Srpen 2011

Cestování s Alison (part 2)

13. srpna 2011 v 16:48 | TheNomik |  Ostatní
Po delší debatě jsem prohrál. Alison prostě ví, co má dělat, když protestuji.
Zašel jsem nahoru, abych se podíval, co bych si měl ještě vzít a taky jsem musel zajít pro GPS - tu budu zaručeně potřebovat. Už vidím, jak se úžasně ztratím a místo v Kanadě budu v Las Vegas.
Zapnul jsem notebook a na Google maps jsem si našel cestu. Se zjištěním, že tam s autem dojedeme za jeden den a jednu hodinu, když pojedeme v kuse se mi zatočila hlava.2 396 kilometrůsedět v autě. Ještě k tomu bych měl počítat s nějakými potížemi. Jako jsou dopravní objezdy, nehody nebo nějaké zastávky na benzínkách. Nemůžu řídit auto celý den. Takže by to chtělo nějaké ubytování, alespoň v motorestu. Bude to chtít večeři, oběd, snídani. To abychom si vzali spíš karavan než BMW.
Zavřel jsem notebook, nechal jsem ho nabíjet a vzal jsem sebou ještě náhradní baterku. Pro jistotu jsem do tašky s notebookem vzal přenosný internet, nabíječku do auta. Nabíječku na mobil - i do auta, i do zásuvky. Naštěstí jsme s Alison měli stejný mobil. Vzal jsem GPS a do ní jsem narval cestu, jak mi poradil kámoš Google. Vzal jsem baterku, abychom si mohli posvítit, kdyby se něco stalo. Do auta jsem ještě narval nějaké potřebné věci jako jsou kleště, kladivo, šroubky a další věci. Auto jsem nikdy nespravoval a věřil jsem mu, ale nikdy moje zlatíčko nejelo tak daleko.
Alison se už usmívala připravená u auta. Já jsem na ni hodil nějaký úšklebek.
"No tak, bude to zábava."
"Jasně, co když se pokazí auto? Opravíš ho?"
"Ty jsi chlap." Na Alison jsem poznal, že se na tohle dobrodružství těší.
Kufry a nářadí jsem nacpal do kufru. Alison na zadní sedadlo dala přenosnou ledničku s nějakými dobrotami. Hodila tam deky a polštáře. Já jsem tam ještě přidal tašku s notebookem. Do stojanu jsem dal GPS a zapnul jsem ji.
Alison pozamykala dům a potom najednou řekla: "Hele, a co pes?"
"Já jsem blbec. To kvůli tobě jsem na něj zapomněl." Rozčílil jsem se.
"Kvůli mně? Já za to nemůžu."
"Ne? A kdo vymyslel tuhle příšernou cestu?" V kapse jsem zašmátral po mobilu, abych mohl zavolat bratrovi.
"Můžeme ho vzít sebou."
"Zbláznila ses?" vyletěl jsem ještě víc. "To by bylo týrání. Nikdy necestoval autem. Ne takhle!"
"Ježíši, ten pes je zvyklý na letadlo, na loď, ale o autě nemá ani páru?!" Alison se plácla do čela a nasedla si do auta.
Vytočil jsem číslo na Julia a ten jako ten nejlepší bratr do deseti minut přijel a vyzvednul si pejska.
Ještě než jsem nastartoval a zapnul si pás, jsem si musel do přihrádky dát pití. Alison seděla jako přibitá, ani se nepohnul a raději nic neříkala. Auto bylo nabalené a měl jsem pocit, že se ani nepohne, ale naštěstí to byl jenom pocit.
Vyjeli jsme. Směr Toronto, Kanada.
Teprve když jsme se dostali na Palm Beach, je to stále ještě na Floridě. Po téhle hodině a půl se nám Alison probudila a promluvila.
"Dobré ráno, Růženko," řekl jsem mile. Nějak ze mě spadla ta nervozita. V rádiu zrovna hrálo Show Me The Money od Petey Pablo. Je to taková taneční písnička a je docela pohodová.
"Kde jsme?" zeptala se Alison rozespale.
"Palm Beach, ale už budeme Palm Beach Gardens."
"Stále Florida?" Přikývnul jsem. Alison zívla a podívala se na mě, jako by něco chtěla.
"Můžeme někde zastavit? Potřebovala bych si odskočit."
"Ty sis nezašla doma?" zeptal jsem se. Měla štěstí, že jsem měl opravdu skvělou náladu. Jinak bych ji asi zabil.
"Jsou to už skoro dvě hodiny, Enrique."
"Fajn, na nejbližší benzínce zastavím. Stejně potřebuji kávu."
Zastavil jsem na benzínce. Alison z auta vyletěla jako raketa. Já jsem mezitím natankoval a zaparkoval jsem auto dál. Zaplatil jsem za naši kávu a dvě bagety. Alison si ještě vzala nějaký zelený čaj v pet láhvi.
Sedli jsme si na benzínce a dali jsem si nějaký zákusek. Musel jsem si protřít oči. Nebyl jsem unavený, ale nebyl jsem zvyklý tak dlouho řídit. Musel jsem se soustředit na řízení, na svůj močový měchýř a taky jsem měl hlad. Nějak mě to trochu unavilo.
"Mám teď řídit já?" zeptala se Alison a napila se kávy.
"Ne, ještě je brzo. Vystřídáš mě později. Za dvě hodiny by se mělo setmít a pak se pojede lépe a pojedeme rychleji. Teď pojedeme po dlouhé cestě a nebude to přes centrum. Pojede se teď dobře. Ještě to zvládnu. Vystřídáš mě později, třeba nad ránem, dobře?" Alison souhlasila a dopila poslední kapku. "Koupím si ještě nějaký časopis, jo? Teď budu s tebou, nebudu spát."
"Klidně můžeš spát. Mě to nevadí."
"Ne, zatáhla jsme tě do toho, tak to s tebou přežiji." Usmál jsem se. Alison mi dala pusu a přitom mi vytáhla z kapsy peněženku. "Lepšíš se, ale stejně jsem cítil, že mi ji vytahuješ." Alison se zasmála a šla si pro časopis.

Písnička, která Enriquovi hrála na cestu, tak ať i vám se lépe cestuje.


Part 3: ZDE

Cestování s Alison (part 1)

7. srpna 2011 v 17:44 | TheNomik |  Ostatní
Probuzení bylo sladké jako samotná Alison. "Dobré ráno, hvězdo," řekla mi. Protřel jsem si oči a pokusil jsem se o stejně sladký úsměv, jaký měla Alison. Měla na sobě růžové letní šaty. Víte co? Je to divné. Nikdy mě takhle neprobudila. Tak neuvěřitelně krásná a zdá se mi docela svědomitá a rozhodně něco chce. Tím jsem si na sto procent jistý. Krása.
"Co se děje?" zeptal jsem se.
"Co říkáš na to, že bychom jeli za mou rodinou do Kanady? Už jsem je dlouho neviděla, a je fakt, že se mi stýská."
"Do Kanady?"
"Máš něco proti Kanadě?" Jo, asi jsem se měl spíš zeptat "Za rodinou?" Zeptala by se měl pak "Máš něco proti rodině?"
"Ne, nic nemám proti Kanadě. Jenom… jak… jak tě to napadlo?"
"Máma má narozeniny a taky by se přitom oslavila stříbrná svatba mých rodičů. A vlastně by to bylo fajn, kdybys je poznal." Tu radost v jejích očích bych nemohl pokazit.
No a tak jsem se nasnídal a mezitím jsem byl sbalený. Ano. Jedeme do Kanady.
Když jsem šel na záchod všimnul jsem si čtyř kufrů, které byl u dveří. Zamračil jsem se. Kdo k čertu potřebuje tolik věcí, jenom na pár dní v Kanadě? Tolik oblečení si nebrala ani na naši dovolenou v Karibiku. A nejlepší je na tom, že ani jeden z těch čtyř kufrů nebyl můj.
"Zlato, na co máš tolik věcí?" Alison se usmála jakoby se chystala lhát. Chvilku přemýšlela, takže si vymýšlela nějakou chytrou historku než otevřela pusu.
"Mám tam dárky." Podívala se bokem. Jeden ze znaků, že lže. Tohle mě naučila ona. Je to detektivka a za ty tři roky, co jsem s ní jsem se leda cos naučil.
Alison vyšetřuje vraždy. Baví ji to, ale abych pravdu řekl je to čas od času dost nechutné. Jednou, když přišla s halenkou od krve a k tomu mi řekla historku, co se stalo, tak mě natáhlo.
Pozvednul jsem obočí a natočil jsem hlavu doprava.
"Lžeš."
"Nelžu."
"Lžeš."
"Nelžu."
"Teď lžeš o tom, že lžeš. Dávej pozor ať se do toho neza…" Ani jsem to nestihl doříct a už jsem měl její rty přitisknuté na těch mých.
"V jednom jsou dárky, v druhém jsou oblečení, ve třetí jsou věci pro děti a v tom čtvrtém jsou věci na cestu. Ještě nějaký problém, pane Iglesias?"
Zakroutil jsem hlavou a potom jsem si něco uvědomil: "Vlastně jo, věci na cestu? Jaké věci na cestu? K čemu?"
"Přeci musíme jíst, pít. Je v tom deka a do auta hodím ještě polštáře." Vůbec jsem nechápal o čem to mluví. Přitom byla zvyklá létat letadlem a to moje znala jako by bylo její vlastní. Minulý rok semnou procestovala skoro celý svět. Tak na co polštáře? V letadle jsou. Na co deku? Máme tam peřiny. A nějaké deky se taky naj… do auta hodím ještě polštáře, do auta, do auta… "Jedeme autem? Do Kanady?" řekl jsem nahlas aniž bych si to uvědomil. Alison se otočila na mě a přikývla. Pozvedla ramena a dál se snažila nacpat poslední věci do kufru.
"To nemyslíš vážně, že ne?"
"Co máš zase za problém?"
"Máš v plánu jet z Miami do toho města v Kanadě?" Nestačil jsem se divit. Jak může být tak hloupá a myslet si, že pojedeme autem? Tohle mi hlava nebrala.
"To město v Kanadě se jmenuje Toronto, byl jsi tam, pamatuješ?"
"Jo, byl… letedlem."
"Jde ti o to, že nebudeš mít prvotřídní péči? No tak, přeci nejsi jedna z těch hvězdiček. Auto tě nezabije." Alison vypadala, že tohle bylo její poslední slovo. Jednoduše si to dirigovala jak chtěla.

Písnička na příjemnější cestování: California Calling, pro nás Canada Calling!!