Říjen 2011

Cosmopolitan 2011

26. října 2011 v 14:17 Interviews/Zajimavosti
Enrique prolomil všechny hranice mezi jazyky a geografii. Když je na pódiu, ta všechny zvedne z jejich sedaček (včetně mužů). Je King of the Dance Charts, téměř překonal Madonna, Michael Jackson a Prince. Má duety s Pitbull, Usher, Juan Luis Guerra a další Jennifer Lopez.

Mimoto, Enrique je hodně milý, nádherný a otevřený. Je taky talentovaný, dobrý přítel, sexy a podle Anny Kournikové (partnerka 10 let): "Bude dobrým otcem, když budeme mít děti." Enrique byl úspěšný v Evropě s jeho Euphoria Tour a teď ho máme v US. Jeho nový projekt Euphoria Deluxe, kde budou tři nové písně, jeden z nich je "Mouth2Mouth" s Jennifer Lopez. Podle jeho video "Hero", které bylo viděno 38 milióny lidmi na světě, můžeme předpokládat, že tohle video bude lámat rekordy. Takže co tento člověk má, že náš všechny svádí? Užijte si to!

Jaké máš plány, když jsi dokončil světové turné? Budeš mít pár měsíců volno?
No, nemyslím si, že mě nechají moc odpočívat a to, protože musím vzít výhodu. Když dokončím turné v US, budeme vydávat deluxe verzi Euphoria v Evropě se třemi novými skladbami. Takže budu trávit čas promem. Ačkoliv jsem ještě stále nebyl v Latinské Americe… Argentina, Mexiko, a doufám v Kolumbii, protože jsem tam ještě nikdy nebyl na vystoupené a umírám pro to, abych tam mohl být.

Jak oslavíš, když vyhraješ Latin Grammy?
Když vyhraji, tak nebudu nahý v kasinu… To určitě! (Smích). Jsem polichocen touhle nominací a jako vždy říkám, že není moje, je mých fanoušků a v tomto případě i mých kolegů, které jsem obdivoval natolik, že jsem se odvážil jít na Euphoria dobrodružství s nimi.

S Annou jsi už 10 let a to je rekord pro celebrity páry. Jaké je to tajemství pro dlouhý vztah?
Ty cosmo-dívky by to měli vědět… Anna mě nenechá se podívat na někoho jiného (vtip). Vážně, nemyslím si, že někdo zná to tajemství.V našem případě, jsme hodně slučitelní a důvěřujeme jeden druhému. Když se rozhodnete být ve vztahu s někým, měli by tam být pravidla, a pro mě je to ji dát kvalitní čas, kdykoliv dostanu šanci. Vždycky být upřímný a nic před sebou neskrývat.

Je Anna tvoje duševní dvojče?
V téhle chvíli, je největší dvojče, které jsem potkal. Ona je moje holka. Ona je sladká a silná ve stejnou dobu, sexy, zábavná a má hodně trpělivosti semnou, protože být semnou je hodně těžké.

Co peníze znamenají pro Enrique Iglesias?
Peníze přicházení a odcházejí, nedávají vám štěstí, ale vydělávat s potem na čele vám pomůže dosáhnout vašich cílů. Nemyslím si, že je to hodně o penězích, ale o tom o čem mám přemýšlet je, jak moc mám štěstí žít z toho, co je vášnivé, jako požehnání, že je to pořád aktuální a můžu počítat s lidmi, kteří mě podporují.

Největší rozdíl mezi mužem a ženou…
Ženy jsou kousky díla, my jsme hlavy rodiny, ale ony jsou krk a musím obrátit kdekoliv řeknou. Muži jsou míň romantičtí a přemýšlí, ženy jsou víc racionální a citlivější.

Co je tvou největší slabostí?
Jak jako? Trochu mě děsíš (smích). Když mluvíme o jídle, tak to jsou hamburgery se smaženými rajčaty. Další slabostí je moře, miluji trávení času v Los Cabos a později se dostanu k rumu. Trochu Atlantico Rum na skalách při západu slunce… to je dokonalý útěk. Mojí další slabostí jsou ženské nohy.

Jaký je tvůj největší sen jako umělce?
Žiji jeden den v čase. Stále mám co dělat a užívám si jako by to mělo být to poslední. Pro příklad, tohle turné mi dalo hodně spokojenosti. Ale vystupovat v Austrálii a pracovat s Juan Luis Guerra, to jsou sny už splněné.

A jaké máš své osobní sny?
Základy. Mít zdravý život, být obklíčen lidmi, které miluji. Být dobrý otcem, pokud se to jednoho dne stane.

Řekneš nám něco o tvých projektech v roce 2012?
Pro teď… Deluxe Euphoria a tři nové písně, které mě zaměstnají na pěkně dlouho.


Beatriz (part 2)

12. října 2011 v 19:22 | TheNomik |  Enrique a Anna
Julio ze zásuvky vytáhne nějaké listy. "Tohle," řekne a podá mi je. Podívám se na ně a s ohromeným výrazem řeknu: "Tohle nezazpívám. Nejsem Celine Dion ani Barbara Streistand." Julio se pousměje.
"Jsi Enrique Iglesias, já vím. Znám tě už 36 let, bráško, vím, kdo jsi."
"Aha, takže tu pasáž budeš zpívat ty jo? Ty to zazpíváš? Ne, že bych ti nevěřil, ale i pro ženskou už je to docela vysoko, nebo je tady něco co nevím?" Julio se na mě podívá, jako by mě svýma očima chtěl probodnout. Dělá to tak už od puberty. Vždycky se na mě takhle podívá a tím mi jasně říká, že on mluví vážně a já si z něj nemám dělat srandu. I když je starší, já si z něj rád utahuji. Jehlou píchám do míst, kde uzná, že mám pravdu.
"Ne, ale vím, že to vyzpíváš. Slyšel jsem tě zpívat. Už několikrát," nedal se Julio.
"Jak mám zazpívat C3 čistě? Zazpívám to, ale bude to znít děsně." C3 je už třetí oktává, ta je hodně vysoko. Ani se to nezdá, ale nezvládám to tam. Někdy už ve druhé oktávě mám zmatek, ale nějak se to ještě dá, ale třetí? "Je to těžké. Mariah Carey dokáže vyzpívat až 7 oktáv, ale používá nejvíc 5 nebo 3. Já jsem chlap a mám zpívat jako Mariah Carey? Nebo snad jako Christina Aguilera, Leona Lewis, nebo Whitney Houston? Zbláznil ses?" Julio se poškrábe na čele a potom řekne: "Dobře, tak si to hoď o tón nebo dva níž."
Společně sestavíme skladbu na kytaře. Napsal to krásně, slova jsou krásná, řekl bych hodně zamilovaná slova. Já jsem mu jenom něco doladil.
Spolu s Juliem a písničkou jsem ztratili skoro celé odpoledne. V pět hodin už je pohřeb. Když se podívám na hodiny, tak zjišťuji, že jsou už dvě. Čas na oběd a na malou procházku, kterou jsem slíbil mámě.
Na procházce si s mámou povídáme. Vypráví mi nějaké věci z posledních dnů. Nemluví o Beatriz, mluví pouze o věcech tykající se Španělska nebo sester. Potom ji zase já vyprávím něco z turné a Anně. Máma mě zve na nějakou oslavu, která se bude konat příští rok v létě. Samozřejmě to přijmu, nemohl bych nepřijít. Navíc budu mít příští rok docela hodně času na to abych byl s rodinou a přáteli. Aspoň, to tak plánuji.
Když se vrátíme, tak se jdu obléct. Anna mi vyžehlila černé kalhoty, bílou košili. Obleču se a potom mi ještě Anna uváže kravatu. Ne, že bych byl neschopný, ale vázaní kravaty mi nikdy nešlo. Obleču si černé sako, ty hrozné boty a začínám si připadat jako blbec.
Pomůžu Anně zapnout černé šaty. Podám ji černý svetr. Má krásně upravené vlasy. Tak svátečně a přitom tak jednoduše. Moc ji to sluší. Boty nemá na tak vysokém podpatku, jak jsem si zvyknul, takže mi najednou připadá nějaká maličká. Ale je krásná. Jak já jsem k ní jenom přišel?
Auta nás odvezou na místo.
Nešlo se nás tady opravdu hodně. Už z dálky vidím moji sestřenici, která má neobvykle velké bříško. Ani jsem nevěděla, že je těhotná.
Přijde k nám. "Ahoj, ráda vás oba vidím," řekne svou roztomilou angličtinou. Anna ji obejme a pogratuluje k miminku. To stejné udělám i já. Všichni se potom navalíme do síně. Všichni pokládají své květiny kolem rakve. Já a Anna tam taky jednu velkou položíme a jdeme si sednou do přední řady. Zní to hrozně. Musíme sedět vepředu, jako nejbližší rodina. Vedle mě sedí máma, vedle mámy sedí Julio a potom Chabeli. Nikde nevidím Charisse, Juliovu snoubenku. Až později si všimnu, že sedí v další řadě. Nemám náladu se tím zabývat, proč tam sedí, takže to nijak zvlášť neřeším. Sám se snažím uklidnit. Když se rozhlédnu všude vidím tetu. Snažím se, abych se nerozbečel. Raději zavřu oči a snažím se ignorovat smutnou hudbu, která hraje. Je to oblíbená písnička Beatriz. Proto se snažím, abych byl jako hluchý.
Když přijde farář, aby řekl jednoduché povídaní o tetinem žitě, tak mámu chytnu za ruku. Celý proslov netrvá moc dlouho a je to dobře. Nevydržel bych to déle poslouchat. Musím uznat, že má teď Anna obrovskou výhodu, nerozumí tomu. Když ten muž začne hovořit filipínsky, tak i já ztratím a nemám ponětí o čem mluví, ale předpokládám, že je to jenom překlad toho, co řekl ve španělštině. Anna mi zmáčkne ruku, poznala, že dostávám záchvat paninky a pravděpodobně se co nejdřív rozpláču a budu brečet, jako želvička. Snažím se to, co nejdéle udržet. Zavřu oči, kapička slzy mi sklouzne po tváři, potáhnu nosem. Ještě pořád jsem klidný, ale v hlavě mi koluje všechno možné. Vzpomínky na to, jakou mi byla oporou. Kdykoliv jsem ji potřeboval, tak byla tady. Kdykoliv ji kdokoliv potřeboval, tak tady byla. Byla neuvěřitelný člověk. Měla velké srdce a otevřou náruč. Chybí mi. Hrozně moc mi chybí a strašně moc mě bolí, že odešla. Odešla a já jsem ji nemohl říct sbohem. Nevím jestli je to lepší, že jsem ji v ten den neviděl nebo je to horší. Nikdy na ni nezapomenu a nikdy nezapomenu to, kým byla.
Po tomhle hrozné obřadu, který byl plný slz se konečně odebereme na večeři. Vím, že tam už nikdo plakat nebude a já se můžu konečně skrýt a někde zakřičet. Mám vztek a musím ho dostat ven.
Ještě než se všichni usadí ke stolu, tak zůstávám venku. Ruce mám v kapse a jenom tak stojím a dívám se někam do neznáma. Nám úplně vypnuto. Nepřemýšlím. Prostě jenom bezhlavě stojím, v dešti. Kapky deště na mě dopadají a já je úplně ignoruji.
Z mého postávání na dešti mě vysvobodí Anna, která zamnou přijde. Nemusím nic říkat a ona sama ví o co jde. "Křič, neuslyšíte, je tam kravál."
"Ááááá," ulevím si a skončím Anně na rameni. Nevydržel jsem to. Musím to dostat ze sebe. Nic mi neříká, hladí mě po zádech a utěšuje mě. Jenom, co se zase uklidním a Anna mi pučí její kapesníček, tak utíkáme do budovy. Sedneme si na svá místa a čekáme proslov. Toho se nakonec chopí Beatrizina dcera, moje sestřenice. "Byla naší mámou, naší tetou, babičkou, byla nám vším. Řekla nám, že chce, abychom šli dál a to taky musíme udělat. Ona je stále mezi námi. Takže na tu nejlepší ženu na světě." Všichni jsme si připili, skleničky cinkali jedna za druhou.
Máma se postaví a všem řekne, že Julio a já budeme před večeři zpívat.
Mikrofony a kytara už byla připravená. Sedneme si na židle, Julio se chopí kytary a začne hrát. Já začnu zpívat.
Po našem vystoupení jsme dostali potlesk a někdo v zadu zavolal: "Ještě jednu!" Úplně mi tím připomněl koncerty. Tam taky všichni křičí ještě, ještě! S Juliem se domluvíme na další skladbě a tou je Cuando Me Enamoro, která je v originále s Juanem Luisem Guerrou.
Snažím se, aby se všichni přidali, to se mi naštěstí podaří a všichni zpívají s námi. Na posutě z nich vidím, že se jim nálada zlepšila. Jsem moc rád, mě se vlastně taky zlepšila. Dokonce i samotná máma se usmívá a zpívá s námi. Účel to rozhodně splnilo.
Po našem "koncertě" se jdeme konečně usadit. Ale jíst ještě nemůžeme, protože se na to postavila Anna. "Prosím, chtěla bych vám všechno ještě něco říct," začne a v místnosti zavládne ticho. "Celá rodina se tady sešla a já bych všem chtěla říct, že já a Enrique," trochu to napíná sakra, pomyslím si a netrpělivě čekám, co z ni vypadne. "Já a Enrique budeme mít miminko." Nejsem schopný jediného slova. Jako by mi někdo vymazal hlavu. Matně slyším, že je v místnosti trochu rušnější, ale přesto všichni mlčí. Dívám se na Annu, která se dívá na mě a dívá se mi přímo do očí. Její výraz mi přijde jako by nemohl přečíst mé myšlenky.
Když se z mého otřesu lehce proberu, tak si všimnu ruky, která je ke mně natažená. Podívám se komu patří a s překvapením zjišťuji, že je to můj otec. "Gratuluji… synu. Budeš tím nejlepší otcem." Ruku opatrně přijmu. Podívám se zpátky na Annu, kterou konečně obejmu a políbím. A konečně je v místnosti o něco větší hluk. Někdo zakřičí gratuluji. Podívám se na místo, kde by měla sedět máma. Ale není tam. Rozhlédnu se kolem dokola, ale nikde ji nevidím. Podívám se na Julia a ten mi ukáže směrem ven ke dveřím.
Venku najdu mámu, jak sedí stojí stejně jako já jsem stál předtím. Přijdu za ni a podívám se na ni. Má ve tváři slzy.
"Enrique, ani nevíš jakou mám teď radost," řekne mi máma.
"Já nevím, co cítím. Jsem teď zmatený, nevěděl jsem o tom." Máma přikývne.
"Jsem ráda, že tvůj otec dostal rozum a přišel za tebou a podal ti ruku. A taky si myslím, že budeš tím nejlepším otcem. Jsi dobrý syn a o to budeš lepším tátou. Jsem šťastná." Usměje se a já taky. Obejmeme se. Chvíli tam jenom tak stojíme v náručí jeden druhého.
"Není ti zima?" zeptám se ji.
"Ano, měli bychom jít dovnitř na večeři. Máš hlad?"
"Mám a velkým." Společně odejdeme dovnitř.
Celý večer už skoro s bratrem prozpívám a nebo prokecám s ostatními. Aby se mi tam Anna nenudila, tak ji všechno překládám, dobře, ne úplně všechno, ale hodně věcí. Hodně lidí se už směje a tancuje. I já jsem se nějak vyprostil ze smutku a už raději myslím jenom na to nejhezčí.
Na mimi pódium se znovu dostanu a s bráchou a ještě několika lidmi začneme hrát nějakou písničku. Snažím se všechny roztleskat a jsem vděčný za 16 let zkušeností zvednou lidi ze židlí. Všichni tleskají do rytmu semnou a já je pobízím. "Teď ženské pohlaví! Pojďme!" Začínám zpívat trochu nevkusnou písničku, ale hodně lidem se líbí. Je to Right There od Nicole Sherzinger. Naštěstí u téhle psničky dělám jenom vokalistu a pobízím lidi, na starosti si to vzala Chabeli. Je pravda, že málo kdo o ní věděl, že umí zpívat. Dokonce i samotná máma s tátou jsem v šoku. "Right there, keep it right there…"
Všechno skončí až kolem druhé hodiny ráno. Anna je unavená k smrti. Není zvyklá chodit pozdě spát a navíc když je těhotná. Já blbec jsem si nevšimnul, že častěji spí, je víc unavená a nic se ji nechce. Měl jsem si toho všimnout.
Když jsme dorazili zpátky do Miami, tak mi Anna prozradila, že se to dozvěděla ve stejný den, kdy jsem ji řekl, že teta umřela.
Je to tak, někdo se narodí a někdo umře. A nám se narodila dcera, kterou jsme nakonec pojmenovali Beatriz.

Beatriz (part 1)

12. října 2011 v 19:20 | TheNomik |  Enrique a Anna
Dívám se do okna. Na okně vidím kapičky deště. Fouká vítr. Je přesně takové počasí, jak se zrovna cítím. Kapičky deště jako moje slzy, vítr, který v mé hlavě dělá zmatek. Všechno se semnou zatočilo, když přišla ta hrozná zpráva. Nic horší už se ani stát nemůže. Člověk chvíli cítí štěstí a potom se všechno otočí a padá dolů.
Umřel mi člen rodiny. Mám pocit, jako by něco umřelo i ve mně. Byla to moje teta. Miloval jsem ji. A teď je pryč, ale vím, že bude tady kolem mě.
Venku se snad počasí zbláznilo. Je to snad jenom můj pocit, že je tam tak škaredě nebo je to tak? Není čas nad tím přemýšlet.
Odvrátím pohled od okna ke dveřím. Anna přišla do místnosti a začala zabalovat věci na cestu do Madridu na pohřeb. Sleduji ji. Vlastně to ani nevnímám, co balí. Prostě se na ni dívám. Když se na mě podívá, tak odvrátím pohled. Nechci, aby mě takhle viděla. Stačilo to včera a předevčírem. Musím být silný.
"Enrique," řekne a přijde ke mně. Vezme mě za ruku. Hlavu položím na její bříško, schovám se k ní. Doslovně. Ruku mi drží pevně. Cítím z ní pozitivitu, dává mi hodně sílí.
Když Anna dobalí poslední věci, tak se konečně i já odhodlám něco dělat. Obleču se a pomůžu s věcmi do auta. Elvíra si přebírá dům a Lucase. Nic neříká, alespoň ne mi. Všimnu si, že něco Anně řekne, ale je mi to tak nějak jedno. Pořád musím myslet na to, co v zítřejším dni podstoupím a jak to bude těžké. Ne jenom pro mě, ale hlavně pro mou matku.
Nastoupíme do letadla a já se jdu usadit k oknu, do kterého se taky pořád dívám. Nechci s nikým mluvit, chci o tom přemýšlet sám, chci se s tím sám vyrovnat.
Anna sedí vedle mě a čte si nějaký časopis. Něco o módě. Vypadá smutně, ale v očích vidím jemný záblesk, který mi říká, že to bude v pořádku a všechno bude lepší. Ona všechno umí brát s nadhledem. Je hodně citlivá, ale zase s tím umí bojovat. Pláče i při televizních novinách, ale je silná. Ne tak jako já. Když do mě uhodí blesk, tak jsem neschopný něco udělat. Ale Anna? Ta je jako voda, která uhasí oheň, který blesk způsobil a já se cítím lépe. Proto se na ni usměji aniž bych to vlastně chtěl udělat. Podívá se na mě a také se uměje.
"Dáte si něco k pití?" zeptá se letuška a ukazuje nám nabídku.
"Víno?" zeptám se Anny, ale ona zakroutí hlavou. "Já si dám džus," řekne. Pozvednu ramena a ukážu na prstech dva. Letuška nám nalije do plastových kelímku džus. Položím si ho na stolek a zase se dívám ven.
Začnu přemýšlet nad tím, kdo tam všechno bude. Koho zase uvidím a na koho se při té smůle mám těšit. Beatriz měla soustu přátel, a hodně lidí ji mělo rádo.
Na chvíli zalomím hlavu a usnu. Probudí mě až malé otřesy letadla, turbulence.
Otočím se na Annu, která mi leží na rameni, ruce má omotané kolem moji levé ruky a spí. Povzdechnu si a snažím se znovu usnout. K mému překvapení se mi to povede. Alespoň na chvíli zapomínám na to špatné a začínám snít.
Probudím se až když přistáváme.
Venku prší jako z konve. Počasí je tady ještě horší než v Miami. Teplo se někam schovalo a přišla zima.
Už z dálky vidím auto od Julia, mého bratra, který pro nás přijel.
Přes Anniny ramena hodím svoji bundu, protože vidím, že ji je zima. Přimáčknu si ji k sobě, abych ji trochu zahřál.
Neletěli jsme moji osobním letadlem, takže se trochu tlačíme mezi lidmi a já jenom počítám než vletím na chlapa, který mě pořád kope do zadku. Přemýšlím jestli by jsem ho tam taky neměl kopnout. Otočím se na něj a řeknu: "Prosím vás, mohl byste přestat?" Řeknu to španělsky aniž bych přemýšlel, co si za jazyk vybrat.
"Omlouvám se, to ta taška. Omlouvám se." Přikývnu a dál pokračuji v řadě směrem k taškám a kufrům, které právě krouží na pásu. Ten náš pořád nikde. Tohle je jediné, co nemám rád, když musím cestovat veřejným letadlem. Čekání na tašky a doufat, že se neztratila.
Anna konečně natáhne ruku pro naší tašku. Já jsem si ho ani nevšimnul. Tašku si hodím přes rameno, chytnu Annu za ruku a pádíme pryč z letištní haly.
Anně se zatočí v hlavě a málem mi spadne na zem. Naštěstí ji podepřu.
"Je ti dobře?" zeptám se s obavami.
"Jo, je, to nic. Rychle jsme zvedla hlavu, dobré. Jdeme."
Dostaneme se k autu a Julio z něj vystoupí. Přivítá Annu polibky a potom mě. Obejme mě, držíme se jeden druhého docela dlouho. Mám zavřené oči. Je to hrozně nepříjemné setkání.
Nastoupíme do auta a jedeme. Za celou cestu nikdo nepromluví, všichni jsme jako by nám jazyky z pusy vytrhly.
Doma nás přivítá sestra Chabeli a Tamara taky stojí ve dveřích. Pozdravíme se a já okamžitě zamířím do pokoje kde odkládám věci. Potom jdu za mámou, která je zabraná do posledních věci na pohřeb. Sedí u stolu, v ruce má tužku, na stole papír a po ruce mobil, aby mohla volat na všechny strany.
"Hola mama," pozdravím ji. Zvedne hlavu, jemně se usměje a potom mi dá pusu. Usadím se naproti na židli.
"Enrique, mohl by jsi na pohřbu něco říct? Nebo alespoň potom, při večeři a rozloučení? Prosím." Podepřel jsem si bradu a přemýšlel jsem. "Mami, já nevím," řekl jsem. "Při večeři možná, ale na pohřbu to nezvládnu."
"Dobře, a mohl by jsi s Juliem něco zazpívat. Až na večeři, něco pěkného. Něco, co měla ráda. Stačí kytara a vy dva dohromady. Udělali byste mi radost." Do místnosti se nahrne další člověk, slyším jeho kroky. Otočím se a vidím tam stát svého otce. Přikývne a já na něj. Přijde ke stolu, plácne mě po zádech a lehce se usměje.
"Kluci budou zpívat? Omlouvám se, ale slyšel jsem kousek konverzace."
"Ano, chtěla bych to," přidá se máma k němu. Já nic neříkám. Jenom se na něj po očku dívám. Je od něj hezké, že přijel. Oceňuji to. Vlastně jsem ani nečekal, že by přijel, ale jsem rád, že je tady. Máma potřebuje takovouhle oporu. I když se čas od času divím, že zůstali tak dobrými přáteli i potom všem.
Protože jsme s Annou unaveni z letu a z časového posunu jdeme si lehnout. Anna si lehne na mou hruď a usne. Ona nikdy neměla problém s usínáním. Obzvlášť, když je unavená, lehne si a spí jako zabitá, probudit ji je někdy opravdu, jako budit mrtvolu.
Já ještě chvíli leží než usnu.
Ráno se probudím a Anna na mě s úsměvem kouká. Nezbývá mi nic jiného než se taky usmát. Nevím, jak to dokázala, ale opravdu mi na tváři vykouzlila úsměv. Vlasy, které ji vyčuhují ji zastrčím za ucho. Prostřu si oči a oba vstaneme a jdeme na snídani. U snídaně je docela klid. Tamara a Chabeli se snaží řešit oblečení, do toho se občas Anna přimíchá, když pochytí o čem mluví. Všichni tady mluví španělsky a Anna je občas docela na hraně, aby se nezbláznila. Dokáže pochytit jenom něco, nějak si to umí dát dohromady. Je to chytrá holka.
Máma začne sklízet nádobí, Anna se postaví a hned ji pomůže. I když je teprve půl deváté ráno a já bych se nejraději ještě válel v posteli, tak tady sedím a pozoruji je a Anna vypadá opravdu dobře. Dokážu si na ni všimnout, že je něco jinak. Něco je na ni jinak, nemůžu si pomoct. Vlasy to nejsem, má je v drdolu, moje tričko Indianapolis 500, to je taky normální. Tepláky? Ty má určitě staré. Není namalovaná, ale přitom je krásná, takže nic pro mě nového. Navíc jsem ji nenamalovanou viděl několikrát. Tím to nebude. Nemá podprsenku. Jo, nemá ji. Na to se zaměřím, ale potom mi stejně dojde, že ji doma taky nenosí. To něco jiného bude hlouběji.
Raději vstanu a jdu si umýt zuby. Dám si i sprchu. Po sprše se jdu s Juliem domluvit na duetu, který bychom měli udělat. Julio se chvilku kroutí a moc se mu do toho nechce, ale přesvědčování mi vždycky šlo. Myslím, že to mám po mámě. Ta taky umí dobře přesvědčovat.


Awards

5. října 2011 v 17:31 Interviews/Zajimavosti
Awards 1996:
ASCAPA Awards: Best Latin Composer
Premio Lo Nuestro: Best Interpretotion
Premio Lo Nuestro: Best Composer
Premio Lo Nuestro: Best New Artist
ACE Awards: Vocalist Of The Year
Billboard Latin Music Awards: Album Of The Year-New Artist
Billboard Year-End Charts Awards: Top Hot Latin Pop Song
Premio Eres: Best Song
Premio Eres: Best Video
Premio Eres: Best Launch
Premio TVyNovelas: Best Male Vocalist
World Music Awards: Hispanic Artist Of The Year
World Music Awards: Revelacion Of This Year

Awards 1997:
ACE Awards: Performer of the Year
Billboard Latin Music Awards: Artist of the Year
Billboard Latin Music Awards: Album of the Year
Grammy Awards: Best Latin Pop Album
Premio Lo Nuestro: Album of the Year
Premio Lo Nuestro: Song of the Year
Premio Lo Nuestro: Best Composition
Premio Lo Nuestro: Pop Male Artist of the Year

Awards 1998:
Billboard Music Awards: Best Latin Pop Artist

Awards 1999:
American Music Awards: Favorite Latin Artist
Ritmo Latino Music Awards: Song of the Year

Awards 2000:
Billboard Latin Music Awards: Latin Dance - Single of the Year
Billboard Latin Music Awards: Latin Dance/Club Play Track of the Year
Billboard Music Video Awards: Best Latin Clip of the Year
Blockbuster Entertainment Awards: Favorite Latino Artist
CCTV-MTV Music Honors: International Male Artist of the Year

Awards 2001:
American Music Awards: Favorite Latin Artist
Billboard Latin Music Awards: Latin Dance/Club Play Track

Awards 2002:
American Music Awards: Favorite Latin Artist
BMI Pop Awards: BMI Pop Awards - winning song
BMI Latin Awards: Latin Awards - winning song
National Music Awards: Favorite Album
World Music Awards: Best Selling Pop Male Artist
World Music Awards: Best Selling European Artist
Wolrd Music Awards: Best Selling Latin Male Artist

Awards 2003:
American Music Awards: Favorite Artist
Billboard Latin Music Awards: Latin Dance/Club Play Track
Latin Grammy: Best Pop Vocal Album

Awards 2004:

Awards 2005:
Billboard Latin Music Awards: Latin Dance/Club Play Track

Awards 2006:

Awards 2007:
Bulgarian Fan TV Awards: International Male Artist of the Year
TMF Awards: Best International Video
Radio Regenbogen Awards: Best International Artist

Awards 2008:
American Music Awards: Favorite Latin Artist
Premios Juventud: My Favorite Concert
Los Premios Telehit Awards: Best Pop Artist of the Year
World Music Awards: Best Selling Latin Performer
World Music Awards: Best Selling Spanish Artist

Awards 2009:
ASCAP Awards: Best Song
BMI Latin Awards: Latin Pop Award - winning song
Premio Lo Nuestro: Album of the Year
Premio Lo Nuestro: Song of the Year
NRJ Music Awards: International Male Artist of the Year
Urban Music Awards: Best International Latin Act
Los Premios Telehit Awards: International Album of the Year

Awards 2010:
MTV European Music Awards: Best Spanish Act
Premio Orgullaasamente: Latin Artist of the Year
Premio Orgullaasamente: Latin Video of the Year
Premios Oje!: Spanish Theme of the Year

Awards 2011:
Billboard Music Awards: Top Latin Album
Billboard Latin Music Awards: Artist of the Year
Billboard Latin Music Awards: Hot Latin Songs of the Year, Male
Billboard Latin Music Awards: Top Latin Albums of the Year, Male
Billboard Latin Music Awards: Latin Pop Albums Artist of the Year, Solo
Billboard Latin Music Awards: Album of the Year
Billboard Latin Music Awards: Latin Pop Album of the Year
Billboard Latin Music Awards: Hot Latin Song of the Year, Vocal Event
Billboard Latin Music Awards: Hot Latin Song of the Year
Billboard Latin Music Awards: Latin Pop Airplay Song of the Year
Premio Lo Nuestro: Pop Male of the Year
Premio Lo Nuestro: Collaboration of the Year
TVyNovelas: Best Theme Song
TVyNovelas
Premios Juventud: Mi Combinación Perfecta
Telehit Awards: Artista Pop Del Año
Premios 40: Mejor Video
Premios 40: Premio Especial

Awards 2012:
Premio Lo Nuestro: Pop Male Artist of the Year

MyGayTrip.com 2010

4. října 2011 v 17:45 Interviews/Zajimavosti
MyGayTrip.com: Je ti 35, tvá kariéra je na vrcholu po dobu 15 let. Co chceš říct v tomto albu Euphoria?
Enrique Iglesias: Euphoria mluví o těch okamžicích, kdy máte dobré časy během kterých se cítíte tak dobře, že byste mohl umřít. Bodem toho alba je snaha udělat lidem radost. To přichází v rozhodující okamžik v mé kariéře, cítím se zralejší, snažím se brát věci snadněji a užívat si života, jak jen to jde.
MGT: Jak se tohle album liší od těch předchozích?
EI: Euphoria je asi moje nejvíc elektrické album s tolika tanečními skladby a balady. Je to taky moje první album, kde jsou i písně ve španělštině, které nejsou předělávkou písní v angličtině. Opravdu jsem miloval práci s RedOne. Nebylo mi to nezbytně jasné odejít od mého repertoáru a začít na víc rytmických skladeb, které více zní tanečně.
MGT: Podle tvého názoru bude titul mluvit do gay fanoušků?
EI: Heartbeat, duet s Nicole Sherzinger samozřejmě, kvůli Nicol a klip je velmi sexy. A pravděpodobně Tonight (I'm F*cking You), že jo? To je docela dobrý, jako takové, a téma písně je o homosexualitě, že jo? (smích)
MGT: Na všech cestách, která země na tebe nejvíc zapůsobila?
EI: Indie. Tato země je krásná, stejně jako děsivá kvůli chudobě v některých místech. Je to země kontrastů, což vyžaduje změnit váš pohled na život. Země, kde nemůžete jít, že by jste nezapůsobil ať v dobrém nebo ve špatném. Miluji to.
MGT: Ve kterém městě se cítíš jako doma?
EI: V Miami. Tam žiji. A upřímně těžko bych mohl žít někde jinde. Miluji žít v blízkosti oceánu, řekl bych že to potřebuji, a mám rád teplo. Miami kombinuje obojí. Mimo Miami bych řekl Barcelona nebo Paříž. A to jak pro svou architekturu, kulturu, životní styl, jídlo, a všechny přátele mám v těchto dvou místech.
MGT: Jaké místo by jsi poradil turistům v Miami?
EI: Lincoln Road, pěší ulice s množstvím obchodů, butiků, příjemné bary a restaurace. Miami je ideální místo na procházku.
MGT: Jaké jsou tvé oblíbené místa v Miami?
EI: Bar: Líbí se mi Palace na South Beach. Je to gay bar, kde se hrají velmi chladné remixy z nejlepších skladeb. Můžete mít něco k pití a jídlu. Musíte jít o víkendu a vidět ukázku vleků. Ty kola na ulici, hraní s turisty. Je to dobrých duch.
Restaurace: Zkuste Cofradia v Coral Gables. Je to peruánská restaurace, jídlo je úžasné a chutné.
Hotel: W Hotel v South Beach a moderní designe.
Klub: Twist je velmi pěkný gay klub v Miami, je tam už celá léta.
MGT: Tvé oblíbené místo na světě?
EI: Hotel: Georgie V. v Paříži. Ne, kvůli dekoracím, nejsou vzhledem k velikosti místnosti, ne proto, že je to třída, ne, kvůli posteli! Postele jsou měkké a podařilo se mi dobře spát. Trpím nespavostí a vždy velmi špatně spím, když jsem na cestách. Takže, když jsou špatné postele je to ještě horší. A líbí se mi jejich snídaně.
Restaurace: Nemám oblíbené restaurace. Líbí se mi jíst vůbec, takže rád změním restauraci.
Značka: To je něco pro mou přítelkyni Annu, to není pro mě. Nejsem pro nákupy.
Prázdninové destinace: Karibik. Jezdím tam téměř každý svátek. Většinu času trávíme na lodi s přáteli a jezdíme z ostrova na ostrov.
MGT: Jaký předmět bereš sebou na cesty pokaždé?
EI: Kšiltovku. Bez ní se cítím nahý. A pak mám malý přehrávač/rekordér s plným můj hlas před představením.
MGT: Jaké je ideální místo na party?
EI: Těžko říct, to záleží na lidech, kteří jsou s vámi. V mém životě to vždycky vypukne v Mexiku, Londýně nebo na Ibize. Záleží, kdo udělá party.
MGT: Ideální město pro zamilované?
EI: Bezpochyby Paříž. Je to romantické město.
MGT: Jaké město je nejvíc gay-přátelské?
EI: Barcelona a Ibiza jsou to jistě města gay-přátelské. Atmosféra je velmi zvláštní a každý dělá co chce, je jedno jestli jsi gay nebo ne. Tam je pocit svobody, ten nenajdete všude.


Eres magazine, červenec 1996

4. října 2011 v 17:15 Interviews/Zajimavosti
Co vidíš, když stojíš před zrcadlem?
Radost.
Co děláš jako první věc, když se ráno vzbudíš?
Jdu přímo do koupelny.
Co děláš jako poslední věc než jdeš spát?
Modlím se.
Co je největší novinka, kterou jsi dostal?
Moje CD se prodává.
Z čeho máš strach?
Nebýt šťastný.
Co tě dělá šťastným?
Zpěv a lidi kolem mě.
Už jsi někdy četl své karty?
Ne, nikdy.
Věříš v UFO?
Ano. Když je život na zemi, proč by nebyl na nějaké z jich planet?
Pokud by jsi byl nějaký typ rohlíku, co by to bylo?
Oh, dobře, croissant…
Kdo je tvůj super hrdina?
Superman.
Čí CD by sis koupil?
Tracy Chapman.
Čí knihu by sis koupil?
Jednu od Hemingwaye.
Tvým nejcennějším majetkem je..
Můj hlas.
Bez čeho by jsi nešel ven?
Spodní prádlo.
Kdo je nejvíc zábavný člověk, koho znáš?
Fernán (manager).
A kdo je nejnudnější?
Dulce Maria Ruiz de Velasco. (šéf od Melody)
Jaký vtip vždy říkáš na party?
Jeden o pee pee-poo poo nebo jeden o Turecku, ale to jsou sprosté vtipy, moc sprosté, tak ti to neřeknu.
Co je tvá posedlost?
Hudba.
Kdy jsi naposledy brečel?
Včera.
Co je nejvíc vzrušující věc, kterou si dělal naposledy?
Zpíval jsem na Acapulco Festival.
Je něco co nemůžeš vystát?
Švábi.
Jsi dobrý tanečník?
Průměrně.
Jsi dobrý řidič?
Velmi dobrý.
Co je vždy ve tvé ledničce?
Jogurt.
Co je tvé motto?
Žít a zemřít.
Nejvíc obdivuhodný muž na zemi je…
Bůh.
Tvá největší láska je…
Moji fanoušci.
Kdybys byl prezident, co by byla první věc, kterou by jsi udělal?
Pomoct mladým lidem.


Azzaro (2010)

1. října 2011 v 23:48 Interviews/Zajimavosti
Je možné svést ženu na vůni?
Ano, samozřejmě, to pomůže dobít ženu. Ale mezi námi, já osobně raději mou hudbou. Lepší dobrá píseň, a ne tak lahodná vůně, než špatná píseň a vonět.
Co je pro vás dobrý parfém?
Vůně, která oživuje krásné vzpomínky.
Dobře. Co voní jako vaše dětství?
Sauber. Vůně domova mé matky ve Španělsku, je velmi čistá.
A co vám připomíná vůni vašeho otce?
Latex.
Opravdu?
Ano, nemám ani tušení proč, ale můj otec smrdí jako latex.
Už jste někdy chodil se ženou, jako je Anna Kournikova, protože voní?
Ne, tam bylo ve hře to, jak je krásná a jaká je povahově. Já mám rád vůni - zvláště když má čtyři hodiny hraní tenisu za sebou. Miluji vůni atletického sportovce.
Máte jednoduchý nebo extravagantní vkus?
Já jsem normálně oblečený, sotva piji alkohol a také ani víno nemusí být nejlepší. Dávám přednost spíše žít normální život, takže myslím, že můj vkus je poměrně jednoduchý.
Jak byste popsal Azzaro?
Azzaro je dobrá vůně. Pro mě bylo neuvěřitelné, že mě vybrali jako tvář právě Azzara. Azzaro voní jako, jako něco co vlastně neumím popsat. I podle vůně si pamatujeme lidi. Řekneme si: "No jasně toho znám, voněl jako vanilka!" Podle vůně se dá leda cos poznat. Je pěkné vonět, ale rozhodně se to nesmí přehánět. Podle mě je Azzaro velice dobrou vůní a krásně se na ni pamatuje.
Už jste někdy nosil stejný parfém delší dobu?
Já parfémy nepoužívám. Jasně, už párkrát jsem něco použil, ale rozhodně to bylo s donucením. Ale Azzaro je dobré, to bych možná použil. I když velice výjimečně. Teď doufám, že na mě nebudou naštvaní, že jim dělám nějakou podivnou reklamu (smích).
Napadá vás nějaká píseň na Azzaro?
Ano. Už mám i titulní název Máš obavy, myslím, že by to bylo ideální pro Azzaro.