Cestování s Alison (part 1)

7. srpna 2011 v 17:44 | TheNomik |  Ostatní
Probuzení bylo sladké jako samotná Alison. "Dobré ráno, hvězdo," řekla mi. Protřel jsem si oči a pokusil jsem se o stejně sladký úsměv, jaký měla Alison. Měla na sobě růžové letní šaty. Víte co? Je to divné. Nikdy mě takhle neprobudila. Tak neuvěřitelně krásná a zdá se mi docela svědomitá a rozhodně něco chce. Tím jsem si na sto procent jistý. Krása.
"Co se děje?" zeptal jsem se.
"Co říkáš na to, že bychom jeli za mou rodinou do Kanady? Už jsem je dlouho neviděla, a je fakt, že se mi stýská."
"Do Kanady?"
"Máš něco proti Kanadě?" Jo, asi jsem se měl spíš zeptat "Za rodinou?" Zeptala by se měl pak "Máš něco proti rodině?"
"Ne, nic nemám proti Kanadě. Jenom… jak… jak tě to napadlo?"
"Máma má narozeniny a taky by se přitom oslavila stříbrná svatba mých rodičů. A vlastně by to bylo fajn, kdybys je poznal." Tu radost v jejích očích bych nemohl pokazit.
No a tak jsem se nasnídal a mezitím jsem byl sbalený. Ano. Jedeme do Kanady.
Když jsem šel na záchod všimnul jsem si čtyř kufrů, které byl u dveří. Zamračil jsem se. Kdo k čertu potřebuje tolik věcí, jenom na pár dní v Kanadě? Tolik oblečení si nebrala ani na naši dovolenou v Karibiku. A nejlepší je na tom, že ani jeden z těch čtyř kufrů nebyl můj.
"Zlato, na co máš tolik věcí?" Alison se usmála jakoby se chystala lhát. Chvilku přemýšlela, takže si vymýšlela nějakou chytrou historku než otevřela pusu.
"Mám tam dárky." Podívala se bokem. Jeden ze znaků, že lže. Tohle mě naučila ona. Je to detektivka a za ty tři roky, co jsem s ní jsem se leda cos naučil.
Alison vyšetřuje vraždy. Baví ji to, ale abych pravdu řekl je to čas od času dost nechutné. Jednou, když přišla s halenkou od krve a k tomu mi řekla historku, co se stalo, tak mě natáhlo.
Pozvednul jsem obočí a natočil jsem hlavu doprava.
"Lžeš."
"Nelžu."
"Lžeš."
"Nelžu."
"Teď lžeš o tom, že lžeš. Dávej pozor ať se do toho neza…" Ani jsem to nestihl doříct a už jsem měl její rty přitisknuté na těch mých.
"V jednom jsou dárky, v druhém jsou oblečení, ve třetí jsou věci pro děti a v tom čtvrtém jsou věci na cestu. Ještě nějaký problém, pane Iglesias?"
Zakroutil jsem hlavou a potom jsem si něco uvědomil: "Vlastně jo, věci na cestu? Jaké věci na cestu? K čemu?"
"Přeci musíme jíst, pít. Je v tom deka a do auta hodím ještě polštáře." Vůbec jsem nechápal o čem to mluví. Přitom byla zvyklá létat letadlem a to moje znala jako by bylo její vlastní. Minulý rok semnou procestovala skoro celý svět. Tak na co polštáře? V letadle jsou. Na co deku? Máme tam peřiny. A nějaké deky se taky naj… do auta hodím ještě polštáře, do auta, do auta… "Jedeme autem? Do Kanady?" řekl jsem nahlas aniž bych si to uvědomil. Alison se otočila na mě a přikývla. Pozvedla ramena a dál se snažila nacpat poslední věci do kufru.
"To nemyslíš vážně, že ne?"
"Co máš zase za problém?"
"Máš v plánu jet z Miami do toho města v Kanadě?" Nestačil jsem se divit. Jak může být tak hloupá a myslet si, že pojedeme autem? Tohle mi hlava nebrala.
"To město v Kanadě se jmenuje Toronto, byl jsi tam, pamatuješ?"
"Jo, byl… letedlem."
"Jde ti o to, že nebudeš mít prvotřídní péči? No tak, přeci nejsi jedna z těch hvězdiček. Auto tě nezabije." Alison vypadala, že tohle bylo její poslední slovo. Jednoduše si to dirigovala jak chtěla.

Písnička na příjemnější cestování: California Calling, pro nás Canada Calling!!

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama