Dvě rodiny (part 2)

5. května 2011 v 20:42 | TheNomik |  Ostatní
"Slibuji, že na mě zapracujeme," podívám se na postel a pokračuji. "Třeba hned."
"Ne, teď ne, ale jsem šťastná, že už k tomu konečně došlo."
"Nezačínej s tím zase." Anna okamžitě zmlkne a dá mi velký polibek.
Jdeme si společně lehnou k televizi. Bohužel už mám na ni jenom tři hodiny. Potom musím jít uspokojit své fanoušky a potom hurá do Španělska, pak Anna jede domů a já jedu s ní. Zapracujeme a těch dětech. Za devět měsíců z toho vyleze něco mi podobné a Anna se může těšit na pěkný vřískot a nervy. Protože já jsem byl jako dítě šílenější než jsem teď. Anna S říkala, že je malý pěkný ďábel a hlavně teď, když letí do puberty. Prý se ji podařilo ho nachytat s holkou, jak se s ní líbá. Dobrý na to, že je mu dvanáct. To předběhnul i mě. Já jsem se poprvé líbal ve třinácti.
Přeskočím chvilku a už stojím na podiu a zpívám své nové hity, ale i ty staré. Ten pocit mě krásný! Začínám zpívat Ring My Bells a zadívám se na dívku, která spojí mezi fanoušky. Musím se na ni usmát, protože ji znám. Je to Anna S. Je krásná jako obvykle. Vedle ní stojí můj syn. Je docela dost vysoký. Ona je taky vysoká, takže to má po kom dědit. Já taky nejsem zrovna trpaslík.
Písničku Ring My Bells vlastně věnuji ji aniž by o tom někdo věděl. Nikdo nic nepoznal a to je dobře. Jediná ona to pochopila.
Po koncertě ji vidím stát s mým synem u obchůdku v hale. Abych už odtajnil jméno, tak se jmenuje Patrick. Je to takové mezinárodní a je to pěkné. Vymyslela to sama a já jsem jenom souhlasil.
Usmívají se na mě. Patrick ke mně přiběhne a obejme mě. "Ahoj tati," řekne mi radostně. Má mě rád. Je mi z každého setkání do breku. Tolik bych mu chtěl dát, ale nemůžu.
"Ahoj, jsem rád, že jste tady." Objímám je oba dva. Tohle obětí miluji. Je to čisté a plné lásky. Cítím to.
"Byl jsi skvělý. Chtěl bych taky být zpěvák, jako ty," říká mi Patrick.
"Opravdu? Děkuji. Patricku přál bych ti abys mohl být zpěvák. Je to úžasné. Turné a všechno okolo. Skládání písniček a nahrávání mě taky baví. Ale ke slávě musí po svých. Tam tě kopat nebudu. Taky jsem šel po svých."
Slyším, jak jsem někdo jde. Svou rodinu stáhnu dokem na záchody.
"Proto jsem s tebou nezůstala," řekla mi tiše Anna.
"Kdybys semnou zůstala, tak bychom se nemuseli schovávat a já bych nebyl nevěrný své přítelkyni." Trošku mě tímhle Anna vytočila.
"Tati, proč s ní ještě jsi?" Zamrazí mě z jeho otázky a zhluboka se nadechnu.
"Miluji ji. Jsem s ní šťastný i když bych byl rád šťastný po tvém boku a po boku tvé matky." Na to se Anna na mě podívala a vražedným pohledem mi vynadala.
"No konečně ti to malý tatínku došlo, že je třeba se přestěhovat do Miami. Maminko co říkáš?" Ne, že bych to nechtěl, ale teď se mi to zrovna nehodilo.
"Táta má už jiný život a my také. Do Miami bych chtěla, ale nechci se tam přestěhovat na trvalo." Anna jako obvykle nesouhlasí. Ani ve snu, bych si nemohl myslet, že by souhlasila. Je těžké se rozhodnou jestli bych chtěl Annu S zpátky, když vím, že by nám to stejně neklapalo. Navíc vím, že Anna K mi dává vše co potřebuji.
"Mohl by jsi ke mně jet na prázdniny, Anno co myslíš?" navrhnu.
"Tak to bych moc rád."
"Jasně, klidně. A co řekneš Anně?" zeptá se mě Anna. Tohle je docela šílené, že pokaždé narazím na Annu.
Do záchodu přichází Anna K. Slyšel jsem i její hlas, jak mě volala, ale ignoroval jsem to. Teď tady stojí předemnou s otevřenou pusou. Prohlíží se jednoho za druhým a nějak nevěří svým očím.
"Na dámských záchodech?" ptá se najednou.
"Ahoj, jsem Anna a tohle je můj syn Patrick."
"Ahoj, jsem tady Anna. Jste fanoušci Enriqua?"
"Anno, myslím, že bych ti potom něco měl říct."
"Nemusíš, já to vím. A víš jak to vím? Už jsem ho viděla několikrát. Uvědomila jsem si, že je tvůj syn, když jsem viděla jeho oči. A taky znamínko pod pravým okem." Všichni mlčeli jak hrob. A já ze všech nejvíc.
"My se s Annou známe z tenisu," dodal Patrick jako třešničku na dortu.
"Proto jsem chtěla to dítě tolik. Patrick je úžasný kluk, je moc hodný a pozorný. Máte hodně společného. Enrique navíc tě hrozně miluji a chci s tebou žít a vychovat s tebou při nejmenších tak úžasného syna, jakého dokázala vychovat Anna." Stál jsem jako přibitý. Neměl jsem slov. Skoro jsem ani dýchat nemohl.
"Anna, bude ti vadit, když přijedu na prázdniny?" zeptá se Patrick aby porušil ticho, které nastalo.
"Jasně, že jo. Několikrát jsem ti říkala, že by jsi měl mamce říct ať přijedete. Klidně i ty Anna, nevím proč jste to už neudělali. Tolikrát jsem vám to nabízela."
"Já vím, ale nechtěla jsem kvůli Enriquovy." Cože? Počkat? Ona o tom taky věděla? Tyhle dvě Anny se znají? No tak fajn. Proč ne? Člověk to v sobě dusí a nakonec to stejně všichni ví. Co se člověk na jednom koncertě nedozví?

O sedm měsíců později vyzvedávám Patricka a Annu S na letišti a odvážím je k sobě domů. Cestou si trochu povídáme, ale stejně slyším jenom samé wow.
Anna K nám otevírá bránu a my vjíždíme dovnitř.
"Má bříško," poznamená Anna S.
"Jo, sedmý měsíc."
"Budu mít bráchu nebo sestřičku?" ptá se Patrick.
"Anna ti to poví, když se zeptáš, ale já to nevím. Nechci to vědět, aspoň zatím ne."
Společně se vydáme na velkou výletní loď, kde všichni strávíme tři dny. Je to fajn. Patrickovy se to líbí a Anna S si taky nestěžuje. Anna K je v pohodě i s malým prckem. Naštěstí ti loď nedělá špatně, takže klidně můžeme pořádat víkendy na lodi. Já si to taky užívám. Je to zvláštní, že je tady mám všechny takhle pohromadě. Cítím se šťastn
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama