džíny a šedé tričko. Nic víc jsem neřešil a vydal se pryč. Carla ukládala malého spát a sama si šla lehnout.
Přišel jsem do Grillu, kde všichni tancovali a bavili se. Kolem mě prošla Elana se svým klukem. Usmála se na mě a pozdravila mě. Pozdrav jsem ji oplatil a vydal jsem se směrem k baru.
"Dám si whisky," řekl jsem číšníkovy a ten mi ji nalil. Ze zadu na mě šáhla nějaká ruka. Poskočil jsem leknutím.
"Klid," řekl muž stojící vedle mě. "Jsem Alarick Saltzman. Ale říkej mi Rick, učíme na stejné škole." Představil se.
"Já jsem Enrique Iglesias, ale říkej mi Enrique." Rick se tomu začal smát.
Začali jsem se docela dobře povídat. V klidu jsme popíjeli jednu whisky za druhou. Když se v tom k nám přidala Kathrine…nebo možná Elena?
"Ahoj," pozdravila nás. "Ricku, Enrique, co pijete?"
"Proč jsi tady?" zeptal se Rick ostře. Byl jsem z toho jako na trní.
"To mám jako být zavřená v domě? Nikdo mě neodhalí a když ano, tak se do něj zakousnu."
"Pss, Kathrine." Přestával jsem tomu vážně rozumět. Měl jsem pocit, že mi už do hlavy vstoupla whisky a já začínám bláznit.
"Enrique nechtěl by ses projít?" zeptala se mě Kathrine. Ani jsem nezaváhal a šel jsem.
Procházeli jsme se nočním městem při úplňku.
"Slíbila jsi mi, že mi všechno řekneš."
"Jo," Kathrine přikývla. "Tvého bráchu jsem totiž zabila já. Takže ho znám." Whisky, whisky…Připomínal jsem si.
"Co jsi udělal?" Došli jsme k nějakému domu. Byl to krásný dům.
"Vstup dovnitř." Snad všechno co mi řekla, tak jsem udělal.
Posadila mě v obývacím pokoji na pohovku. Nalila mi další skleničku a zapnula rádio. Začala se kroutit. Přinutila mě abych se začal kroutit společně s ní.
Když začala hrát pomalá písnička a mi jsme se k sobě přiblížili, tak mi nahnula krk napravo a zakousla se mi do krku. Byla to neuvěřitelná bolest. Na to se kousla do svého zápěstí a přinutila mě pít její krev. "Dobrý, že?" Odtáhnul jsem se od ní a provinile jsem se na ní díval. "Chci ti ukázat jak dopadnul tvůj bráška." Začal jsem zrychleně dýchat. Před očima mi přeběhnul snad celý život. Všude jsem viděl Julia a jeho rodinu.
Kathrine se začala smát. Přišla ke mně a zlomila mi vaz.