Dirty Dancer (part 2)

1. července 2011 v 1:44 | TheNomik, Sára Tajina |  Ostatní
Večer v klubu jede naplno a já sedím jako na jehlách. Dívám se na holky, které teď právě tančí na pódiu. Jsou skvělé. Neskutečně rád se dívám na tanečnice. Fascinují mě. Chtěl bych vnímat hudbu tak jako ony. Stačí jediný jejich pohyb a jsem nabuzený. Shine jsem zatím nezahlédl, alespoň myslím, že ne. Je těžké hledat někoho, o kom nevíte, jak vypadá.
Podívám se na mobil a zjistím, že je už skoro dvanáct hodin. Na podium, kde tanečnice tancují, přichází nové tanečnice, které mají na tváři masky. Každé z nich věnuji několik pohledů. Pozoruji jejich pohyby, a zkoumám, která by to mohla být ta pravá. Je neuvěřitelné jak se dokáži vlnit. Většinu písniček znám a tak si je potichu a nevědomě zpívám.
Dávám si další mojito s čím přichází dárek.
Nevěřícně zírám na plyšového medvídka, který se objevil na stole společně s drinkem. Vzápětí se začnu nahlas smát. Další věc, kterou jsem dneska nečekal. Servírka se na mě usměje a z výrazu její tváře je jasně čitelné, že by mohla být moje. Ach jo. Tohle mě někdy opravdu unavuje.
Ani jsem si nevšiml, že tanečnice na pódiu vystřídala jedna jediná. Podívám se na ni právě v okamžiku, kdy dělá úchvatnou piruetu kolem tyče. Vypadá to jako kdyby létala.
Její pohyby jsou ladné a jde vidět, že tanec miluje. Nemůžu z ní spustit oči. Díky masce nemůžu rozeznat zda by to mohla být Shine.
Kolem tyče se otočí a oči zabodne na mě. Jemně se usměje a pokračuje v tanci. Mám pocit, že trochu znervózněla.
Trochu se musím pohnout. Někdo zamnou zvolá něco jako "No tak, pojď holka." Trochu mě to rozhodí a musím se otočit.
Kousek od sebe vidím chlapa v košili a džínech, které se vepředu výmluvně nadouvají. Ve tváři má skoro nepříčetný výraz. Tomu, že je nadržený, se nedivím - nejsem na tom o moc líp. Ale z toho, jak se tváří, je mi vážně šoufl. Pravda ovšem taky je, že mi do toho nic není, a tak se otočím zpátky k pódiu.
Kvůli masce je dost obtížné poznat, kam se ta holka dívá. Znervózňuje mě to. Jediné, co je jasné je, že má krásnou postavu a delší vlasy. Ve světlech není úplně jasné, jestli jsou světle hnědé nebo blond.
Skladba pomalu končí a tanečnice se pomocí ladných kroků dostává zpátky do zákulisí. Celou skladbu tančila jedině ona a já jsem z ní absolutně v háji. Nenamítal bych nic proti tomu, kdybych se směl podívat do zákulisí. Teď tam tancují znovu víc děvčat v různých sexy oblečcích. Jenomže mě zajímá jenom ta jediná.
Vezmu si plyšového medvídka, na stůl dám pár dollarů a jdu na tajnou misi. Potřebuji najít zadní vchod klubu, abych se dostal do zákulisí a našel ji. Tam mít masku určitě nebude.
Na hlavu si narazím kapucu a na oči tmavé brýle, abych se aspoň trochu schoval před případnými paparazzi. Kupodivu mě dnes ještě žádný neotravoval. Obcházím klub, mimo hlavního vchodu je tu tma jako v pytli. Za druhým rohem do někoho vrazím.
"Sakra, nemůžeš dávat pozor?" Zasyčí na mě vztekle ta osoba. Poznávám ženský hlas, který je tak hluboký a hebký, že mi z něj naskočila husí kůže.
"Promiň," omluvím se a snažím se v té zatracené tmě aspoň něco zahlédnout. Proti mě stojí silueta v tmavém plášti. Na hlavě má kapucu.
"Prší," řeknu a pokouším se najít aspoň něco, abych věděl s kým mám tu čest.
"Ano, miluji déšť," říká docela klidně. Usmívám se a nějak tuším, že se usmívá semnou. Nenápadně nahmatám její ruku, cítím jak ji má hebkou, jemnou. Ruku stáhne k sobě. "Promiň," omlouvám se. "To nic," řekne tiše, skoro šeptem. "Jak se dostanu do zákulisí, musím odnést vzkaz," ptám se. Řekne mi cestu a já se tam vydám.
Za dalším rohem objevím dveře, přesně jak mi řekla. Stojí u nich chlapík v obleku a podezíravě si mě měří. Sundávám si brýle a kapucu: "Potřebuji dovnitř, někoho hledám." Naštěstí mě poznal. Otevírám dveře a vcházím do naprostého chaosu. Jsem na chodbě, která má po každé straně spoustu dveří, většinou otevřených. Pomalu jí procházím a vidím, že vede do šaten. Kolem mě pobíhají tanečnice v různých kostýmech. Jednu se mi podaří odchytit: "Promiň, hledám Shine."
"Zlato, ta se šla vydýchat ven," řekne mi a já náhle ztuhnu. Stál jsem naproti ní. Dotkl jsem se její ruky.
Tanečnici poděkuji a utíkám ven. Venku se mezitím pořádně rozpršelo, měsíc není vůbec vidět. Otáčím se kolem dokola, dívám se na všechny strany, ale nikde ani zmínka pohybu. Uklidním svůj pohyb a soustředím se na hluk. Slyším, že je někdo v mé blízkosti. Slyším svůj tlukot srdce. Je vedle mě.
"Něco hledáš?" Zeptá se tiše a mně se z jejího hlasu sevře žaludek. Nikdy v životě jsem takový tón neslyšel.
"Co děláš venku v dešti?" Opáčím otázkou. Oči už přivykly tmě a já vnímám její siluetu. Do tváře jí ale nevidím.
"Řekla jsem ti přece, že miluji déšť. A taky tu čekám na taxi. Už tu mělo dávno být." Zní to lehce nazlobeně.
"Klidně tě odvezu domů," nabídnu ji. Chvíli ji potichu, ale potom řekne: "Děkuji, ráda to přijmu." Jako by se mi náhle ulevilo.
Spolu se proplétáme mezi kapkami deště. Dívám se dolů a dělám že svět kolem mě neexistuje.
Dojdeme k autě, otevřu ji dveře a ona promáčená na kost nastoupí. Teprve až teď si všimnu její okouzlující krásy. To mám řídit? A ty se taky uklidni laskavě! Poroučím sám sobě.
"Kam to bude?" Ptám se a snažím se, aby to znělo nezúčastněně. Dá mi to víc práce než bych si kdy myslel. Tichým hlasem, ze kterého mi opět naskakuje husí kůže, mi řekne adresu. Přikývnu, beze slova nastartuji a vyrážíme. Během cesty nepromluví ani slovo a mezi námi roste tíživé ticho. Občas se na ni pokradmu podívám. Sedí vzpřímeně, dívá se před sebe a z její tváře vidím kvůli kapuci jen málo. Až když zaparkujeme, podívá se přímo na mě a mně se na chvíli zastaví dech.
"Děkuji za odvoz. Pozvala bych tě dál, ale dneska to nepůjde." Přikývnu. Trochu až zklamaně se na ni dívám, ale tak aby to nepoznala.
"To je v pořádku." Usměji se a ona mi úsměv oplatí. Její úsměv je ohromující. Její rty jsou jako od Boha. Chtěl bych ji políbit.
"Hledal jsem tě," slyším se říkat. Tázavě se na mě podívá, ale neřekne nic. Odkašlu si. "Úžasně tančíš. Já teď budu točit videoklip k singlu a tak... myslel jsem... víš, já jsem..."
"Vím, kdo jsi." Mírně se na mě usměje a v tom úsměvu je krása i pokora. Nikdy jsem nic takového neviděl. Trpělivě čeká a nic neříká.
"Chtěl jsem tě požádat, abys pro mě na tom videoklipu pracovala."
Usměje se a já se snažím nevypadat jako vůl. "Ani nevíš, jak ráda bud na tom klipu pro tebe pracovat." Uleví se mi. Spadne ze mě kámen, který mě tížil. V duchu si pro sebe řeknu "mám to".
Natáhne se ke mně a dá mi pusu na líčko, usměje se a otevře si dveře od auta. Taky vylezu z auta a hned ji říkám: "Tady je moje číslo a ozvy se mi prosím." Přikývne a okamžitě si číslo uloží do mobilu. Prozvoní mi a tím mám i já to její.
"Musím už jít... je mi zima. Ozvu se."
"Můžu tě doprovodit?" Vypadne ze mě, aniž bych nad tím přemýšlel.
"Ne, děkuji, mám to jen kousek." Zase ten její zvláštní úsměv.
"Tak ahoj," dodá, otočí se a odchází. Ani v nejmenším nedala najevo, že se mnou minulou noc spala. Jsem z ní úplně vedle.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama