Dvě rodiny (part 1)

5. května 2011 v 20:41 | TheNomik |  Ostatní
Tolik vyčerpanosti po koncertě jsem ještě nezažil. Bolí mě celé tělo. Moje hlava má pocit, že vybuchne. Krk by potřeboval tak deseti hodinovou masáž aby přestal bolet. Pravá ruka mi otéká, protože jsem sletěl z podia přímo na zem, takže ne, že mám jenom zlomený ukazováček, tak to vypadá, že jsem se praštil i do té hlavy, když tak bolí. Hrudník je v pohodě a dýchá se mi naštěstí dobře, takže ten je v pohodě i po tom pádu. Za to žaludek by chtěl vyprázdnit…možná naplnit. Teď nevím. Nohy bolí z toho jak jsem lítal nahoru a dolů a lez jsem na všechny strany. Ale co? To přežiji, že? Nepřeskočil jsem něco? No jistě! To co mě dělá chlapem je v pohodě. Naštěstí. Bože, to bych už nepřežil kdyby i tohle mě bolelo. Takže abych to shrnul, tak mě nebolí jenom to. Co s tím? Myslím, že nic zvláštního dneska nebude. Můžu si Push zazpívat jedině sám pro sebe. Myslím, že pochopíte jak to myslím.
Sedím na posteli a v televizi mi hraje nějaký pořad, kterému nerozumím, protože mluví Holandsky. Tak si tu tak sám sedím a čumím na to. Měl by hrát Spongebob, ale zatím tam je nějaká - s prominutí - kravina. Ach jo. Nudím se. Měl bych něco rychle vymyslet. Bez ohledu na to, jak se cítím potřebuji něco dělat. Nějak se zabavit. Holandsko má přeci u moře. Že bych šel tam? Jenomže jsem si sebou nevzal plavky a nemám odvahu jít na nuda pláž. Takže tohle asi neklapne. Kdybych se mohl přimísit do nějaké skupinky turistů a jet s nimi autobusem a kouknout po památkách, tak bych asi neřekl ne. Jenomže, jak to mám udělat aby si mě NIKDO nevšimnul? Ještě teď, když mám dneska koncert? No dobře, tak tohle asi nepůjde, co? Tady mě nezachrání ani kšiltka, kapuce a černé brýle. Kdybych se oholil, tak by to možná zabralo. Jenomže, já se holit nechci. Nezvyknul bych si na to. Tak jo. Dál tady budu sedět a koukat na to nevím co.
Hodila by se mi sem nějaká ženská. Ne, že bych měl něco proti Holanďankám, ale jedna mi už stačila a víc jich nechci. Laura nepřichází v úvahu a ostatní ženské,které jsou mi na dosah - jak bych to řekl slušně - nejsou můj typ. Takže problém je i v tomhle.
Něco jsem před chviličkou slyšel a vůbec se mi to nelíbí. Vytrhlo mě to od přemýšlení a ještě to byl hnusný zvuk.
Vstanu a jdu se podívat. Vykouknu ze dveřím a vidím jak se na zemi válí nějaká slečna. Pomůžu ji na nohy. Vidím její krásné modré oči a moje kolena se podlomí. Nemůžu z ní spustit oči. Je krásná. Má na sobě letní šaty s květinkami. Vlasy se ji dotýkají ramen. Má je blonďaté a vlnité. Ale její oči jsou na ni to nejkrásnější. Neznám nikoho s tak blankytně modrými oči.
"Děkuji za pomoc," slyším, že mi poděkovala. Ale já jsem v šoku. Jsem v háji, protože bych měl okamžitě něco říct.
"Jsi tu?" říká mi. Mluví na mě anglicky, což mi vyhovuje.
"Jo," vypravím ze sebe. Konečně se vzpamatuji a usměji se. Úsměv mi hled oplatí. Všimnu si jejich rtů, které bych chtěl políbit.
"Jsem Enrique. Co pak jsi dělala, že jsi spadla?" ptám se ji rychle než se zamiluji znovu do nějaké části jejího těla.
Neodpoví mi. Otočí se doleva a strčí mě do dveří. Zabouchne dveře a opře se o ně. Teď jsem v šoku tím, co udělala. Ne, že by mi to vadilo, že je semnou v mém pokoji, ale je mi to podivné.
"Já jsem Ella." Podá mi ruku, kterou příjmu. Rozhodí si vlasy a potom si je dá dozadu. Každý její pohyb vnímám hodně intenzivně. Mám pocit, že jsem se zamiloval. Sice mi to přijde nemožné, ale prostě mám ten pocit.
Vykročí pravou nohou a jde dál do pokoje. Všude se rozhlíží a slyším jak říká: "Wow." Rozhlížím se s ní, ale jako wow bych to nenazval. Je to obyčejný pokoj, kde je postel a stůl na kterém je bordel ze včerejška. Uklízet se mi to nechtělo a uklízečku jsem nepustil.
Otočí se na mě se slovy: "Ty jsi asi bohatý, co?" Její angličtina je čistá, ale přízvuk má. Trošku mám pocit, že je to ruský přízvuk.
"Budeš asi hodně ukecaný," prohlásí a dívá se mi do očí. Je docela vysoká. "Moc toho nenamluvím, když předemnou stojí někdo jako ty." Bojím se, že jsem to přehnal. Už to, ale nezměním, takže je to fuk. Hlavní je, že se nad tím zasmála. Pohled od mých očí neodrhla.
Chytne mě za ruku a doprovodí k posteli. Podívá se na televizi - začal hrát Spongebob - a zasměje se tomu. "Máš děti?" zeptá se mě najednou. "Ne," zavrtím hlavou. "nemám." Na to jenom přikývne. Následuje další otázka: "Máš přítelkyni nebo manželku?" K tomu přikyvuji. "Ano, mám." Tohle vypadá, že se ji moc nelíbilo. Asi chtěla jinou odpověď. "Jak moc ji miluješ?" Na to vykulím oči. Nechápu to. Takové otázky. Moji ruku stejně ještě nepustila.
"Proč se mě na to ptáš?"
"Asi kvůli tvým krásným očím," odpoví. "Nedivím se, že nejsi sám."
"Ty někoho máš?" zeptám se ji, ještě dřív než mi uteče.
"Ne," odpoví velice rychle a s povzdychem. "Já jsem sama. Mám akorát manžela, který mě chce zabít. Ne, tak doslovně. Ale taháme se po soudech už rok."
Nechali jsme si přinést nějaké dobroty na pokoj. Sedíme spolu na posteli a jíme. Podíváme si o všem možném. Ella nemůže pochopit, že jsem zpěvák a ne nějaký model. Cože zase nemůžu pochopit já, protože já s modelem nemám společného nic. Krom toho, že moje mamka je bývalá modelka.
Slyšíme klepání. Jdu otevřít a koho nevidím? Anna. Moje přítelkyně. Tohle nevysvětlím ani kdybych chtěl. I kdybych se snažil sebe víc, tak to nevysvětlím.
Anna vstoupí do místnosti a vidí Ellu. Podívá se vyčítavě na mě.
"Kdo to je?" ptá se mě. Dřív by se mě ani nezeptala a hned by odešla. Takže to asi nebude zase tak vážné.
"Anna tohle je Ella, Ello tohle je Anna, moje přítelkyně."
"Ahoj, jsem Ella. Enrique o tobě moc pěkně mluvil. Prý jsi krásná a jsi z Ruska a taky, že jsi tenistka a že jste spolu už kolem deseti let." Ella mi tímhle vyrazí dech. Vůbec nic z toho jsem ji neříkal. Usměji se na Annu a přikývnu. Ta se taky usměje. Nevím odkud to Ella všechno ví, ale asi mi tím právě zachránila vztah.
"A taky říkal, že spolu chystá dalšího Iglesiase." Anna se zamračí a podívá se na mě. Já se poškrábu na čela a znovu se usměji.
"Enrique, děkuji za krásně strávený čas. Anno ráda jsem tě poznala. Už musím jít."
Rozloučíme se s Ellou a já zůstávám s Annou na pokoji sám. Anna má v obličeji tázavý pohled. "Dalšího Iglesiase?" Polknu. Jak mám Anně říct, že jsem nic takového neříkal? Teď ji září oči a já jsem v háji. Ono se s tím těžko žije, ale už jedno dítě mám. A že bych nechtěl mít s Annou dítě, ale tam to dítě je ode mě daleko a občas ho vydám. Jsem rád, protože tu dotyčnou osobu, která mi dítě porodila miluji. Anna o ničem neví a nikdy se nic nedozví. Abych to prozradil alespoň vám, tak poslouchejte.
Seznámil jsem se s ní náhodou. Bylo to před dvanácti lety. Strávili jsme spolu docela hodně času. Byla úžasná, ale nikdy by nám to neklapalo. Nechtěla se zamnou přestěhovat do Miami a já jsem bydlet v Praze nechtěl. Ne, že bych neměl Česko rád, ale něco mi tam chybí. Teplo a voda. Ve Vltavě a ani Labe není slaná voda, a že by tam byly vlny se říct nedá. My dva jsme se, ale seznámili v Římě. Zrovna jsem měl turné. V Římě jsem strávil tři dny. Potom jsem odlétal do Madridu a Barcelony. Ve Španělsku jsem potajmu strávil týden. Anně jsem tehdy ještě neznal. Tahle holka se jmenovala Anna, shodou okolnosti. Budeme jim říkat Anna K a Anna S, dobře? … Za měsíc a něco mi zavolala, že si musíme probudit. Sešli jsme se v Madrické restauraci a ona mi řekla, že je těhotná. Jelikož jsem ji opravdu miloval a stále miluji, tak jsem byl ochotný se vzdát všeho. Jenom proto abych s ní dítě vychoval. Ona, ale protestovala a byla za to, že si najdu nějakou jinou a budu s ní šťastný. Což se vlastně povedlo, ale na Anna S jsem nikdy nezapomněl. A na svého syna, tak ne. Mám je oba moc rád a vím, že je mám. Bohužel ne tak jak bych chtěl. A když se zaposloucháte do Somebody's Me a Don't Forget About Me, tak uslyšíte, že jsou díky Anny S, za to Do You Know je díky Anny K. No jo, člověk se časem musí smířit s tím, že má dvě, ale jednu mít vlastně nemůže.
Anna se na mě teď dívá a prosí mě o to, aby to s těmi dětmi byla pravda. Nemůžu ji pořád říkat, že nechci být ještě otcem, když už jim jsem. A dítě s ní chci.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama