Dirty Dancer (part 1)

29. června 2011 v 23:19 | TheNomik, Sára Tajina |  Ostatní
Probouzím se. Docela mi třeští hlava. Opatrně otevírám oči, ale přímo na postel mi svítí sluníčko a já bych teď spíš potřeboval tmu. Otočím opatrně hlavu a s úlevou vydechnu. Není tady. Jak se vlastně jmenovala? Sabrina? Sheila, Susanne? Nevím, jen si pamatuji, že to bylo na S a že to s ní bylo moc fajn.
Protřu si oči a pomalu se posadím. Opřu si hlavu o stěnu a ještě na chvilku zavřu oči. Slyším nějaké kroky. Že by tady přeci jenom byla? Nastražím uši, abych slyšel víc. Kroky se ode mě vzdalují. Bouchnutí dveří neslyším. Zato slyším nějaké zvuky směrem z kuchyně. Potichu zaúpím. Doufám, že ji nenapadlo udělat mi
snídani. Doufám, že se sebere a vypadne. Nic proti ní, ale poslední dobou jich bylo moc. Samé
krásné holky, ale co z toho? Ráno se vždycky probudím sám. Ani nevím, jestli mi to tak vyhovuje
nebo ne.
Zaslechnu zase kroky. Zbaběle si lehnu a dělám, že spím.
Se zavřenýma očima poslouchám. Celý jsem se zamotal do peřiny, aby nemohla poznat jestli opravdu spím. Chtěl bych se podívat, ale odvahu nemám. Chci, aby odešla.
Slyším, jak se kroky přibližují k posteli. Ještě víc se zamotám do peřiny. Jsem napnutý jako struna. Aby taky ne, když si ani pořádně nemůžu vzpomenout, jak vypadá. Chvíli se nic neděje a pak málem nadskočím metr vysoko, když ucítím jemné pohlazení po vlasech. To jsem opravdu nečekal. Vzápětí slyším spěšné kroky, tiché klapnutí dveří od ložnice a bouchnutí vstupních dveří.
Pohladila mě po vlasech. Prudce se posadím a zavolám: "Počkej!" Ale už je pozdě.
Vstanu rychle a pak si zase rychle sednu. Zatočilo se mi z prudkého pohybu hlava. Pokud to teda bylo tím.
Zkusím to ještě jednou a tentokrát úspěšně. Vím, že nemá cenu za ní běžet. Už je pryč. Ale můžu alespoň zkusit jít dolů a podívat se do kuchyně.
Obleču si tričko a jdu dolů po schodech. Raději se přidržuji zábradlí. Hlava ne a ne přestat bolet.
Posadím se ke stolu a jen s potížemi zaostřím na věci, které na něm leží. Sklenice vody, vedle ní prášek, který užívám, když to přeženu s pitím a bolí mě z toho hlava... Užasle na něj zírám. Jak to může vědět? Vedle ještě hrnek černého kafe a pod ním nějaký papírek. Rozbalím ho a čtu:
Zůstala bych, ale vím, že nechceš. Díky za krásnou noc. Tančila jsem pro tebe ráda. S.
"Tančila?" Musím se nad tím usmát. Skoro se až rozesměji úplně. Musí mě znát, alespoň trošku.
Vezmu si prášek a zapiji ho vodou. Opřu se o opěradlo a v ruce držím vzkaz. Chtěl bych ji vidět. Alespoň si umět vybavit, jak vypadá. Musí být krásná. Zamotala mi hlavu.
Natáhnu se po hrnku s kávou, ale na lince mi začne zvonit mobil. Povzdechnu si a zkusím na něj dosáhnout ze židle. Je to sice odvážné v mém stavu, ale podařilo se.
"Ahoj Kiku, kde jsi? Volám ti už poněkolikáté, musíme už rozběhnout ten konkurz na tanečnici v klipu k Dirty Dancer." Vyvrátím oči v sloup. Nesnáším konkurzy a nesnáším, když mě tlačí čas.
"Fernando," začnu mluvit a v tom se mi rozsvítí. No jasně, tanečnice!
"Konkurz dělat nemusíme. Tanečnici mám."
Slyším jak si Fernando povzdechne. "Ty jsi zase pil?" zeptá se mě. Tohle mě dokáže akorát naštvat. Poslední dobou se o mě stará, jako bych byl malé dítě. Mám toho akorát dost. Už mě nebaví, že si lidé stěžují na to co dělám ve svém volnu. Nechodím opilý do práce, nedělám trapné věci a nikomu neubližuji.
"Fernando jsem dospělý a budu dělat co chci. Zpátky do práce, jasné?" Fernando si zase povzdechne, ale dál to nekomentuje. "Konkurz je teda za námi," řeknu a tím to pro nás hasne.
"Rád bych tě upozornil, že potřebujeme celkem tři tanečnice," nevzdává to Fernando. Zatnu zuby, abych nenadával. Právě teď potřebuji přemýšlet nad něčím jiným a ne nad prací. Například, co to znamená S.? A jak ji vůbec najdu? Budu muset zapátrat v paměti, kde jsem to včera byl.
"Konkurz na další dvě určitě zvládnete beze mě." Fernando jen něco zamumlá, povzdechne si, rozloučí se a zavěsí. Konečně mám zase klid. Aspoň na chvíli. Zavolám Georgovi, o kterém jsem si jistý, že se mnou včera večer byl.
"Ahoj, prosím tě, kde jsme to včera byli?" zeptám se George. Ten se trochu zasměje, ale hned mi na to odpoví: "Byli jsme v tom tanečním clubu na Miami Beach, proč?" Mám mu říct o záhadné S? Váhám a nakonec se přeci jen rozhodnu, že mu o ni řeknu. "Včera tam byla nějaká tanečnice a já bych se s ní rád spojil," řeknu a v telefonu slyším jak Georgie něco žvýká. Hned mi dojde, že bych se měl taky nasnídat, s prázdným žaludkem se mi bude hůř pátrat.
"Ty sis nevzal její číslo? Jsi blázen! Byla moc krásná." Ano, děkuji drahý George, tohle jsem chtěl slyšet, pomyslím si a snažím se, abych si ji vybavil. Z nějakého důvodu si pamatuji hnědé oči. Nebo ne hnědé, ale takové medově zlaté. Zvláštní. Vždycky se mi líbily spíš modré nebo zelené.
"Jaká byla noc? Pamatuješ si vůbec něco?" Vyzvídá George. Zamračím se. "Skoro nic," odpovídám naštvaně. "Musím ji najít, Georgi. Club na Miami Beach? Myslíš Paradise?" George přitaká. Cítím znepokojení z toho, jak moc chci tu holku zase vidět. Proč? Leží mi v hlavě rozmazaný obrázek její tváře. Tvář, kterou chci vidět a musím ji vidět. Není možné, abych si nic nepamatoval.
S Georgem se rozloučím, telefon nechám na stole a jdu se obléct. Vezmu si na sebe džíny a vyrážím k autu, musím se dostat do Paradise.
V klubu je majitel, který mě hned poznal, i když sem nechodím moc často.
"Dobré ráno, prosím vás, včera tady semnou byla dívka. Měla, hm, no…" Jsem v háji. No tak, Enrique vzpomeň si!
Majitel na mě kouká a čeká, co ze mě vypadne.
"Je odsud, tančila tu večer. Bohužel si nepamatuji jméno." Muži naproti mě maličko zacukají koutky, ale zůstává zdvořilý. Bože, já jsem včera musel vypadat, proletí mi hlavou.
"Máme tu hodně tanečnic," říká trpělivě. Povzdechnu si. "Jo, to je mi jasné. Myslím... jmenovala se na S." Majitel se zamyslí.
"To by mohla být Shine," říká a do mě jako kdyby najednou vjel život. Najednou jako bych viděl světlo na konci tunelu. Cítím, jak se pousměji. V hlavě se mi obrázek o něco vybarvil.
"Kde ji můžu najít?" zeptám se s úsměvem, jako by jsem se právě probudil v té nejlepší náladě.
"Nevím, její soukromí neznám." Moc mě tou odpovědí nepotěšil, ale ani jsem si neměl myslet, že by mi to řekl.
Poděkuji a vydám se směrem ven. Venku je plakát na dnešní akci. Ke každému druhému mojitu se bude dostávat dárek. Zní to lákavě. Ne že by mi šlo o peníze, ale minimálně se můžu vymluvit, že sem večer jdu kvůli tomu. Otázka je, co budu do večera dělat. S tím, jak se cítím, nepřipadá v úvahu skládání písniček ani jiná náročnější mentální činnost. Ale mohl bych si jen tak posedět na pláži. V dohledu zatím nejsou žádní paparazzi, je na ně moc brzy. Je to úleva.
Zakrátko už sedím na písku, mám zuté boty, jsem opřený o palmu a přemýšlím o tom, co už mám všechno za sebou. Partnerský život, který trval krásných sedm let. Rozpadl se mi pod rukama jako písek, který právě držím. Prostě mi procházel mezi prsty a já jsem si toho všimnul až když byl pryč. Stejně jako ona. Věnoval jsem ji tak málo pozornosti, že mi utekla a já neviděl kam. Je to už skoro rok mého trápení a já stále nenašel tu správnou cestu. Nejsem typ, který probrečí celé dny a noci, snaží se zavolat své lásce a zkusit to dát dohromady znovu. Nejsem takový a tlačit se za ní nebudu. Je pryč. Od té doby jsou mi holky lhostejné. Mívám je jen na sex. Zní to hnusně, ale v celibátu žít nehodlám. Prostě to potřebuji a pravda je, že sláva v tomhle člověku poskytuje skoro neomezené možnosti. Stačí si vybrat tu, která se mi zrovna ten který večer líbí. Doteď se mi dařilo být lhostejný a všechny ty holky jsem jen využil. Tím nemyslím, že já bych si užil a na ně se vykašlal, to ne. O ženu se v posteli dokážu postarat a dělám to rád. Ale ty holky pro mě nic neznamenaly. A najednou se objeví ona a pohladí mě po vlasech. Shine. Krásná blonďatá s medovýma očima. Shine. Mám pocit, jako bych ji potřeboval. Jako by mi chyběla. Jako by byla záře mého života. Zní to docela bláznivě.
Sedím a mezi prsty se mi znovu dostává písek. Je ho potřeba držet pevně a nepustit. Najdu ji. Věřím tomu, že se mi s ní cesta znovu zkříží.
Musím se sám sobě nahlas zasmát. Před pár hodinami jsem doufal, že odešla a já už ji nikdy neuvidím, a teď ji chci vidět tak moc, že se sám sebe ptám, jestli jsem se definitivně nezbláznil.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama