Jsem tady neprávem (Part 3)

14. května 2011 v 15:34 | TheNomik |  Ostatní
Den 5

Ať jste sebe větší silák a jste odvážní, tak ve vězení zjistíte jaká je vaše pravá stránka. Já jsem naopak zjistil, že nejsem zase tak úplné nic. Když po mě dneska házeli šutry, tak jsem se nenechala a začal jsem je házet po nich taky. Když všichni začali po mě křičet, že jsem ztroskotanec, tak jsem přikyvoval a křičel jsem s nimi: "Ztroskotanec! Ztroskotanec!" Tolik se snažím nepadat na zem, i když mi věčně někdo podkopává nohy. Můj spoluvězeň má stále za to, že bychom měli vymyslet nějakou skupinu. Nedivím se mu, že stále něco vymýšlí. Je tady už devět let a nudí se čím dál tím víc. Já jsem si začal dělat čárky na zdi v cele, abych měl aspoň nějaký přehled.
Po obědě jsem čekal na Veronicu, ale nepřišla. Zavolat jsem si nesměl. Takže jsem sám.
Dva vězni se začali prát. Bachaři dělali že to nevidí. Nemělo mě to překvapit, ale překvapilo. Vězni si vyhrožovali smrtí a podobně. Nevím, proč se začali prát. Kim mi řekl, že musím něco udělat. Že ten jeden z nich je jeho bratr. Chvilku jsem přemýšlel. Zakřičel jsem: "Hej!" Nepomohlo to. Co jsem vůbec čekal?
Rozhlédnul jsem se kolem sebe. Kimovy jsem dal do ruky nějaký klacek, který ležel na zemi a řekl jsem mu aby s ním začal vyťukávat nějaký rytmus o lavičku. Zatím nikdo z nich nezačal poslouchat. Začal jsem tleskat, jenomže ono jich tam pleskalo víc. Můj tlesk začal dostávat rytmus jako v mé písničce Do You Know. Začal jsem do toho zpívat. Aby mě slyšeli a postřehli mě, tak jsem si vstoupnul na lavičku. Kupodivu se na mě několik z nich otočilo. Otáčeli se postupně dokud se na mě všichni nedívali. Tleskali ve stejném rytmu. Všimnul jsem si, že mě začali poslouchat i bachaři. Někteří z nich dokonce zpívali.
Když jsem dozpíval všude se rozhostilo naprosté ticho. Neskočil jsem z lavičky a odešel jsem. Několik z nich šlo za mnou a křičeli po mě ať se zastavím. Měl jsem trochu strach, ale přeci jsem se otočil.
"Umíš zpívat?" zeptal se jeden z nich.
"Zdá se, že ano."
"A to co jsi zpíval bylo co?"
"To byla jedna z mých písniček." Přistoupil ke mně blíž.
"Jedna?" Přikývnul jsem. Nechtěl jsem, aby tady všichni věděli, že jsem profesionální zpěvák. Nejspíš bych ještě víc přihoršil svému jménu ve vězení.
"Skládáš hudbu?" divili se.
"Ano, mohl bych už jít?"
"Ne, ne dokud nám v pátek nezazpíváš nějakou ze tvým písniček."
"Je to lhář! Já jsem tu písničku slyšel v rádiu!" Zakřičel jeden z davu vězňů, kteří mě pozorovali.
"To je jedno, hlavně ho chci slyšet zpívat." Zhluboka jsem se nadechnul a zase vydechnul, nakonec jsem jim slíbil, že nějakou zazpívám.
Odešel jsem na svůj pokoj. Jemináčku! Už jsem tomu řekl pokoj? Vážně blbnu. Takže jinak. Odešel jsem na svou celu, kde jsem si sednul na postel. Podíval jsem se na tu čárku, kterou jsem měl hned před sebou. Vzal jsem si nějaký kapínek a udělal jsem další čárku. Měl jsem další den za sebou a před semnou jsem jich měl ještě několik set.

Den 6

Ve vězení se vám všechno táhne a dny utíkají pomalu. Byl pátek, takže jsem odpoledne měl jít zpívat. Nejvíc jsem se, ale těšil na Veronica. Už od páté ráno, když jsem vstal, tak jsem se na ní těšil. Tajně jsem doufal, že něco nového objevila.
Přišel čas oběda. Znovu jsem si ani nekousnul. Ani jsem si nenabral jaké si lžičky něčeho hnusně zbarveného. Jediné, co jsem si na oběd dal byl čaj. Nebyl slazený, ale to mi bylo v celku jedno, když jsem měl neuvěřitelnou žízeň.
Po obědě jsme musela jít všichni do cel a tam hodinu ležet. Během hodinové pauzy jsem chvilku ležel a díval jsem se na strop a chvilku jsem si něco zapisoval na papír. Zatím to na mě jako slova k dobré písničce nepřipadalo, ale něco jsem dělat musel.
Nakonec jsem ještě k tomu usnul. Vzbudilo mě až když jsem slyšel, že se brána cely otevírá. Neuvěřitelně vrzala.
Vyšel jsem ze své cely a zamířil jsem k návštěvám. Čekal jsem jestli se Veronica neukáže.
Už bylo skoro po ukončení návštěvní doby, když se objevila.
"Promiň mi, že jsem včera nepřišla." Omlouvala se mi, když mě objímala.
"To je v pořádku. Je to v pořádku."
Posadili jsme se naproti sobě.
"Pátrala jsem včera od rána do večera. Všichni tví fanoušci buší na policejní stanice. Jsou ve městech a mají obrovské plakáty, že jsi nevinný. Buší mi na dveře z různých zemí a chtějí vědět, kde jsi, ale nesmím jím to říct. Všichni mi chtějí pomoct, ale já nevím jakby mohli." Veronica se rozplakala. Chytil jsem ji za ruku. Ve skutečnosti, když jsem si myslel, že budu potřebovat pomoct já, tak ji spíš potřebuje ona. Je úplně sama. Já sice taky, ale mám skoro jisté, že si najdu přátele a nikdo mě nebude pronásledovat. Ona to má o hodně horší. Snaží se mi pomoct.
"Vebi, prosím řekni všem, že jim moc děkuji. Že to zvládnu a že jsem v pořádku. A že je prosím, aby mi i na dále věřili. Jenom jim prosím tohle řekni." Veronica přikývla. Utřel jsem ji slzy a zastrčil jsem ji vlasy za ucho.
"Něco mi pomohli najít tví fanoušci. Ptala jsem se právničky a ta se pokusí najít, co nejvíc informací. Fanoušci objevili nějaké informace o dávných podobných případech, jako jsi ty. Nevím, kolik je na to pravdy. Včerejšek jsem proseděla u telefonu a počítače. Našla jsem o něm akorát, že by měl být na živu. Viděla jsem nějaké jeho fotky z dětství a je ti hodně podobný. Ale ještě nevím o něm dostatečně tolik informací, abych se s tím hnala k soudu. Dej mi ještě čas, prosím."
"Ani nevíš, jak jsem ti vděčný za to, že se o tohle tak moc staráš. Děkuji."
"Tohle mi pomohli najít fanoušci. Nejsem na to sama. Snažíme se. Zítra asi nedorazím. Pojedu do New Yorku, kde se s nimi sejdu a všechno to pokusíme dát dohromady."
Zazvonil alarm a Veronica musela odejít.
Jenom, co jsem se vrátil zpátky do cely, tak mě všichni začali volat, že bych měl jít zpívat.
Kim mě zavedl do místnost, kde bylo malé pódium. Dal mi mikrofon a kytaru. Okamžitě jsem věděl, co nimbusu zpívat. Don't Forget About Me.


Part 4: ZDE


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 pajda83 pajda83 | 14. května 2011 v 19:40 | Reagovat

jsem si sedla na prdel :) nádherný!!!opravdu máš talent Noemi :)

2 Sára Tajina Sára Tajina | 14. května 2011 v 23:07 | Reagovat

Absolutní souhlas s Pájou, přečetla jsem to opět jedním dechem a zase se nemůžu dočkat pokračování :-)

3 enriqueiglesias-fanfiction enriqueiglesias-fanfiction | Web | 15. května 2011 v 14:55 | Reagovat

Moc vám holky! :o**

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama