Úsměv

15. července 2011 v 18:34 | TheNomik |  Enrique a Anna
Dneska jsem se probudil nějak časně. Většinou vstávám kolem deváté, ale dneska jsem vyžíral ledničku už v osm. Nevím čím to je, ale jsem nervózní. Hrozně nervózní. Zdály se mi hrozné sny. Mám hrozné myšlenky. Jsem ve stresu z dnešního předávání cen Grammy. Já ani nevím proč. Jsem nominovaný ve třech kategoriích a tuším, že nemám šanci. Měl bych si víc věřit sakra.
Sednu si před televizi a dívám se na nějaký seriál. Myslím, že je to kriminálka Miami. Nejsem si tím jistý, protože jsem… Moment, co to bylo za zvuk? Postavím se a jdu odkud zvuk vycházel. Z garáže.
Rozsvítím světla, ale nic a nikoho nevidím. Všechno je na svém místě. Rozhlížím se, ale opravdu nic. Vrátím se zpátky do obýváku. Na sedačce sedí Anna a usmívá se. "Co pak?" zeptám se a dám ji pusu na čelo. "Nic, já jen," řekne. "postrádala jsem tě v posteli." Za to ji dám pusu a mizím do koupelny.
Když se myji, tak znovu slyším podivný zvuk. Nejsem typ, který se bojí, ale takový zvuk moc často neslýchám. Zní to jako by někdo dýchal.
Musím si opláchnout obličej a tím smazat všechny moje halucinace. Přeci nejsem blázen, že?
Sednu si za stůl a v klidu sním s Annou snídani. Pořád se na mě usmívá jako by po mě něco chtěla. Má pěkný úsměv, ale hrozně mě to dráždí. Zvláště teď.
"Co je?" zeptám se s plnou pusou.
"Nic," odpoví mi s lehkým smíchem.
"Nekecej, co je?"
"Nic, papej ty šmudlo," řekne a utře mi z pusy máslo.
Zakroutím nad tím hlavou s úsměvem a dojím snídani. Pořád přemýšlím nad tím, co se dneska děje a co se bude dít. Vím, že je to jenom blbé předávání cen a vůbec na tom nezáleží kolik jich mám. Jsou to jen zaprášené plechovky. Tohle řekl Hudson ve filmu Auta (Cars). Když se tak nad tím zamyslím, tak mám pocit, že tenhle kreslený film by měl dostat nejméně všechny nominace na Oscara. Moje nominace jsou: Nejlepší zpěvák roku, Nejlepší skladba roku - I Like It a nakonec Nejlepší performer - což nechápu jak jsem se tam dostal. Na živo zpívám hrozně, ale děkuji, jsem rád, že tam jsem.
"Anno?" zakřičím na celý dům, aby mě slyšela.
"Ano, ano, už letím." Přiběhne dolů a zase má na tváři ten široký úsměv. "Co jsi chtěl?" zeptá se a její úsměv nepovadne. Jsem z ní v šoku. Jako by byla vyměněná.
"Co si mám obléct na dnešní předáván?" zeptám se a na to dodám, "Budu tam i zpívá, takže něco pohodlného a nechci ty blbé kalhoty co patří k saku."
"Oblečení jsem ti právě teď vyžehlila a leží na posteli. Ryfle, košile, kravata - žádné námitky nechci slyšet, a k tomu si vezmeš sako. Myslím, že to bude vypadat pěkně a blbé kalhoty nemáš součástí." Obtočila se kolem mě a dala mi pusu. Dneska je tak šťastná, že mě z ní asi picne. Nevím co se to s ní děje, ale líbí se mi to.
Den uteče jako voda a nastává večer. Jsem oblečený do toho co mi Anna připravila. Dívám se do zrcadla a pořád si opakuji slova písničky Why Not Me. Budu ji zpívat a nejsem si jistý, že to zvládnu. Jsem blázen, že?
Anna přijde zamnou v krásných zelených šatech. Dívám se na ni jako na obrázek, protože je neuvěřitelně krásná. Nemůžu uvěřit, že ji mám. Vypadá jako princezna. Když kouknu na sebe a kouknu na ni, tak si říkám, že by jsem si ty pitomé kalhoty měl dát. Ale co už, není moc času.
Fotíme se společně na červeném koberci. Usmíváme se a držíme se za ruku. "Mohli byste si dát pusu?" zeptá se jeden z fotografů. Ani neváhám a Anně jednu obrovskou dám. Takhle k sobě přilepení stojíme asi dvě minuty a potom se konečně odlepíme a znovu se fotíme. Anna mi smaže její rtěnku.
Uvaděč nám pomůže najít místo, kde bychom se měli usadit. Vedle mě bude sedět Usher a vedle něj Justin Bieber a kde je Justin Biber je i Selena Gomez, kde je Selena Gomez je Shakira a kde je Shakira, tam je… No nevím. Vedle Anny se usadí Lionel Richie a vedle něj Nicole Richie, jeho nevlastní dcera.
Všichni se usadí a já se neuvěřitelně těším až to celé začne. Moderovat bude Hugh Jackman, který moderoval i Oscara. Udělal super show, takže i na to se těším. Jsem totiž neuvěřitelně zvědavý co na něj vymyslel štáb Grammy. Určitě bude vtipný.
Hugh je tady a vítá nás. "Dobrý večer dámy a pánové. Milý hosté, milý nominování. Doufám, že se dneska nebudete nudit. Víte proč tady vůbec musíte sedět? No, už je to tak. Každopádně se těším na dnešní skvělé výkony jako budou třeba Christina Aguilera, Enrique Iglesias, Beyonce a nebude taky chybět módní přehlídka Lady Gagy. A hned první vystoupení bude mít: Hugh Laurie!" Novinka pro mě, nevěděl jsem že Dr. House dělá i sólo dráhu.
Jedna nominace, druhá nominace. A je tady moje první nominace, sranda je že ji předává Anna.
"Áá, Anna Kournikova nám předá cenu za nejlepšího zpěváka roku 2011."
"Ahoj Hugh, pro mě je to neuvěřitelné, že můžu předat tuhle krásnou cenu…"
"Pro mě by taky bylo kdybych měl nominovaného partnera."
"Tak si najdi zpěvačku a třeba budeš mít nominovaného partnera."
"Hm, ty na Grammy a já na Oscara jo?"
"Takže herečka? Randíš s herečkou? Chudák tvoje žena, ví o tom?"
"Eh, eh, Anno už nám raději odhal jméno."
"Cenu za nejlepšího zpěváka roku získává," Anna pomalu otevírá obálku. "Oh můj bože," řekne. Na Grammy Awards se mi líbí, že nikdo neví o výsledcích.
"Cenu za nejlepšího zpěváka roku 2011 získává…" ona musí napínat. "Justin Bieber!" Postavím se a stejně jako Usher a Selena Gomez. Na Justinovy jde vidět, že je opravdu šťastný. Není divu.
Po celém večeru jdeme ještě na večeři. Usměv Anny nezmizel ani po předávání cen. Můj vlastně taky ne. Nejsem zklamaný, že jsem nic nedostal. Nejsem smutný. Já jsem vlastně čekal, že to nedostanu. Dobře, možná trošku smutný sem. Ale je to jenom zaprášená plechovka.
Sedíme u stolu a povídáme si o všem. Anna mi říká že jsem byl skvělý a že jsem pro ni cenu Grammy vyhrál.
Postaví se a sedne si mi na klín. "Tvoje a moje cena je tady," řekne a přitom mi přiloží svou ruku na bříško. "Jsi těhotná?" řeknu s údivem. Absolutně neplánované. Jsem víc překvapený než kdybych zjistil, že se narodilo další dítě mému dědovy. Jsem absolutně vyvedený z míry. TĚHOTNÁ? Budu otec? Oh můj bože. Jak se to jenom mohla stát? Ježíši! Ne že bych neměl radost, teda já nevím jestli mám radost. Jsem zmatený. Hodně zmatený.
"Vím, že jsi to nečekal. Jak by jsi mohl. Neplánovali jsme to a dokonce mi je jasné, že nebudeš skákat metr vysoko, ale já jsem šťastná a doufám, že ty aspoň trošku taky," řekne Anna s povzdychem. Místo abych něco řekl, tak jí políbím.
Další ráno se probudím a to s děsnou náladou. Vůbec jsem se nevyspal. Ani trošku.
Sejdu dolů. Anna sedí na sedačce a s tím jejích úsměvem se mi vrátí včerejší zpráva. Sednu si k ní a přivinu si ji k sobě. Miluji ji. Je pro mě jako stvořená. Jenomže na dítě nejsem vůbec připravený. Ani trošku. Necítím se být dostatečně zralý na to abych mohl někoho vychovávat. Já? Já a dítě? Mám být otcem? Ještě jsem vůbec nedospěl. Jsem obrovské dítě.
"Celou noc jsi nespal," řekne Anna.
"Jo, přemýšlel jsem."
"Ty to dítě nechceš." V jejím hlase jde jasně znát, že ji to mrzí. Úsměv povadl a je pryč.
"Anno, já, já nevím. Necítím se na tak velkou zodpovědnost."
"A kdy se budeš cítit? Enrique, já na potrat nepůjdu. Jestli ti bude lépe když nebudu s tebou a budu sama. Fajn, myslím, že tě pochopím, i když vážně s těžkým srdcem budu od tebe odcházet, ale potrat po mě nemůžeš žádat." Jak mohla na něco takového přijít? Řekl jsem něco o potratu? O tom, že by měla jít pryč?
Vstane a jde do kuchyně. V očích ji vidím slzy. Pláče. Začíná mi chybět ten úsměv, který měla včera. Celý den se smála a byla šťastná. Teď pláče. Za obojí můžu já. Kdyby nebylo mě, tak by nebyla teď těhotná. Nejspíš by to dítě už dávno měla. Kdyby nebylo mě, tak by teď neplakala nad tím, že její přítel není připravený na dítě, které nosí pod svým srdcem. Jsem příčinou radosti i smutku.
Přijdu k ní, utřu ji slzy a obejmu ji. Pošeptám ji do ucha: "Nějak to zvládnu. Zvládneme to spolu." Vůbec si tím nejsem jistý, ale raději znovu uvidím ten její krásný úsměv štěstí. Slzy ji nesluší.

Hugh Jackman na předávání cen Oscars 2009

Písnička, která mě provedla psaním příběhu:
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sára Tajina Sára Tajina | E-mail | 15. července 2011 v 23:11 | Reagovat

To je tak krásné a tak pozitivní a tak smutné a tak... tak... ty víš!!! :-x

2 GiraffeAndy GiraffeAndy | E-mail | 27. srpna 2011 v 15:00 | Reagovat

Tos napsala krásně...jako všechny povídky!

3 enriqueiglesias-fanfiction enriqueiglesias-fanfiction | Web | 27. srpna 2011 v 18:46 | Reagovat

Děkuji moc!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama