Song ze snu

29. července 2011 v 12:00 | TheNomik |  Ostatní
Ulehnul jsem do postele a zavřel jsem oči. Přestal jsem vnímat nesmyslný zvuk, který vycházel od sousedů. Něco mi přeběhlo po chodbě, to nešlo ignorovat. Christinu to vzbudilo, naštěstí malý Max stále spal.
"Slyšel jsi to?" zeptala se mě Christina strachy.
"Jo, ššš." Zvuk už nebyl dál slyšet. Ležel jsem jako přibitý. Neměl jsem strach, ale bylo to nepříjemné.
"Nechoď tam," řekla Christina. Dal jsem ji pusu na čelo a vyšel jsem ven z ložnice. Rozhlédnul jsem se, ale nikde nic. Zvuk se objevil v ložnici. Vběhnul jsem proto rychle dovnitř, rozsvítil jsem, ale nic tam nebylo.
"To jsem byla já," řekl Christina tiše. Zakroutil jsem hlavou.
"Nikdo tady nemohl být, protože brána by automaticky spustila alarm. Zapomněl jsem na to." S klidem jsem si lehnul zpátky ke Christině. Max začal plakat. Jako na potvoru, dělá to tak vždycky. Jenom co si lehnu, on začne brečet.
"Zajdu tam," řekla Christina. Byla dobrá matka, dobrá manželka a vůbec všechno. Byla to dobrá žena.
Když se vracela v ruce držela Maxe a kojila ho. Byli mu dva měsíce, bylo to ještě takové malé drobátko.
Jenom co si sedla s ním do postele, já jsem usnul a teď jsem vážně nevnímal nic. Zdál se mi sen.
Jel jsem v autě a vedle mě v sedačce spal malý Max. Měl už okolo deseti měsíců, alespoň to tak vypadalo. Z toho byl prostřih na nějakou louku, kde jsem měl Maxe v kočárku a jemně jsem s ním pohupoval. Hrála hudba. Já jsem otevíral pusu, zpíval jsem.
Další prostřih, tentokrát jsem se ocitnul v nějaké místnosti, kde byla jenom dětská postýlka a postel pro jednoho. Celé to vypadalo jako ve špatném hororu. Hudba hrála dál. Neměnila se. Byla to jedna písnička.
Maxe jsem uložil do postýlky a sám jsem si lehnul do postele. Na stropě, nad mou hlavou, byl nějaký obrázek. Nemohl jsem ho rozluštit, byl rozmazaný. Na nočním stolku, který se objevil, když jsem se otočil na bok, byla lampička a fotka v rámečku. Na fotce byla těhotná Christina. Pamatuji si, že jsem tuhle fotku pořizoval na naší dovolené v Kanadě, když jsme s Andresem a jeho rodinou grilovali. Byla to taková malá nevinná dovolená. Christina byla v sedmém měsíc. Tenkrát jsme si užili spousty zábavy. Andresova manželka už čekala třetí miminko. Měla termín hned týden po nás. Nechtěli vědět jestli to bude kluk nebo holka, tak se všichni sázeli. Já jsem typovala na holku, protože po dvou klucích už by ta holka přijít mohla. Jasně, že jsem prohrál. Jak jinak, že? Narodil se jim chlapeček a já jsem byl za kmotra.
Posadil jsem se a díval jsem se na fotku. U srdce mě pýchlo. Pocítil jsem tíživou bolest. Skoro jsem až vykřiknul.
Bum a další prostřih. Stál jsem na nějakém dětském hřišti. Měl jsem na sobě teplákovku a malý Max seděl v kočárku. Vytahoval jsem ho z něj. Přišla ke mně nějaká žena. Byla krásná, štíhlá a její blond vlasy vlály ve větru. Jako v reklamně na Shaumu.
"Páni, vy musíte být dobrý tatínek, když vezmete svou dceru na hřiště, bez maminky."
"Je to chlapeček," poznamenal jsem. Blondýnka se skoro až stydně usmála. "Pardon," omluvila se.
Posadil jsem se na lavičku a ona se posadila vedle mě. Až v ten moment jsem si uvědomil, že hudba přestala hrát. Už jsem ji neslyšel a slyšel jsem každé slovo, které jsem řekl. Hudba byla pryč. Ale tíživý pocit nezmizel.
Na klíně jsem držel Maxe a slečna se na něj dívala. "Páni, má krásně modré oči. Asi po mamince, že?" Usmál jsem se, ale byl to nucený úsměv. Podíval jsem se na jeho oči a opravdu je měl průzračně modré. Stejně jako Christina.
"Ano, po mamince," řekl jsem to tak sklesle a potichu, že jsem ucítil další bodnutí.
"Je mi to líto," řekl slečna najedenou.
"Co je vám líto?"
"Mamince se něco stalo, že ano?" Zatočil se semnou svět a já jsem cítil jak se sám ocitám někde v prázdnotě. Kolem mě nebylo nic jenom plamínky ze svíček kolem mě plápolaly. Znovu hrála hudba a já jsem otvíral pusu, znovu jsem zpíval. Tíživý pocit byl stále na místě. Hudba lehce slábla a já se probudil.
Prudce jsem se posadil. Podíval jsem se doprava, Christina vedle mě ležela a byla v pořádku. Byl to jenom ošklivý sen. Postavil jsem se a musel jsem se jít podívat na Maxe. Max taky spinkal. Byl roztomilý. Lehce pootevřenou pusou dýchal. Stejně jako tatínek. Mohl bych se na něj dívat celou věčnost.
Vrátil jsem se zpátky do postele. Christinu jsem objal. Probudila se. Dala mi svou ruku. Pravděpodobně okamžitě usnula, ale já jsem nemohl přestat myslet na tu písničku, která hrála v mém snu. Všechno to vypadalo jako klip. Jako by to byl natočený klip. Klip k jedné z mých písniček. Už mi z toho pravděpodobně hrabe, jsem už rok doma a vůbec nepracuji. Ani se nedivím, že mi hrabe. Nevětší problém je ten, že ta písnička, která tam hrála nemohla být moje. Nikdy jsem ji neslyšel a už vůbec jsem ji nenapsal. Ale slova byla moje. Cítil jsem, že je to moje. Moje slova. Moje hudba. Moje skladba. Slova jsem nezapomněl. Pamatoval jsem si je stejně dobře, jako si pamatuji na Hero, stejně jako na Do You Know nebo jiné. Ta písnička byla moje, ale já ji ještě nenapsal. Tedy, nepřenesl jsem ji na papír, byla jenom v mé hlavě a v mém snu. Je čas se vrátit do práce. Je čas tuhle skladbu přenést na papír a nahrát.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lucies lucies | E-mail | 16. srpna 2011 v 11:42 | Reagovat

mooc hezký! :-)

2 juana juana | 16. srpna 2011 v 12:44 | Reagovat

Nice work...:))) ;-)  8-)

3 GiraffeAndy GiraffeAndy | E-mail | 27. srpna 2011 v 15:29 | Reagovat

[1]:[2]: Souhlasím :-D  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama