Tančit v tichu (part 2)

19. června 2011 v 22:20 | TheNomik |  Ostatní
Ranní káva a noviny. Bulvární noviny. Píšou, že se Britney Spears opila. Taky píšou o tom, že se na letošní Vánoce chystá spoustu nových hudební alb. Píšou o mě, že jsem je smetl, když jsem odcházel z obchodu.
Raději tyhle bulvární noviny zahodí. Mě vlastně ani nezajímá, co kdo dělá. Stejně všemu člověk uvěřit nemůže.
Jelikož jsem se rozhodl, že pojedu na narozeniny svého bratra, tak jsem nastartoval auto. Když jsem vyjížděl ven… Neuhodli by jste co se stalo, že ne? Znovu jsem narazil do auta ženy, které jsem nedávno musel zaplatit 500 dollarů.
Vystoupil jsem z auta. Stačil mi jediný její pohled a už jsem vytahoval peněženku.
"Potkáme se my dva snad v jiné situaci?"zeptala se mě. Usmála se. Z ničeho nic se uvolnila.
"No, to nevím. Ale ještě pár srážek, tak budete bohatá a já na mizině."
"Pomůžete mi z auta? Půjdeme se projít, bez auta. Jestli ano, pak nechci žádné peníze."
"Nejde mi o peníze."
Nenamítal jsem a okamžitě jsem ji pomohl z auta. Její auto jsem zaparkoval k sobě na dvůr, aby nezavázelo v cestě.
"Kam chceš jít?" zeptala se mě.
"Máš ráda loď?" Přikývla a tak jsme se s ní vydal na loď.
Vozíček jsem ji nechal doma a všude, kam jsme se museli pohnout jsem ji nesl v náručí.
"Promiň, že se ptám, ale ty neslyšíš?" zeptala se mě, když jsme samovolně pluli po Mexickém zálivu. Sednul jsem si vedle ni se sklopenýma očima.
"Jak jsi na to přišla?"
"Protože máš na sluchátko a taky protože když jsem mluvila potichu, tak ses neotočil." Povzdechnul jsem si a přikývnul jsem.
"Jsem trochu hluchý. To je dobrý, začínám si zvykat. Co se ti stalo?" Nechtěl jsem takovou konverzaci, ale když už se mě zeptala na mou hluchotu, byl jsem zvědavý proč nemůže chodit.
"Měla jsem autonehodu. A když už jsem se zase odhodlala řídit, tak jsi do mě dvakrát naboural." Lehce se usmívala a já taky. Vzpomněl jsem si, že můj brat má narozeniny a já bych měl být tam. "Zapomněl jsem, nechtěla by jsi jít semnou na narozeniny mého bratra?"
"Moc ráda, ale nejsem na to oblečená."
"Jsi krásná v tom, co máš na sobě." Můj kompliment ji potěšil. Dala mi pusu na líčko.
Nastartoval jsem loď a jel domů. Naložil jsem její vozíček do kufru mého auta a vyrazili jsme se.
Zaparkoval jsem před domem mého bráchy. Ten už mě vyhlížel z brány.
"Už jsem si myslel, že nedorazíš," poznamenal, když jsem otvíral dveře Jane. Jane je ta dívka na vozíčku, do které jsem dvakrát narazil.
"Nová přítelkyně?" zeptal se. Z kufru jsem vytáhnul vozíček a viděl jsem ve tváři Julia překvapení. Byl tak překvapný, že se zdálo, že přestal dýchat. Očima se pohnul k Jane a pak zase na mě. Lehce přikývnul.
"Jsem Jane." Jane napřáhla k němu ruku a Julio bezmyšlenkovitě ruku přijal a políbil ji. "Julio, Enriquův bratr."
"Tak všechno nejlepší." Popřála mu.
"Děkuji."
Mí gajští kamarádi tady byli taky přítomní. Michael a Alejandro. Jenom co uviděli Jane, tak vypískli radostí a běželi ji obejmout. Byl jsem překvapený z toho, že se znají. Teď jsem si připadal jako můj bratr. Nechápal jsem tuhle děsivou situaci.
"Ty chodíš s Jane?" zeptal se mě Alejandro. Jane se dala do smíchu. "Alejandro, já s ním nic nemám. Vždyť je to gay." Tak a tím mě dorazila. Vykulil jsem oči a nevěřícně jsem se na ni díval. Ona se pořád smála. Michael a Alejandro byli stejně překvapení jako já. Možná snad ještě víc než já.
"Jane, řekla jsi, že jsem gay…nebo jsem snad špatně slyšel?" Jane se přestala smát a nechápavě se na nás dívala.
"Ano, řekla jsem to. Ty snad nejsi gay. Tak jsi bisexuál?"
"Ne, panebože. Já asi potřebuji vodku." Michael jako rychlostí světla mi vodku s radostí podal se slovy: "Jenom do toho, potřebuješ trošku alkoholu do sebe." Ani jsem na jeho slova nereagoval a hned jsem ji převrátil do sebe.
Jane se tomu celému divila. Já vlastně taky.
"Doufám, že jsem hluchý." Protřel jsem si oči. "Proč si myslíš, že jsem gay?"
"Vycházel jsi z gay clubu." Ano, tomu jsem se musel zasmát.
"Navíc jsem tě tam viděla už několikrát. Ne jenom jednou."
"A co pak ty děláš v gay clubu?" Jane sklopila oči.
"Moje bratrosestra tam pracuje." Podíval jsem se na Michaela a Alejandra. Měli vykulené oči. Jane sice znali, ale její breatrosestru ne.
Po přípitku se všichni rozprchli a každý si vytvořil svou skupinku. Já jsem své naslouchátko odhodil někam daleko. Potřeboval jsem chvilku klidu. Bolela mě hlava.
Jane se ke mně přidala. Podíval jsem se ji do tváře, abych věděl jestli vůbec něco říká. "Jsi přítomný nebo jsi v oblacích?" Nebyl jsem si 100% jistý jestli tohle opravdu řekla, ale bylo to krásné. Muselo to být krásné.
Chtěla si sednou vedle mě na schody. Pomohl jsem ji. Dívali jsme se na oblohu plnou hvězd. Měsíček krásně svítil. Lehounký vítr zvedal Jane vlasy. V jejích očích se odráželo světlo. Vím, že kdybych mohl slyšet, tak uslyším vlny oceánu. Byla to dokonalá noc. Noc, které nic nechybělo.
Jane si opřela hlavu o mé rameno. Usmívala se. Nevím proč, ale usmívala se.
Cítil jsem, jak pohybovala rty. V tom jsem pocítil ten nával ničeho. Ticha. Absolutního ticha. Nevěděl jsem, co řekla. Neměl jsme o tom ani pocit. Ležela na straně u ucha, které neslyší nic. Chtělo se mi křičet.
Odtáhla hlavu a podívala se mi do očí.
"Než jsem ochrnula, byla jsem tanečnice. Tancovala jsem všechno možné. Byla jsem úspěšná a s mým partnerem jsme objeli svět. Potom přišla jediná chyba. Byla to vteřina a já jsem ochrnula. Někdy si říkám, že bych chtěla zemřít. Jindy vím, že jsou krásné chvíle jako tyhle. Děkuji." Políbili jsme se. Byl to krásný polibek.
"Chtěla by jsi tancovat?" zeptal jsem se.
"Jak bych mohla?" Pozvedla ramena. Usmál jsem se a vzal jsem ji do náručí.
"Budu s tebou tančit v tichu." Usmála se a já taky. Byl jsem náhle ten nejšťastnější člověk na zemi.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sára Tajina Sára Tajina | 20. června 2011 v 9:16 | Reagovat

Tančit v tichu... Nic romantičtějšího jsem nikdy nečetla. Děkuji, Noemi.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama