Dirty Dancer (part 3)

17. července 2011 v 20:25 | TheNomik, Sára Tajina |  Ostatní
Ráno se probudím a rozhlédnu se. Tak jako minulou noc mám pocit, že něco postrádám.
Vstanu, dám si snídaní a jedu na natáčení mého nového klipu k písničce Dirty Dancer. V autě přemýšlím o scénáři ke klipu. Chtěl bych něco málo pozměnit. Režisér se zdá být v pohodě, tak snad to s ním dám nějak normálně dohromady. U Tonight se to moc nedalo.
Přemýšlím nad Shine. To není nic nového, ta mi zaměstnávala hlavu celých uplynulých čtrnáct dní. Bylo poměrně obtížné s ní domluvit termín natáčení. Původně jsem si myslel, že přes noc tančí v klubu a přes den má volno, ale mýlil jsem se. Překvapilo mě, že má ještě druhou práci, kterou dělá přes den. Musela si domluvit volno. Vůbec netuším, co dělá. Mluvil jsem s ní jen po telefonu a nechtěl jsem vyzvídat. Vrtá mi ale hlavou, proč na mě po telefonu působila tak unaveně.
Vylezu z auta a hned se na mě vrhne parta fanoušků. Rozdám jim pár autogramů a utíkám se schovat do budovy.
Fernando mě hned vítá. Všechno je připravené, kamery, světla, kameramani, režisér, já, dvě tanečnice,… Kde je Shine? Měla už tady být. Já jsem si myslel, že jdu pozdě a nakonec ona přijde ještě později.
"Pojď, obleču tě," řekne mi maskérka a tak se sní vydám do šatny.
Natáčení klipů mě docela baví. Tedy jak kterého, ale tenhle bude určitě fajn. Vlastně budu jen sedět v křesle, dívat se na tanečnice a tvářit se fascinovaně. To už mám za ty roky docela dobře natrénované.
Po návštěvě maskérky a kostymérky mám na sobě oblek a na obličeji make-up a na vlasech lak. To je ta horší stránka natáčení. Nemám rád, když na mě něco patlají. Prohlížím si klub, ve kterém budeme natáčet, a jsem nervózní. Shine tu pořád není.
Sednu si do křesla. Předemne dají kameru s kterou bude kameraman pohybovat nahoru a dolů, do strany, do zadu a zase dopředu ke mně. Režisér už ke mně jde, aby mi dal nějaké instrukce. "Enrique opři se a jenom zpívej, teď nahrajeme playback, ano?" Přikývnu a už se jede. Jelikož jsem nikdy neposlouchal, tak si stejně sednu jinak než bych měl a už slyším: "Playback!" Z písničky zazní sotva pár prvních tónů. Ani jsem neotevřel pusu a slyším "Stop!" Podívám se na režiséra. "Enrique, potřebuji, abys seděl..." Utne větu v půlce a zadívá se někam přes moje rameno. "No to je dost," utrousí sarkasticky. Ohlédnu se právě v momentě, kdy dovnitř nesměle vstupuje Shine. "Promiňte, že jdu pozdě," říká tiše a zkroušeně. Sevře se mi žaludek. Zdá se mi to, nebo jsem v jejích očích zahlédl slzy?
Postavím se a jdu k ní. Přivítám ji polibky. Vezmu ji bundu a dál se ji už chopí kostymérka a maskérka. Režisér na mě naštvaně volá, ale já ho ignoruji. Něco se muselo stát a já chci vědět co. Nebudu to z ní dolovat, ale mám obavy. Nakonec si přeci jenom sednu zpátky do křesla. "Playback!" Slyším a už stihnu otevřít pusu. Nějak se mi, ale vytratil výraz touhy po tanečnici. Slzy v jejich očích mě zarazily.
Nedokáži se soustředit a jsem sám na sebe naštvaný. Při práci se mi vždycky dařilo vypustit všechny ostatní vjemy. Až do dneška.
"Stop," slyším režisérův znechucený hlas. "Dáme si pauzu." Zvedám se z křesla a za pár chvil jsem v maskérně, kde Shine čeká na maskérku.
"Tak co se stalo?" Ptám se přímo. Pohlédne na mě očima, ve kterých vidím zoufalství.
"Minulý týden jsem si koupila auto a dnes ráno mi ho ukradli." Co v takové situaci říct? To nevadí, koupíš si nové? To se stane, mě ho taky ukradli? Jasně. Tímhle bych neutěšil ani milionáře natož dívku, která tancuje a nejspíš milionářkou nebude.
"Třeba se najde," řeknu a zároveň se zapíchnu. Jak jsem mohl tohle říct?
Přijdu k ní a obejmu ji. Nechci, aby se trápila, je až příliš na to hezká, aby se trápila kvůli auta. Věřím, že se to vyřeší.
Vyděšeně se ode mě odtáhne.
"Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit," omlouvám se a jsem zmatený víc než dřív. Vůbec se v ní nevyznám. Nebo jsem až moc zvyklý na to, že se ke mně dívky ochotně tulí?
"Opravdu mě mrzí, že jsem přijela pozdě. Musela jsem to vyřešit s policií." Vidím, jak moc se snaží zadržet další slzy, a daří se jí to. Rozpačitě si odkašle. Všimnu si, že si nervózně pohrává s prsty.
"To nevadí, taky chodím pozdě. Dennodenně." Snažím se ji trošku pobavit, což se mi malinko povede. Všimnu si, jak se ji zvedly koutky. Trošku se na mě usměje a do místnosti vstoupí maskérka. "Enrique máš jít na plac a já se tady o Shine postarám, nebo ji snad chceš nalíčit sám?" Usměji ji se na maskérku a zakroutím hlavou. "Ne, bůh ví, co by z toho vylezlo." Opustím místnost. Necítím se o moc lépe, ale aspoň se trošku usmála.
Po půl hodině naprostého soustředění jsou natočené první záběry a režisér vyhlásí další pauzu. Jdu se podívat na natočený materiál a musím si uvolnit kravatu. Nesnáším je. Záběry vypadají dobře. Teď je řada na tanečnicích, které půjdou na plac jedna po druhé. Shine má jít naposledy. U dveří do sálu spatřím pohyb; podívám se tam a na moment celý ztuhnu. Stojí tam Shine s vlasy sčesanými do hladka, oblečená do zlatých šortek, zlatého topu a zlatých bot na vysokých podpatcích. Je překrásná.
Jsem přikovaný k zemi a nemůžu z ní spustit zrak. Kdyby vedle mě teď vybuchla bomba asi bych si toho ani nevšimnul.
Režisér dal povel a první tanečnice začala tancovat. Udiveně se na ni dívám i když po očku spíš pozoruji Shine. Sedí na sedačce, na sobe si hodila mikinu a pozoruje tanečnici. K tomu popiji kávu, kterou ji udělal asistentka. Fernando si začal všímat, že po Shine koukám, ale dělám, že já jsem si ničeho nevšimnul stejně jako on si hraje, že nic nevidí a nekouká se na to co dělám.
Jenom co druhá tanečnice odtančí jde na řadu Shine. Sklopí zrak k zemi a poté se podívá na mě. Vstane a sundá si mikinu. "Jak si to přeješ?" Ptá se. Je naprosto vážná, po smutku ani památky. Musím říct, že mě svou otázkou zaskočila.
"O tom jsme snad mluvili," slyším režiséra. Zní otráveně. Shine se na něj klidně podívá a říká: "Já vím, že jsme o tom mluvili. Ale to je jeho klip." Obrátí se zpátky na mě: "Takže jak si to přeješ?" Polknu a podívám se ji do očí. Má je neuvěřitelně krásné. Je to zvláštní, dřív se mi líbily spíš modré nebo zelené oči, ale ona je má hnědé a já jsem z nich totálně mimo.
"Ladně," vypadne ze mě. Pokusím se o úsměv. Vůbec si nejsem jistý jestli se mi koutky opravdu zvedly nebo to je jenom můj pocit.
V očích se jí mihne pobavení a ona se skoro neznatelně ušklíbne. V tu chvíli je mi definitivně jasné, že jsem ztracený. Málokterá holka se na mě dokáže podívat skoro výsměšně.
"Ladně," opakuje, pohodí hlavou a jde na pódium. Když tančí, vidím najednou úplně jinou Shine než tu, která bojovala v šatně s pláčem. Je sebevědomá, drzá a svůdná. Při pohledu na její pohyby se mi zrychluje tep a musím si znovu povolit kravatu. Nestačím se divit, co dokáže se svým tělem. Každý pohyb vnímá jako nikdo jiný. Všechno naprosto do hudby zapadá a já jsem jako uzlíček nervů, teda spíš hormonů. Je to prostě neuvěřitelné.
Opřel jsem se a jenom jsem pozoroval jak se vlní. Udělala něco čím mě donutila k úsměvu. Taky se usmála.
"Dobrá práce," pochválím ji o nějaký čas později.
"Díky," odpovídá a navléká si mikinu. "Mám tu zůstat? Budete mě ještě potřebovat?" Chvíli se dívám do těch jejích neuvěřitelně hlubokých očí.
"Budeme," říkám. "Ve scénáři je malá změna. Na konci klipu ke mně přijdeš a políbíme se. Skoro. Pak mi zmizíš." Přikývne a jenom se usměje. Zajdu si pro kávu a zároveň taky donesu ji samotné. Poděkuje mi, ale přitom se na mě vůbec nepodívá. Je mi to divné, ale raději nechci aby si myslela, že po ní opravdu toužím. Nemůžu si dovolit, aby o tom věděla.
Zelené plátno už začínají chystat. Mám zelené plátno rád, ale někdy bych ho vyměnil za přírodu.
Shine diskutuje s režisérem o scéně, kterou máme točit. Živě při tom gestikuluje. Po očku ji pozoruji a čím dál tím víc jsem naštvaný, že si z naší společné noci nic nepamatuji. Popravdě řečeno už začínám pochybovat, že jsme ji spolu strávili. Ona se totiž chová, jako kdyby se nic nestalo.
Chvíli na to sedím znovu v křesle a Shine tančí kolem tyče. Na režisérův pokyn pomalu přichází ke mně. V půlce cesty si klekne a blíží se ke mně po čtyřech. Ve očích má neskutečně svůdný výraz. Vypadá jako šelma připravená ke skoku.
Přiblíží se až nečekaně blízko a já zavřu oči, protože mám opravdu pocit, že ji políbím. V ten moment se odtáhne a je fuč. Proč jsem si ji nevybral třeba do klipu Somebody's Me? Nebo Do You Know? Proč do Dirty Dancer, kde ji nemůžu políbit?
Poslední záběry v křesle jsou dotočené. Zelené plátno je připravené, ale před něj se postavím až zítra. Dneska už toho bylo dost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama