Červenec 2011

Ayer

31. července 2011 v 23:33 | TheNomik |  Ostatní
"Eleno,
jestli si právě čteš tento dopis je pravděpodobně něco špatně. Než ti řeknu sbohem a společně zapomeneme, tak mě chvíli poslouchej.
Než jsem pochopil, to co jsi mi říkala, jak jsi to myslela, trvalo mi to. Trvalo mi to celou věčnost. Čas utekl, já se zastavil, ty jsi šla dál a snažila se přežít další dny plného utrpení světa. Snažila se přežít každodenní nátlak svého šéfa. Když jsi zamnou přišla a řekla mi, co tě trápí, poslouchal jsem tě, i když to tak často nevypadalo. Poslouchal jsem tě, ale abych byl upřímný nedokázal jsem si představit, jak se opravdu cítíš. Nedokázal jsem se do tebe vtělit a zkusit si čím si procházíš a čím sis procházela. Tvé dětství nebylo šťastné a mě to mrzí, ale to že mě to mrzí nic nezmění. Potřebovala jsi oporu, ale já byl pryč. Potřebovala jsi poradit, byl jsem pryč. Potřebovala jsi mě po svém boku, jen abych tě držel za ruku a společně s tebou usínal a snil o nemožném, ale já jsem byl pryč. Eleno, nikdy nezapomenu na to, kolik jsem s tebou prožil. Byli to časy vzácné a nic, nic je nenahradí. Mám výčitky, mám pocit viny. Je to přesně to co jsi chtěla? Když bych tě citoval, sama by jsi neuvěřila, co jsi mi řekla. Vím, že jsi to nemyslela doslovně, možná v to jen doufám. Kdybys mohla, omluvila by ses? Mrzí tě to? Nebo si to jenom domýšlím? Je to jenom můj nápad, že tě to mrzí? Chci to jenom já? Nebo jsi snad měla pravdu? Nemá cenu se za tebou tlačit jako blázen. Nemá cenu si přát, abys byl semnou. Nemá cenu pokračovat v našem vztahu. Řekla jsi to? Zabouchla jsi dveře, odešla jsi z mého světa. Ale měla by jsi vědět, že jsou mé dveře pro tebe vždy otevřené, stejně jako předtím. I když naše světlo v domě zhaslo a rozsvítilo se u sousedů, stejně nikdy nepřestanu doufat a věřit, že naše láska není u konce. Protože ten měsíc na pláži, pod kterým jsi mě líbala a řekla jsi mi, že mě miluješ. Ten měsíc tam stále je. Vracím se tam každý den, od doby, co jsem tě ztratil. Nesvítí, je tmavý a nejde skoro vidět. Ale čím déle pozoruji oblohu, ten měsíc je světlejší a viditelnější. Oprav mě jestli se mýlím, ale tebe to mrzí. Vím, že ano. A přesto, že jsem schovaný v koutě a snažím se nepadat, tak stejně hořím. Hořím hněvem sám na sebe, hořím smutkem a slzy mě pálí. Ani tisíce svíček náš dům nerozsvítilo. Ani plamen kolem mě, nic. A jedině teď chápu, jak jsi to všechno myslela. Proč jsi mi to všechno řekla a proč jsi musela odejít. Cítila ses jako v ohni, jako uprostřed ničeho a nikdo ti nepomohl. Teď chápu. Nechci být sám, chci tě mít vedle sebe a společně s tebou snít o nemožném. Jsi pryč a mě nic nezbylo. Nemám naději, víru, nemám lásku, přátelství. Všechno odešlo zabouchnutými dveřmi, které jsem pro tebe otevřel. Tak prosím, dovol mi ti říct, že tě miluji stejně jako jsem tě miloval předtím. Dovol mi se omluvit a všechno napravit. Neviděl jsem tvé tajně ukryté sny, neviděl jsem tvou cestu. Řekni mi, kam máš namířeno a jestli máš cíl. Řekni mi, kde ty sny najdu. Řekni mi to všechno ještě jednou a já to všechno napravím. Čas, který utekl vrátím a budu s tebou. Je už pozdě, protože si čteš tento dopis. Je pozdě. Odcházím a nevím kam. Nevím, co mě čeká, ale budu doufat, že tě tam jednoho dne najdu. Teď ti říkám sbohem a loučím se. Miluji tě, tak jako jsem tě miloval včera.
Enrique."

Elena se zvedla ze židle a běžela na pláž. Se slzami v očích a s dopisem v ruce se zastavila u jedné z palem na Miami Beach. Rozhlížela se kolem sebe, ale nikoho neviděla. Byla noc a foukal jemný a teplý vítr. Cítila, jak se celá chvěje. V ruce pevně držela dopis, slzy se snažila potlačit, ale ucítila, jak padá na kolena.
Podívala se na oblohu. Byl úplněk a měsíc svítil jasně. Elena věděla, že musí být blízko. Zavřela oči a vybavila si ty jeho. Když se ráno probudil a usmál se na ni. Oči, o kterých sama řekla, že vidí až tam, kde žádné jiné. Oči, které mu dávali štěněčí výraz.
Představila si, jak se na ní bezvýznamně dívá a šibalsky se usmívá. Všechno si to vybavila, tak jako by to bylo právě prožívala. Dokonce cítila jeho dotek… Cítila, jak se dotýká jejích rukou a něco ji šeptá. Byla ponořena do snu.
Ze snu se probudila. Nikdo kolem ní nebyl. Setřela si slzy a pomalu odcházela. Snažila se předejít dalšímu výbuchu pláče a stesku.
"Hele, řekni kam jdeš a jestli znáš svůj osud." Uslyšela. Otočila se. Stál tam s rukama v kapsách, s výrazem překvapení a zároveň radosti.
Rozběhla se k němu a tak jako předtím ho líbala pod zářivým měsícem.


Song ze snu

29. července 2011 v 12:00 | TheNomik |  Ostatní
Ulehnul jsem do postele a zavřel jsem oči. Přestal jsem vnímat nesmyslný zvuk, který vycházel od sousedů. Něco mi přeběhlo po chodbě, to nešlo ignorovat. Christinu to vzbudilo, naštěstí malý Max stále spal.
"Slyšel jsi to?" zeptala se mě Christina strachy.
"Jo, ššš." Zvuk už nebyl dál slyšet. Ležel jsem jako přibitý. Neměl jsem strach, ale bylo to nepříjemné.
"Nechoď tam," řekla Christina. Dal jsem ji pusu na čelo a vyšel jsem ven z ložnice. Rozhlédnul jsem se, ale nikde nic. Zvuk se objevil v ložnici. Vběhnul jsem proto rychle dovnitř, rozsvítil jsem, ale nic tam nebylo.
"To jsem byla já," řekl Christina tiše. Zakroutil jsem hlavou.
"Nikdo tady nemohl být, protože brána by automaticky spustila alarm. Zapomněl jsem na to." S klidem jsem si lehnul zpátky ke Christině. Max začal plakat. Jako na potvoru, dělá to tak vždycky. Jenom co si lehnu, on začne brečet.
"Zajdu tam," řekla Christina. Byla dobrá matka, dobrá manželka a vůbec všechno. Byla to dobrá žena.
Když se vracela v ruce držela Maxe a kojila ho. Byli mu dva měsíce, bylo to ještě takové malé drobátko.
Jenom co si sedla s ním do postele, já jsem usnul a teď jsem vážně nevnímal nic. Zdál se mi sen.
Jel jsem v autě a vedle mě v sedačce spal malý Max. Měl už okolo deseti měsíců, alespoň to tak vypadalo. Z toho byl prostřih na nějakou louku, kde jsem měl Maxe v kočárku a jemně jsem s ním pohupoval. Hrála hudba. Já jsem otevíral pusu, zpíval jsem.
Další prostřih, tentokrát jsem se ocitnul v nějaké místnosti, kde byla jenom dětská postýlka a postel pro jednoho. Celé to vypadalo jako ve špatném hororu. Hudba hrála dál. Neměnila se. Byla to jedna písnička.
Maxe jsem uložil do postýlky a sám jsem si lehnul do postele. Na stropě, nad mou hlavou, byl nějaký obrázek. Nemohl jsem ho rozluštit, byl rozmazaný. Na nočním stolku, který se objevil, když jsem se otočil na bok, byla lampička a fotka v rámečku. Na fotce byla těhotná Christina. Pamatuji si, že jsem tuhle fotku pořizoval na naší dovolené v Kanadě, když jsme s Andresem a jeho rodinou grilovali. Byla to taková malá nevinná dovolená. Christina byla v sedmém měsíc. Tenkrát jsme si užili spousty zábavy. Andresova manželka už čekala třetí miminko. Měla termín hned týden po nás. Nechtěli vědět jestli to bude kluk nebo holka, tak se všichni sázeli. Já jsem typovala na holku, protože po dvou klucích už by ta holka přijít mohla. Jasně, že jsem prohrál. Jak jinak, že? Narodil se jim chlapeček a já jsem byl za kmotra.
Posadil jsem se a díval jsem se na fotku. U srdce mě pýchlo. Pocítil jsem tíživou bolest. Skoro jsem až vykřiknul.
Bum a další prostřih. Stál jsem na nějakém dětském hřišti. Měl jsem na sobě teplákovku a malý Max seděl v kočárku. Vytahoval jsem ho z něj. Přišla ke mně nějaká žena. Byla krásná, štíhlá a její blond vlasy vlály ve větru. Jako v reklamně na Shaumu.
"Páni, vy musíte být dobrý tatínek, když vezmete svou dceru na hřiště, bez maminky."
"Je to chlapeček," poznamenal jsem. Blondýnka se skoro až stydně usmála. "Pardon," omluvila se.
Posadil jsem se na lavičku a ona se posadila vedle mě. Až v ten moment jsem si uvědomil, že hudba přestala hrát. Už jsem ji neslyšel a slyšel jsem každé slovo, které jsem řekl. Hudba byla pryč. Ale tíživý pocit nezmizel.
Na klíně jsem držel Maxe a slečna se na něj dívala. "Páni, má krásně modré oči. Asi po mamince, že?" Usmál jsem se, ale byl to nucený úsměv. Podíval jsem se na jeho oči a opravdu je měl průzračně modré. Stejně jako Christina.
"Ano, po mamince," řekl jsem to tak sklesle a potichu, že jsem ucítil další bodnutí.
"Je mi to líto," řekl slečna najedenou.
"Co je vám líto?"
"Mamince se něco stalo, že ano?" Zatočil se semnou svět a já jsem cítil jak se sám ocitám někde v prázdnotě. Kolem mě nebylo nic jenom plamínky ze svíček kolem mě plápolaly. Znovu hrála hudba a já jsem otvíral pusu, znovu jsem zpíval. Tíživý pocit byl stále na místě. Hudba lehce slábla a já se probudil.
Prudce jsem se posadil. Podíval jsem se doprava, Christina vedle mě ležela a byla v pořádku. Byl to jenom ošklivý sen. Postavil jsem se a musel jsem se jít podívat na Maxe. Max taky spinkal. Byl roztomilý. Lehce pootevřenou pusou dýchal. Stejně jako tatínek. Mohl bych se na něj dívat celou věčnost.
Vrátil jsem se zpátky do postele. Christinu jsem objal. Probudila se. Dala mi svou ruku. Pravděpodobně okamžitě usnula, ale já jsem nemohl přestat myslet na tu písničku, která hrála v mém snu. Všechno to vypadalo jako klip. Jako by to byl natočený klip. Klip k jedné z mých písniček. Už mi z toho pravděpodobně hrabe, jsem už rok doma a vůbec nepracuji. Ani se nedivím, že mi hrabe. Nevětší problém je ten, že ta písnička, která tam hrála nemohla být moje. Nikdy jsem ji neslyšel a už vůbec jsem ji nenapsal. Ale slova byla moje. Cítil jsem, že je to moje. Moje slova. Moje hudba. Moje skladba. Slova jsem nezapomněl. Pamatoval jsem si je stejně dobře, jako si pamatuji na Hero, stejně jako na Do You Know nebo jiné. Ta písnička byla moje, ale já ji ještě nenapsal. Tedy, nepřenesl jsem ji na papír, byla jenom v mé hlavě a v mém snu. Je čas se vrátit do práce. Je čas tuhle skladbu přenést na papír a nahrát.

Dirty Dancer (part 3)

17. července 2011 v 20:25 | TheNomik, Sára Tajina |  Ostatní
Ráno se probudím a rozhlédnu se. Tak jako minulou noc mám pocit, že něco postrádám.
Vstanu, dám si snídaní a jedu na natáčení mého nového klipu k písničce Dirty Dancer. V autě přemýšlím o scénáři ke klipu. Chtěl bych něco málo pozměnit. Režisér se zdá být v pohodě, tak snad to s ním dám nějak normálně dohromady. U Tonight se to moc nedalo.
Přemýšlím nad Shine. To není nic nového, ta mi zaměstnávala hlavu celých uplynulých čtrnáct dní. Bylo poměrně obtížné s ní domluvit termín natáčení. Původně jsem si myslel, že přes noc tančí v klubu a přes den má volno, ale mýlil jsem se. Překvapilo mě, že má ještě druhou práci, kterou dělá přes den. Musela si domluvit volno. Vůbec netuším, co dělá. Mluvil jsem s ní jen po telefonu a nechtěl jsem vyzvídat. Vrtá mi ale hlavou, proč na mě po telefonu působila tak unaveně.
Vylezu z auta a hned se na mě vrhne parta fanoušků. Rozdám jim pár autogramů a utíkám se schovat do budovy.
Fernando mě hned vítá. Všechno je připravené, kamery, světla, kameramani, režisér, já, dvě tanečnice,… Kde je Shine? Měla už tady být. Já jsem si myslel, že jdu pozdě a nakonec ona přijde ještě později.
"Pojď, obleču tě," řekne mi maskérka a tak se sní vydám do šatny.
Natáčení klipů mě docela baví. Tedy jak kterého, ale tenhle bude určitě fajn. Vlastně budu jen sedět v křesle, dívat se na tanečnice a tvářit se fascinovaně. To už mám za ty roky docela dobře natrénované.
Po návštěvě maskérky a kostymérky mám na sobě oblek a na obličeji make-up a na vlasech lak. To je ta horší stránka natáčení. Nemám rád, když na mě něco patlají. Prohlížím si klub, ve kterém budeme natáčet, a jsem nervózní. Shine tu pořád není.
Sednu si do křesla. Předemne dají kameru s kterou bude kameraman pohybovat nahoru a dolů, do strany, do zadu a zase dopředu ke mně. Režisér už ke mně jde, aby mi dal nějaké instrukce. "Enrique opři se a jenom zpívej, teď nahrajeme playback, ano?" Přikývnu a už se jede. Jelikož jsem nikdy neposlouchal, tak si stejně sednu jinak než bych měl a už slyším: "Playback!" Z písničky zazní sotva pár prvních tónů. Ani jsem neotevřel pusu a slyším "Stop!" Podívám se na režiséra. "Enrique, potřebuji, abys seděl..." Utne větu v půlce a zadívá se někam přes moje rameno. "No to je dost," utrousí sarkasticky. Ohlédnu se právě v momentě, kdy dovnitř nesměle vstupuje Shine. "Promiňte, že jdu pozdě," říká tiše a zkroušeně. Sevře se mi žaludek. Zdá se mi to, nebo jsem v jejích očích zahlédl slzy?
Postavím se a jdu k ní. Přivítám ji polibky. Vezmu ji bundu a dál se ji už chopí kostymérka a maskérka. Režisér na mě naštvaně volá, ale já ho ignoruji. Něco se muselo stát a já chci vědět co. Nebudu to z ní dolovat, ale mám obavy. Nakonec si přeci jenom sednu zpátky do křesla. "Playback!" Slyším a už stihnu otevřít pusu. Nějak se mi, ale vytratil výraz touhy po tanečnici. Slzy v jejich očích mě zarazily.
Nedokáži se soustředit a jsem sám na sebe naštvaný. Při práci se mi vždycky dařilo vypustit všechny ostatní vjemy. Až do dneška.
"Stop," slyším režisérův znechucený hlas. "Dáme si pauzu." Zvedám se z křesla a za pár chvil jsem v maskérně, kde Shine čeká na maskérku.
"Tak co se stalo?" Ptám se přímo. Pohlédne na mě očima, ve kterých vidím zoufalství.
"Minulý týden jsem si koupila auto a dnes ráno mi ho ukradli." Co v takové situaci říct? To nevadí, koupíš si nové? To se stane, mě ho taky ukradli? Jasně. Tímhle bych neutěšil ani milionáře natož dívku, která tancuje a nejspíš milionářkou nebude.
"Třeba se najde," řeknu a zároveň se zapíchnu. Jak jsem mohl tohle říct?
Přijdu k ní a obejmu ji. Nechci, aby se trápila, je až příliš na to hezká, aby se trápila kvůli auta. Věřím, že se to vyřeší.
Vyděšeně se ode mě odtáhne.
"Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit," omlouvám se a jsem zmatený víc než dřív. Vůbec se v ní nevyznám. Nebo jsem až moc zvyklý na to, že se ke mně dívky ochotně tulí?
"Opravdu mě mrzí, že jsem přijela pozdě. Musela jsem to vyřešit s policií." Vidím, jak moc se snaží zadržet další slzy, a daří se jí to. Rozpačitě si odkašle. Všimnu si, že si nervózně pohrává s prsty.
"To nevadí, taky chodím pozdě. Dennodenně." Snažím se ji trošku pobavit, což se mi malinko povede. Všimnu si, jak se ji zvedly koutky. Trošku se na mě usměje a do místnosti vstoupí maskérka. "Enrique máš jít na plac a já se tady o Shine postarám, nebo ji snad chceš nalíčit sám?" Usměji ji se na maskérku a zakroutím hlavou. "Ne, bůh ví, co by z toho vylezlo." Opustím místnost. Necítím se o moc lépe, ale aspoň se trošku usmála.
Po půl hodině naprostého soustředění jsou natočené první záběry a režisér vyhlásí další pauzu. Jdu se podívat na natočený materiál a musím si uvolnit kravatu. Nesnáším je. Záběry vypadají dobře. Teď je řada na tanečnicích, které půjdou na plac jedna po druhé. Shine má jít naposledy. U dveří do sálu spatřím pohyb; podívám se tam a na moment celý ztuhnu. Stojí tam Shine s vlasy sčesanými do hladka, oblečená do zlatých šortek, zlatého topu a zlatých bot na vysokých podpatcích. Je překrásná.
Jsem přikovaný k zemi a nemůžu z ní spustit zrak. Kdyby vedle mě teď vybuchla bomba asi bych si toho ani nevšimnul.
Režisér dal povel a první tanečnice začala tancovat. Udiveně se na ni dívám i když po očku spíš pozoruji Shine. Sedí na sedačce, na sobe si hodila mikinu a pozoruje tanečnici. K tomu popiji kávu, kterou ji udělal asistentka. Fernando si začal všímat, že po Shine koukám, ale dělám, že já jsem si ničeho nevšimnul stejně jako on si hraje, že nic nevidí a nekouká se na to co dělám.
Jenom co druhá tanečnice odtančí jde na řadu Shine. Sklopí zrak k zemi a poté se podívá na mě. Vstane a sundá si mikinu. "Jak si to přeješ?" Ptá se. Je naprosto vážná, po smutku ani památky. Musím říct, že mě svou otázkou zaskočila.
"O tom jsme snad mluvili," slyším režiséra. Zní otráveně. Shine se na něj klidně podívá a říká: "Já vím, že jsme o tom mluvili. Ale to je jeho klip." Obrátí se zpátky na mě: "Takže jak si to přeješ?" Polknu a podívám se ji do očí. Má je neuvěřitelně krásné. Je to zvláštní, dřív se mi líbily spíš modré nebo zelené oči, ale ona je má hnědé a já jsem z nich totálně mimo.
"Ladně," vypadne ze mě. Pokusím se o úsměv. Vůbec si nejsem jistý jestli se mi koutky opravdu zvedly nebo to je jenom můj pocit.
V očích se jí mihne pobavení a ona se skoro neznatelně ušklíbne. V tu chvíli je mi definitivně jasné, že jsem ztracený. Málokterá holka se na mě dokáže podívat skoro výsměšně.
"Ladně," opakuje, pohodí hlavou a jde na pódium. Když tančí, vidím najednou úplně jinou Shine než tu, která bojovala v šatně s pláčem. Je sebevědomá, drzá a svůdná. Při pohledu na její pohyby se mi zrychluje tep a musím si znovu povolit kravatu. Nestačím se divit, co dokáže se svým tělem. Každý pohyb vnímá jako nikdo jiný. Všechno naprosto do hudby zapadá a já jsem jako uzlíček nervů, teda spíš hormonů. Je to prostě neuvěřitelné.
Opřel jsem se a jenom jsem pozoroval jak se vlní. Udělala něco čím mě donutila k úsměvu. Taky se usmála.
"Dobrá práce," pochválím ji o nějaký čas později.
"Díky," odpovídá a navléká si mikinu. "Mám tu zůstat? Budete mě ještě potřebovat?" Chvíli se dívám do těch jejích neuvěřitelně hlubokých očí.
"Budeme," říkám. "Ve scénáři je malá změna. Na konci klipu ke mně přijdeš a políbíme se. Skoro. Pak mi zmizíš." Přikývne a jenom se usměje. Zajdu si pro kávu a zároveň taky donesu ji samotné. Poděkuje mi, ale přitom se na mě vůbec nepodívá. Je mi to divné, ale raději nechci aby si myslela, že po ní opravdu toužím. Nemůžu si dovolit, aby o tom věděla.
Zelené plátno už začínají chystat. Mám zelené plátno rád, ale někdy bych ho vyměnil za přírodu.
Shine diskutuje s režisérem o scéně, kterou máme točit. Živě při tom gestikuluje. Po očku ji pozoruji a čím dál tím víc jsem naštvaný, že si z naší společné noci nic nepamatuji. Popravdě řečeno už začínám pochybovat, že jsme ji spolu strávili. Ona se totiž chová, jako kdyby se nic nestalo.
Chvíli na to sedím znovu v křesle a Shine tančí kolem tyče. Na režisérův pokyn pomalu přichází ke mně. V půlce cesty si klekne a blíží se ke mně po čtyřech. Ve očích má neskutečně svůdný výraz. Vypadá jako šelma připravená ke skoku.
Přiblíží se až nečekaně blízko a já zavřu oči, protože mám opravdu pocit, že ji políbím. V ten moment se odtáhne a je fuč. Proč jsem si ji nevybral třeba do klipu Somebody's Me? Nebo Do You Know? Proč do Dirty Dancer, kde ji nemůžu políbit?
Poslední záběry v křesle jsou dotočené. Zelené plátno je připravené, ale před něj se postavím až zítra. Dneska už toho bylo dost.

Dítě z minulosti

17. července 2011 v 13:53 | Anička H. |  Enrique a Anna
Jsou 3 hodiny ráno.Sedím v kuchyni a popíjím čaj.Najednou přijde Anna a řekne:,,Miláčku proč nespíš ?´´,, Anno ani nevím ,v hlavě se mi honí tisíce myšlenek ,,.A jaký ?´´ řekne svým líbezným hláskem.,,Tak různý. Jestli není čas už založit rodinu.Podívej je mi 36 let. Já nechci být jako George Clooney.Ve svých 48 letech být starý a bez dětný.Moc bych si přál mít s tebou malý miminko ´´. Enrique víš,že já si to taky moc přeju !! Už se o to snažíme víc jak 2 roky a pořád nám to nejde.Možná si příroda nemyslí, že je na dítě ten správný čas.Zkusme ještě chvíli počkat ´´. ,,Anno já už nemůžu čekat ´´.Vybafnul jsem to na ní a ona řekla : ,, Dobře půjdeme si nechat udělat testy, jestli je něco v nepořádku´´ !! Těmito slovy mě ukldnila. ,,Pojd půdeme spát !´´ řekla tím nejsladším hláskem.Jaké já to mám štěstí,že mám takovou přítelkyni jako je Anna.Je 8 hodin ráno seríme společně u stolu a snídáme.Anna umí skvěle vařit.Od nikoho mi tak nechutná jako od ní.Samozřejmě kromě maminky. ,,Anno po tom až půjdeme z nemocnice musím jít do studia.Podívala se na mne a řekla : Dobře já půjdu trénovat na hřiště .Čeká mě jeden charitativní zápas ve prospěch dětské nemocnice v Las Vegas.´´V nemocnici nám řekli,že výsledky se dozvíme až za týden.Bude stačit když zavoláme.,,Tak ahoj zlato.Neboj se všechno bude v pořádku.´´Utěšovala mě Anna.Ve studiu mi řekli,že mám v kanceláři návštěvu.Šel jsem do kanceláře a seděl tam starší muž.K 50 neměl daleko.,, Dobrý den jsem Stefan Mendez.,,Pane Iglesiasi nebudu to protahovat.přivedl jsem vašeho syna.,,Mimimiho syna ?´´´vykoktal jsem ze sebe tyto dvě slova.S podivem jsem se na muže podíval.,,To není možný ! Já nemůžu mít syna !To je určitě nějaký vtip ?V tom má určitě prsty Anna.Hahaha to se jí povedlo.´´Muž se na mě podíval a řekla: ,,Ne pane Iglesiasi,ujištuji vás,že tohle není žádný vtip.Je to syn vaší bývalé přítelkyně Elisabeth,s kterou jste chodil před 12 lety!´´ ,,Elisabeth byla těhotná ? zeptal jsem se s podivem.Proto se semnou rozešla.Tenkrát jí bylo 20 let.,,Co se s ní stalo ?´´Muž se na mě podíval se zájmem a řekl:,,Měla rakovinu.Je to měsíc co zemřela ´´. Podíval jsem se na muže nesmělým pohledem a řekl jsem :,,Ehm........můžu ho vidět ?´´ ,, Jistě pane Iglesiasi.Je v autě.´´Přivedl ho ke mně.,,Jmenuje se Marcus ! Na Elisabeth jsem už dávno zapomněl.A Marcus mi jí připomněl.Je to k nevíře,ale věřím ,že to je můj syn.Je mi hodně podobný .Až na oči a vlasy ty měl po Elisabeth.Marcus tak se jmenoval její otec.,,A to nejsou žádní příbuzní,kteří by se o něj postarali?´´ Muž se na mě podíval opovrženým pohledem hned sem cítil jeho nenávist.,,Bohužel nikoho jsme nenašli.Její setra zemřela před třemi lety a rodiče zemřeli před 10 lety.Jediný jeho příbuzný jste vy´´!,, Dobře děkuji vám´´ ! A vyprovodil jsem pana Mendeze ven.,,Zbytek jeho věcí vám přinesu zítra´´.řekl muž.Šel jsem do kanceláře za Marcusem.,,Tak co mám s tebou dělat ?´´Jak to vysvětlím Anně ?Doufám,že to pochopí.Utajovat to nemá smysl.Tak či tak budu jí to muset říct! Anna přijde až večer to mám čas něco vymyslet.Marcuse jsem vzal k nám domů dal jsem mu něco pojíst.Dostal pokoj at si v klidu vybalí věci.17 hodin! Přišla Anna !,,Hmmmmmm.....Miláčku tady to krásně voní.Ty jsi udělal večeři? Čím jsem si to zasloužila ?´´Podívlalase na mě s tím krásným úsměvem,ketrý na ní tolik miluju.,,Jseš moje největší láska.Miluju ti celým svým srdcem.A nechci tě ztratit.´´Anna si sedla na židli.Já jsem před ní poklekl.,,Víš musím ti něco číct.Nebudu chodit kolem horký kaše.Mám syna !´´ Podívla se na mě a ten její krásný úsměv zmizel a řekla :,,Coooooooooo ?Kdy? Kde ? Jak ? S kým ?´´Chytnul jsem jí za ruku a řekl jsem : ,,Anno ukldni se. Všechno ti to vysvětlím.´´Vysvětlil jsem jí to a ona to pochopila.Přijala Marcuse jako vlastního syna.Brzo na to jsme zjistili,že je Anna těhotná.TED KONEČNĚ JSEM NEJŠTASTNĚJŠÍ MUŽ NA SVĚTĚ.

Aničku inspirovaly písničky:
Hero - Enrique Iglesias

Taking Back My Love

Hero - Mariah Carey


Tak co říkáte na naší novou spisovetelku Aničku? Líbil se vám její příběh?

Úsměv

15. července 2011 v 18:34 | TheNomik |  Enrique a Anna
Dneska jsem se probudil nějak časně. Většinou vstávám kolem deváté, ale dneska jsem vyžíral ledničku už v osm. Nevím čím to je, ale jsem nervózní. Hrozně nervózní. Zdály se mi hrozné sny. Mám hrozné myšlenky. Jsem ve stresu z dnešního předávání cen Grammy. Já ani nevím proč. Jsem nominovaný ve třech kategoriích a tuším, že nemám šanci. Měl bych si víc věřit sakra.
Sednu si před televizi a dívám se na nějaký seriál. Myslím, že je to kriminálka Miami. Nejsem si tím jistý, protože jsem… Moment, co to bylo za zvuk? Postavím se a jdu odkud zvuk vycházel. Z garáže.
Rozsvítím světla, ale nic a nikoho nevidím. Všechno je na svém místě. Rozhlížím se, ale opravdu nic. Vrátím se zpátky do obýváku. Na sedačce sedí Anna a usmívá se. "Co pak?" zeptám se a dám ji pusu na čelo. "Nic, já jen," řekne. "postrádala jsem tě v posteli." Za to ji dám pusu a mizím do koupelny.
Když se myji, tak znovu slyším podivný zvuk. Nejsem typ, který se bojí, ale takový zvuk moc často neslýchám. Zní to jako by někdo dýchal.
Musím si opláchnout obličej a tím smazat všechny moje halucinace. Přeci nejsem blázen, že?
Sednu si za stůl a v klidu sním s Annou snídani. Pořád se na mě usmívá jako by po mě něco chtěla. Má pěkný úsměv, ale hrozně mě to dráždí. Zvláště teď.
"Co je?" zeptám se s plnou pusou.
"Nic," odpoví mi s lehkým smíchem.
"Nekecej, co je?"
"Nic, papej ty šmudlo," řekne a utře mi z pusy máslo.
Zakroutím nad tím hlavou s úsměvem a dojím snídani. Pořád přemýšlím nad tím, co se dneska děje a co se bude dít. Vím, že je to jenom blbé předávání cen a vůbec na tom nezáleží kolik jich mám. Jsou to jen zaprášené plechovky. Tohle řekl Hudson ve filmu Auta (Cars). Když se tak nad tím zamyslím, tak mám pocit, že tenhle kreslený film by měl dostat nejméně všechny nominace na Oscara. Moje nominace jsou: Nejlepší zpěvák roku, Nejlepší skladba roku - I Like It a nakonec Nejlepší performer - což nechápu jak jsem se tam dostal. Na živo zpívám hrozně, ale děkuji, jsem rád, že tam jsem.
"Anno?" zakřičím na celý dům, aby mě slyšela.
"Ano, ano, už letím." Přiběhne dolů a zase má na tváři ten široký úsměv. "Co jsi chtěl?" zeptá se a její úsměv nepovadne. Jsem z ní v šoku. Jako by byla vyměněná.
"Co si mám obléct na dnešní předáván?" zeptám se a na to dodám, "Budu tam i zpívá, takže něco pohodlného a nechci ty blbé kalhoty co patří k saku."
"Oblečení jsem ti právě teď vyžehlila a leží na posteli. Ryfle, košile, kravata - žádné námitky nechci slyšet, a k tomu si vezmeš sako. Myslím, že to bude vypadat pěkně a blbé kalhoty nemáš součástí." Obtočila se kolem mě a dala mi pusu. Dneska je tak šťastná, že mě z ní asi picne. Nevím co se to s ní děje, ale líbí se mi to.
Den uteče jako voda a nastává večer. Jsem oblečený do toho co mi Anna připravila. Dívám se do zrcadla a pořád si opakuji slova písničky Why Not Me. Budu ji zpívat a nejsem si jistý, že to zvládnu. Jsem blázen, že?
Anna přijde zamnou v krásných zelených šatech. Dívám se na ni jako na obrázek, protože je neuvěřitelně krásná. Nemůžu uvěřit, že ji mám. Vypadá jako princezna. Když kouknu na sebe a kouknu na ni, tak si říkám, že by jsem si ty pitomé kalhoty měl dát. Ale co už, není moc času.
Fotíme se společně na červeném koberci. Usmíváme se a držíme se za ruku. "Mohli byste si dát pusu?" zeptá se jeden z fotografů. Ani neváhám a Anně jednu obrovskou dám. Takhle k sobě přilepení stojíme asi dvě minuty a potom se konečně odlepíme a znovu se fotíme. Anna mi smaže její rtěnku.
Uvaděč nám pomůže najít místo, kde bychom se měli usadit. Vedle mě bude sedět Usher a vedle něj Justin Bieber a kde je Justin Biber je i Selena Gomez, kde je Selena Gomez je Shakira a kde je Shakira, tam je… No nevím. Vedle Anny se usadí Lionel Richie a vedle něj Nicole Richie, jeho nevlastní dcera.
Všichni se usadí a já se neuvěřitelně těším až to celé začne. Moderovat bude Hugh Jackman, který moderoval i Oscara. Udělal super show, takže i na to se těším. Jsem totiž neuvěřitelně zvědavý co na něj vymyslel štáb Grammy. Určitě bude vtipný.
Hugh je tady a vítá nás. "Dobrý večer dámy a pánové. Milý hosté, milý nominování. Doufám, že se dneska nebudete nudit. Víte proč tady vůbec musíte sedět? No, už je to tak. Každopádně se těším na dnešní skvělé výkony jako budou třeba Christina Aguilera, Enrique Iglesias, Beyonce a nebude taky chybět módní přehlídka Lady Gagy. A hned první vystoupení bude mít: Hugh Laurie!" Novinka pro mě, nevěděl jsem že Dr. House dělá i sólo dráhu.
Jedna nominace, druhá nominace. A je tady moje první nominace, sranda je že ji předává Anna.
"Áá, Anna Kournikova nám předá cenu za nejlepšího zpěváka roku 2011."
"Ahoj Hugh, pro mě je to neuvěřitelné, že můžu předat tuhle krásnou cenu…"
"Pro mě by taky bylo kdybych měl nominovaného partnera."
"Tak si najdi zpěvačku a třeba budeš mít nominovaného partnera."
"Hm, ty na Grammy a já na Oscara jo?"
"Takže herečka? Randíš s herečkou? Chudák tvoje žena, ví o tom?"
"Eh, eh, Anno už nám raději odhal jméno."
"Cenu za nejlepšího zpěváka roku získává," Anna pomalu otevírá obálku. "Oh můj bože," řekne. Na Grammy Awards se mi líbí, že nikdo neví o výsledcích.
"Cenu za nejlepšího zpěváka roku 2011 získává…" ona musí napínat. "Justin Bieber!" Postavím se a stejně jako Usher a Selena Gomez. Na Justinovy jde vidět, že je opravdu šťastný. Není divu.
Po celém večeru jdeme ještě na večeři. Usměv Anny nezmizel ani po předávání cen. Můj vlastně taky ne. Nejsem zklamaný, že jsem nic nedostal. Nejsem smutný. Já jsem vlastně čekal, že to nedostanu. Dobře, možná trošku smutný sem. Ale je to jenom zaprášená plechovka.
Sedíme u stolu a povídáme si o všem. Anna mi říká že jsem byl skvělý a že jsem pro ni cenu Grammy vyhrál.
Postaví se a sedne si mi na klín. "Tvoje a moje cena je tady," řekne a přitom mi přiloží svou ruku na bříško. "Jsi těhotná?" řeknu s údivem. Absolutně neplánované. Jsem víc překvapený než kdybych zjistil, že se narodilo další dítě mému dědovy. Jsem absolutně vyvedený z míry. TĚHOTNÁ? Budu otec? Oh můj bože. Jak se to jenom mohla stát? Ježíši! Ne že bych neměl radost, teda já nevím jestli mám radost. Jsem zmatený. Hodně zmatený.
"Vím, že jsi to nečekal. Jak by jsi mohl. Neplánovali jsme to a dokonce mi je jasné, že nebudeš skákat metr vysoko, ale já jsem šťastná a doufám, že ty aspoň trošku taky," řekne Anna s povzdychem. Místo abych něco řekl, tak jí políbím.
Další ráno se probudím a to s děsnou náladou. Vůbec jsem se nevyspal. Ani trošku.
Sejdu dolů. Anna sedí na sedačce a s tím jejích úsměvem se mi vrátí včerejší zpráva. Sednu si k ní a přivinu si ji k sobě. Miluji ji. Je pro mě jako stvořená. Jenomže na dítě nejsem vůbec připravený. Ani trošku. Necítím se být dostatečně zralý na to abych mohl někoho vychovávat. Já? Já a dítě? Mám být otcem? Ještě jsem vůbec nedospěl. Jsem obrovské dítě.
"Celou noc jsi nespal," řekne Anna.
"Jo, přemýšlel jsem."
"Ty to dítě nechceš." V jejím hlase jde jasně znát, že ji to mrzí. Úsměv povadl a je pryč.
"Anno, já, já nevím. Necítím se na tak velkou zodpovědnost."
"A kdy se budeš cítit? Enrique, já na potrat nepůjdu. Jestli ti bude lépe když nebudu s tebou a budu sama. Fajn, myslím, že tě pochopím, i když vážně s těžkým srdcem budu od tebe odcházet, ale potrat po mě nemůžeš žádat." Jak mohla na něco takového přijít? Řekl jsem něco o potratu? O tom, že by měla jít pryč?
Vstane a jde do kuchyně. V očích ji vidím slzy. Pláče. Začíná mi chybět ten úsměv, který měla včera. Celý den se smála a byla šťastná. Teď pláče. Za obojí můžu já. Kdyby nebylo mě, tak by nebyla teď těhotná. Nejspíš by to dítě už dávno měla. Kdyby nebylo mě, tak by teď neplakala nad tím, že její přítel není připravený na dítě, které nosí pod svým srdcem. Jsem příčinou radosti i smutku.
Přijdu k ní, utřu ji slzy a obejmu ji. Pošeptám ji do ucha: "Nějak to zvládnu. Zvládneme to spolu." Vůbec si tím nejsem jistý, ale raději znovu uvidím ten její krásný úsměv štěstí. Slzy ji nesluší.

Hugh Jackman na předávání cen Oscars 2009

Písnička, která mě provedla psaním příběhu:

Jeden rok EUPHORIA 2

5. července 2011 v 20:13 | TheNomik |  Ostatní
Třetím singlem se stalo Heartbeat s bývalou zpěvačkou dívčí skupiny The Pussycat Dolls Nicole Sherzinger. Song napsal Enrique, Jamie Scott a Mark Taylor (Bailamos, Hero,...). Mark Taylor píseň také produkoval. Píseň byla nahrána v Miami, Florida, USA South Point Studios. Heartbeat mělo premiéru 8.června 2010 a videoklip pod réžii Hiro Murai 14.září 2010. Videoklip byl natočen v Kentwood, Michigan.


Natáčení klipu

Živé vystoupení s Nicole v Paul O'Grady Show


Čtvrtým singlem a zároveň druhým španělským singlem byla písnička No Me Digas Que No s duem Wisin Y Yandel, kteří s Enriquem v minulosti pracovali na remixu Lloro Por Ti a jejich Gracias A Ti. Singl byl vydan 19.října 2010 .
Videoklip byl natočená v Los Angeles, USA pod dohledem Jesse Torrero, který v minulosti natočil Do You Know/Dimelo či Gracias A Ti. Klip jsme poprvé mohli vidět 18.listopadu 2010.


Natáčení klipu

Živě na předávání cen Latin Grammy Awards 2010 s Wisin Y Yandel + I Like It

Enrique vydal úplně nový singl s názvem Tonight (I'm F*cking You) nebo také clean verze Tonight (I'm Loving You). Singl vyšel 22.listopadu 2010. Vůbec se na původní verzi Euphoria nedostala, ale poté co singl vyšel byla do alba přidaná. Sklaba byla nahraná s americkým rapperem Ludacris s produkcí DJ Frank E.
Videoklip spatřil světlo 22.prosince 2010. Klip se natáčel 4 dny v Los Cabos, Mexiko a v Los Angeles. Režisérem se stali BBGun (Alex Bergman, Maxim Bohichik) a Parris. Enrique si do klipu vybral slovenskou modelku Natalia Obradovičovej. Rozhovor s Natalii je ZDE.


První vystoupení s Tonight na předávaní cen American Music Awards 2010 + I Like It


Dalším singlem se stala skladba o hříšných tanečnicích Dirty Dancer, která je nazpívaná s Usher. Skladba má dvě verze, ale single vyšel jako nová verze s featuring Lil Wayne. Singl vyšel 9.května 2011..
Videoklip byl natočen režisérem Ethan Lader, svou premiéru měl 22.června 2011.. Videoklip se natáčel v Los Angeles, USA.


První živé vystoupení Dirty Dancer v nejlavnější pěvecké soutěži American Idol (Česko-Slovenská Superstar) 2011 + I Like It.


Už brzy by měl vyjít videoklip k dalšímu španělskému singlu Ayer.


Video text:
Fotografie z natáčení klipu.

Jeden rok EUPHORIA

5. července 2011 v 19:20 | TheNomik |  Ostatní
5.června v loňském roce (2010) vydal Enrique své 9.album s názvem EUPHORIA - v USA album vyšlo 6.června 2010. Album bylo vydané vydavatelstvím Universal Republic a Universal Music Latino. Euphoria je první album se španělskými i anglickými písničkami. Enrique se s singlem I Like It dostal na stejnou pozici jako před lety Michael Jackson a Prince.
Enrique říká, že je Euphoria o radosti a on sám si práci na desce neuvěřitelně užil. Enrique začal své turné s albem 29.ledna 2011 v Perto Rico, turné by mělo být ukončeno 22.října 2011 v Miami, FL.

Prvn singl Cuando Me Enamoro byl nazpívál s dominikanským zpěvákem Juan Luis Guerra. Skladbu napsal sám Enrique s pomocí Descemer Bueno.
Cuando Me Enamoro se vyšplholo na první místo v Hot Latin Songs. Do rádii byl vypuštěn 26.dubna 2010.
Videoklip byl natočený v Jersey City, New Jersey, USA. Klip byl vypuštěn 21.května 2010. Režisér byl Jesse Torrero (Do You Know).


Natáčení klipu

Živé vystoupení v talkshow Lopez Tonight

Druhým singlem se stalo I Like It, Enrique se na I Like It vyřádil s rapperem Pitbull. Píseň byla napsaná Enriquem, slavným producentem RedOne, Pitbull a aby tomu Enrique nasadil ještě větší šťávu, tak si přizval Lionel Richie. Písnička byla vypuštěna 3.května 2010.. I Like It se stalo okamžitě hitem. I Like It byl použit jako soundtrack k seriálu Jersey Shore, který běží na MTV.
Videoklip byl zveřejněný 19.května, réžie klipu Wayne Isham, a druhý klip s Jersey Shore herci 7.června 2010, réžie klipu David Rousseau.



Natáčení klipu
Jersey Shore verze

První živé vystoupení s I Like It

Část druhá o singlech: ZDE

Dirty Dancer (part 2)

1. července 2011 v 1:44 | TheNomik, Sára Tajina |  Ostatní
Večer v klubu jede naplno a já sedím jako na jehlách. Dívám se na holky, které teď právě tančí na pódiu. Jsou skvělé. Neskutečně rád se dívám na tanečnice. Fascinují mě. Chtěl bych vnímat hudbu tak jako ony. Stačí jediný jejich pohyb a jsem nabuzený. Shine jsem zatím nezahlédl, alespoň myslím, že ne. Je těžké hledat někoho, o kom nevíte, jak vypadá.
Podívám se na mobil a zjistím, že je už skoro dvanáct hodin. Na podium, kde tanečnice tancují, přichází nové tanečnice, které mají na tváři masky. Každé z nich věnuji několik pohledů. Pozoruji jejich pohyby, a zkoumám, která by to mohla být ta pravá. Je neuvěřitelné jak se dokáži vlnit. Většinu písniček znám a tak si je potichu a nevědomě zpívám.
Dávám si další mojito s čím přichází dárek.
Nevěřícně zírám na plyšového medvídka, který se objevil na stole společně s drinkem. Vzápětí se začnu nahlas smát. Další věc, kterou jsem dneska nečekal. Servírka se na mě usměje a z výrazu její tváře je jasně čitelné, že by mohla být moje. Ach jo. Tohle mě někdy opravdu unavuje.
Ani jsem si nevšiml, že tanečnice na pódiu vystřídala jedna jediná. Podívám se na ni právě v okamžiku, kdy dělá úchvatnou piruetu kolem tyče. Vypadá to jako kdyby létala.
Její pohyby jsou ladné a jde vidět, že tanec miluje. Nemůžu z ní spustit oči. Díky masce nemůžu rozeznat zda by to mohla být Shine.
Kolem tyče se otočí a oči zabodne na mě. Jemně se usměje a pokračuje v tanci. Mám pocit, že trochu znervózněla.
Trochu se musím pohnout. Někdo zamnou zvolá něco jako "No tak, pojď holka." Trochu mě to rozhodí a musím se otočit.
Kousek od sebe vidím chlapa v košili a džínech, které se vepředu výmluvně nadouvají. Ve tváři má skoro nepříčetný výraz. Tomu, že je nadržený, se nedivím - nejsem na tom o moc líp. Ale z toho, jak se tváří, je mi vážně šoufl. Pravda ovšem taky je, že mi do toho nic není, a tak se otočím zpátky k pódiu.
Kvůli masce je dost obtížné poznat, kam se ta holka dívá. Znervózňuje mě to. Jediné, co je jasné je, že má krásnou postavu a delší vlasy. Ve světlech není úplně jasné, jestli jsou světle hnědé nebo blond.
Skladba pomalu končí a tanečnice se pomocí ladných kroků dostává zpátky do zákulisí. Celou skladbu tančila jedině ona a já jsem z ní absolutně v háji. Nenamítal bych nic proti tomu, kdybych se směl podívat do zákulisí. Teď tam tancují znovu víc děvčat v různých sexy oblečcích. Jenomže mě zajímá jenom ta jediná.
Vezmu si plyšového medvídka, na stůl dám pár dollarů a jdu na tajnou misi. Potřebuji najít zadní vchod klubu, abych se dostal do zákulisí a našel ji. Tam mít masku určitě nebude.
Na hlavu si narazím kapucu a na oči tmavé brýle, abych se aspoň trochu schoval před případnými paparazzi. Kupodivu mě dnes ještě žádný neotravoval. Obcházím klub, mimo hlavního vchodu je tu tma jako v pytli. Za druhým rohem do někoho vrazím.
"Sakra, nemůžeš dávat pozor?" Zasyčí na mě vztekle ta osoba. Poznávám ženský hlas, který je tak hluboký a hebký, že mi z něj naskočila husí kůže.
"Promiň," omluvím se a snažím se v té zatracené tmě aspoň něco zahlédnout. Proti mě stojí silueta v tmavém plášti. Na hlavě má kapucu.
"Prší," řeknu a pokouším se najít aspoň něco, abych věděl s kým mám tu čest.
"Ano, miluji déšť," říká docela klidně. Usmívám se a nějak tuším, že se usmívá semnou. Nenápadně nahmatám její ruku, cítím jak ji má hebkou, jemnou. Ruku stáhne k sobě. "Promiň," omlouvám se. "To nic," řekne tiše, skoro šeptem. "Jak se dostanu do zákulisí, musím odnést vzkaz," ptám se. Řekne mi cestu a já se tam vydám.
Za dalším rohem objevím dveře, přesně jak mi řekla. Stojí u nich chlapík v obleku a podezíravě si mě měří. Sundávám si brýle a kapucu: "Potřebuji dovnitř, někoho hledám." Naštěstí mě poznal. Otevírám dveře a vcházím do naprostého chaosu. Jsem na chodbě, která má po každé straně spoustu dveří, většinou otevřených. Pomalu jí procházím a vidím, že vede do šaten. Kolem mě pobíhají tanečnice v různých kostýmech. Jednu se mi podaří odchytit: "Promiň, hledám Shine."
"Zlato, ta se šla vydýchat ven," řekne mi a já náhle ztuhnu. Stál jsem naproti ní. Dotkl jsem se její ruky.
Tanečnici poděkuji a utíkám ven. Venku se mezitím pořádně rozpršelo, měsíc není vůbec vidět. Otáčím se kolem dokola, dívám se na všechny strany, ale nikde ani zmínka pohybu. Uklidním svůj pohyb a soustředím se na hluk. Slyším, že je někdo v mé blízkosti. Slyším svůj tlukot srdce. Je vedle mě.
"Něco hledáš?" Zeptá se tiše a mně se z jejího hlasu sevře žaludek. Nikdy v životě jsem takový tón neslyšel.
"Co děláš venku v dešti?" Opáčím otázkou. Oči už přivykly tmě a já vnímám její siluetu. Do tváře jí ale nevidím.
"Řekla jsem ti přece, že miluji déšť. A taky tu čekám na taxi. Už tu mělo dávno být." Zní to lehce nazlobeně.
"Klidně tě odvezu domů," nabídnu ji. Chvíli ji potichu, ale potom řekne: "Děkuji, ráda to přijmu." Jako by se mi náhle ulevilo.
Spolu se proplétáme mezi kapkami deště. Dívám se dolů a dělám že svět kolem mě neexistuje.
Dojdeme k autě, otevřu ji dveře a ona promáčená na kost nastoupí. Teprve až teď si všimnu její okouzlující krásy. To mám řídit? A ty se taky uklidni laskavě! Poroučím sám sobě.
"Kam to bude?" Ptám se a snažím se, aby to znělo nezúčastněně. Dá mi to víc práce než bych si kdy myslel. Tichým hlasem, ze kterého mi opět naskakuje husí kůže, mi řekne adresu. Přikývnu, beze slova nastartuji a vyrážíme. Během cesty nepromluví ani slovo a mezi námi roste tíživé ticho. Občas se na ni pokradmu podívám. Sedí vzpřímeně, dívá se před sebe a z její tváře vidím kvůli kapuci jen málo. Až když zaparkujeme, podívá se přímo na mě a mně se na chvíli zastaví dech.
"Děkuji za odvoz. Pozvala bych tě dál, ale dneska to nepůjde." Přikývnu. Trochu až zklamaně se na ni dívám, ale tak aby to nepoznala.
"To je v pořádku." Usměji se a ona mi úsměv oplatí. Její úsměv je ohromující. Její rty jsou jako od Boha. Chtěl bych ji políbit.
"Hledal jsem tě," slyším se říkat. Tázavě se na mě podívá, ale neřekne nic. Odkašlu si. "Úžasně tančíš. Já teď budu točit videoklip k singlu a tak... myslel jsem... víš, já jsem..."
"Vím, kdo jsi." Mírně se na mě usměje a v tom úsměvu je krása i pokora. Nikdy jsem nic takového neviděl. Trpělivě čeká a nic neříká.
"Chtěl jsem tě požádat, abys pro mě na tom videoklipu pracovala."
Usměje se a já se snažím nevypadat jako vůl. "Ani nevíš, jak ráda bud na tom klipu pro tebe pracovat." Uleví se mi. Spadne ze mě kámen, který mě tížil. V duchu si pro sebe řeknu "mám to".
Natáhne se ke mně a dá mi pusu na líčko, usměje se a otevře si dveře od auta. Taky vylezu z auta a hned ji říkám: "Tady je moje číslo a ozvy se mi prosím." Přikývne a okamžitě si číslo uloží do mobilu. Prozvoní mi a tím mám i já to její.
"Musím už jít... je mi zima. Ozvu se."
"Můžu tě doprovodit?" Vypadne ze mě, aniž bych nad tím přemýšlel.
"Ne, děkuji, mám to jen kousek." Zase ten její zvláštní úsměv.
"Tak ahoj," dodá, otočí se a odchází. Ani v nejmenším nedala najevo, že se mnou minulou noc spala. Jsem z ní úplně vedle.