Cestování s Alison (part 4)

27. srpna 2011 v 20:38 | TheNomik |  Ostatní
Alison zastavila. Podívala se na mě. Měla docela vyděšený výraz. Vylezl jsem z auta a zrovna začalo pršet. Naštěstí to byl jenom takový ten malý deštík.
Obešel jsem auto dokola, zastavil jsem se až u pravého zadního kola. Vzdychnul jsem a obličej jsem schoval do dlaní.
Alison přišla zamnou a poplácala mě po zádech. Podíval jsem se na ni.
"Umíš vyměnit pneumatiku, že jo?" zeptala se mě. V očích se ji lesklo lehké pobavení, ale zároveň měla strach, že to neumí.
"Nevím, to teprve zjistím." Alison se nevině usmála.
Našel jsem si potřebné věci a dokonce jsem vyhrabal z kufru od auta náhradní pneumatiku. Skoro jako správný mechanik. Všechno jsem si nachystal a začal pracovat. Abych se přiznal, nikdy jsem to dřív nedělal. Nikdy jsem nemusel. Nějak jsem si nebyl jistý jestli to vůbec dokážu.
Začalo víc pršet. Doslovně lilo jako z konve.
Dotahoval jsem poslední šrouby, aby nám to kolo ještě ke všemu neupadlo. To už bych pak asi nespravil.
Dokonce se za námi zastavila policie.
"Dobrý den, jaký máte problém?" zeptal se policista. Neměl ani snahu vylézt z auta. Nedivím se mu, taky bych byl raději schovaný v autě. Byl jsem už promočený na kost. Padaly velké kapky.
"Už pojedeme, jenom jsme dostali defekt," odpověděl jsem a rozhodil jsem rukama, jakože se nic neděje, že se to může stát každému.
Policista přikývnul a odjel. Zakroutil jsem nad nimi hlavou.
Sednul jsem si zpátky do auta. Alison nastartovala a jeli jsme dál. Mobil mi ukazoval, že je 8:30. To byl skvělý čas.
"Kde jsme?" zeptal jsem se a přepnul jsem rádio stanici.
"Georgia."
"Já doufal, že řekneš Kanada," povzdechnul jsem si. "Nebo aspoň New York."
"Tvé auto není raketa."
Díval jsem se z okna a přemýšlel jsem. Najednou jsem měl v hlavě jenom jedinou věc.
"Chci do hotelu." Alison se na mě podívala nechápavě. "Teď zajedeš někde do hotelu." Alison se zamračila ještě víc.
"Prostě nic k tomu neříkej a najdeme nějaký hotel nebo motorest."
"Za jak dlouho chceš do Kanady dojet? Říkali jsme přece, že se zastavíme…" Přerušil jsem ji v půlce její věty. "Alison, prostě jeď po95 apak jak se dáš na 26, tak tam někde najdeme nějaký motorest. Zaprvé mám hlad a za druhé mám chuť." Alison otevřela pusu dokořán a kroutila hlavou ze strany na stranu.
Sjeli jsme na26 ahledali jsme nějaký motorest nebo hotel nebo něco kde mají postel. Celá ta šílená cesta nám zabrala další tři hodiny.
V Západní Kolumbii jsme našli motel. Bez přemýšlení jsme na to doslovně skočili.
V motelu jsme pobyli asi tři hodiny. S tím, že jsme se povalovali - nejenom po sobě, ale i vedle sebe - koukali jsme na televizi a taky jsme si dali snídani.
Zasednul jsem zpátky za volat a už jsme vrčeli.
"Poslední tři hodiny byli pro mě ty nejlepší," řekl jsem, jenom co jsme se dostali na dálnici.
"Já si to myslela," řekla Alison a usmívala.
Další šílené nástrahy jako je defekt, nebo nutnost si odskočit na motel, nic takového už nenastalo. Několikrát jsme museli zajet na benzínku, zašli jsme do Macdonaldu. Trochu jsme se pokochali nakupování v obchodech - to byl pro mě trest. Ale jinak jsme celou cestu jeli bez jakýchkoliv komplikací. Malá komedie začala až v Kanadě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama